Úskalím je čas. Důkazy často musíme získat ze zahraničí, říká policista vyšetřující predátory z V síti

  • Od minulého roku se věnuje případům predátorů z dokumentu V síti. Řešením případů, které souvisí i se zneužíváním dětí v kyberprostoru, se ale vedoucí oddělení informační kriminality pražské policie Václav Písecký zabývá už 15 let.
  • Letos jich vyšetřoval asi 30. „V době opatření proti pandemii koronaviru jsme nezaznamenali žádný znatelný nárůst podobných případů,” řekl v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz.
  • A kromě toho, že predátoři začali využívat moderní technologie se podle něj nic nezměnilo ani v posledních letech.

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Vedoucí oddělení informační kriminality pražské policie Václav Písecký | Foto: Kristýna Hladíková | Zdroj: Český rozhlas

Došlo během doby, po kterou se případům věnujete, k nějakému vývoji v rámci tohoto druhu trestné činnosti? Jsou tzv. sexuální predátoři rafinovanější?
Nemyslím si, že by v této oblasti docházelo k nějakému vývoji. Pořád se jedná o dospělé, kteří mají zájem o navázání kontaktu s dítětem, zpravidla z důvodu sexuálního uspokojení. Tyto případy zaznamenáváme řadu let a ani případy spojené s vámi zmiňovaným dokumentem nejsou v ničem odlišné.

Dívku chtěli odvézt na víkend z Prahy a mít s ní sex ve třech. Partnery ze snímku V síti stíhá policie

Číst článek

Vlastně jediná změna, která se v dané oblasti dá zaznamenat, je prostředí sociálních sítí a komunikačních služeb, kde k těmto kontaktům dochází. Ale to je dáno technologickým rozvojem informačních technologií a vznikem nových komunikačních služeb.

Jak se nejčastěji děti mladší než 15 let seznámí s tzv. sexuálními predátory?
Velmi podobně jako ve výše zmiňovaném dokumentu. Je to prostředí sociálních sítí a komunikačních služeb. Konkrétně se jedná o různé typy seznamek, chatovacích služeb nebo diskuzních fór. Je třeba zdůraznit, že pokud dítě (v tomto konkrétním případě osoba mladší 15 let) primárně nevyhledává tyto typy služeb, které jsou mimochodem převážně určené pro dospělé, je pravděpodobnost nevhodného kontaktu velmi malá.

Dále je ale třeba upozornit, že protiprávního jednání také dopouští ten, kdo požaduje, vytváří nebo sdílí intimní materiály nebo sexuální služby za úplatu od osob mladších 18 let.

Jak pachatele odhalíte? Oznámí ho oběť?
Způsob odhalování možných pachatelů nebudu prozrazovat. Nechci dávat návody, jak se případnému odhalení vyhnout. Oznámení oběti je jednou z cest, jak podobné případy odhalit.

Jdou jim i vyšetřovatelé „naproti“ a zakládají například falešné účty podobně jako v dokumentu V síti?
Metoda, kterou použili tvůrci dokumentu V síti, je z pohledu policie zcela vyloučena. Nemůže vyvíjet vůči komukoliv přímé aktivity s cílem, aby tento spáchal trestný čin. Takové jednání by bylo jednoznačně považováno za policejní provokaci.

Mají pachatelé sexuálního zneužívání nějaké společné rysy?
Pokud se budeme bavit o sexuálním zneužívání, kdy pachatel navazuje kontakty s dětmi, posílá jim pornografii, vyžaduje po svých obětech tvorbu a zasílaní pornografie nebo se dokonce snaží o vylákání oběti na schůzku s cílem sexuálně jí zneužít, tak se nedá říct, že tyto osoby mají nějaké společné rysy. Mimo společného zájmu o děti jako sexuální objekt. Jedná se nejen o muže, ale i ženy, z celé šíře sociálního spektra. Vzdělání, rodinné zázemí nebo sociální postavení zde nehraje žádnou roli.

Režisér snímku V síti Vít Klusák se mi ale zmiňoval, že v jejich dokumentu jsou dva typy predátorů – takoví, kteří během jednoho hovoru dítě využijí ke svému uspokojení a takoví, kteří si měsíce budují jeho důvěru. Dá se tedy i z vašeho pohledu říct, že jsou různé „přihrádky“, do kterých se dají sexuální predátoři zařadit?
Ano, to je typické rozdělení, které se již mnoho let obecně používá. V prvním případě, kdy jde o okamžité sexuální uspokojení, je často jedno, kdo se nachází na druhé straně. Takovému člověku nezáleží na tom, s kým komunikuje. Tito lidé moc neřeší, zda se jedná o muže nebo ženu, neřeší věk své oběti, dokonce někdy ani po obětech nepožadují aktivní účast.

S takovými „predátory“ se často lze setkat právě na nejrůznějších online seznamkách a chatovacích službách. Právě nejvíce takových se dokumentaristům podařilo zachytit v jejich snímku.

Druhý typ je mnohem sofistikovanější. Nebývá tak častý, ale o to víc je nebezpečný. Jde o opravdové predátory, kteří svou oběť dlouhodobě zpracovávají. Základem jejich jednání je vytvoření vztahu absolutní důvěry se svou obětí, respektive snaha, aby oběť měla důvěru právě k nim. Poté dochází k zneužití této důvěry.

Například tito predátoři už při prvním kontaktu s obětí nebudou řešit sexuální témata. Naopak, často se od těchto témat zpočátku distancují. Na své oběti, děti, často působí jako chápající kamarádi a přátelé, kteří jsou ochotni naslouchat jejich problémům. Jde o dlouhodobý proces, který je velmi složité zpočátku odhalit.

Kolik podobných případů už jste letos řešil?
V letošním roce jsme již řešili zhruba tři desítky podobných případů. Zde bych rád vyvrátil jednu z nepřesných informací, která se k tomuto tématu objevuje. V době opatření proti pandemii koronaviru jsme nezaznamenali žádný znatelný nárůst podobných případů. Troufám si tvrdit, že není pravda, že by se děti v době zavření škol stávali častěji obětí sexuálních predátorů než v předchozím období. Na druhou stranu jsme ale nezaznamenali ani citelnější pokles podobných činů.

Jaká jsou největší úskalí podobných vyšetřování?
Čas. Největším úskalím při vyšetřování podobných případů je, že než obdržíme důkazní prostředky, uplyne poměrně dlouhá doba. Je to dáno především faktem, že většina současných používaných komunikačních platforem má svá sídla v zahraničí. Policie si důkazní prostředky umí opatřit od subjektů mimo území České republiky, ale toto bývá někdy poměrně časově náročné.

Pokud máme informace o někom, kdo se chová jako sexuální predátor, je naší snahou mu co nejrychleji zamezit v takovém jednání a nedovolit mu, aby navázal kontakty s dalšími možnými oběťmi.

Predátoři nabízejí dětem také peníze za pornografické snímky. Proč to dělají? Nechají se kvůli tomu děti snadněji zlákat k podobnému chování?
Protože peníze jsou velmi silným motivačním faktorem. Bohužel na některých službách lze najít i děti mladší 18 let, které za patřičnou finanční motivaci nemají problém poslat své intimní fotografie, videa nebo se dokonce i reálně sejít. Dále si mnozí predátoři myslí, že když za dané služby zaplatí, jejich oběť nebude mít důvod danou věc případně oznamovat, respektive že se dokonce bude bát ji oznámit, protože došlo k obchodnímu vztahu. Ale to je samozřejmě nesmysl.

Stává se, že snímky získávají pro někoho jiného? Může za jejich chováním být i ekonomický motiv?
Ano, občas se setkáme s případy, kdy důvodem pro pořizování například fotografií nebo videí, je snaha dostat se k „novému“ a „neokoukanému“ materiálů, který následně je možné nabídnout lidem s podobným zájmem, ať už za peníze nebo jen výměnou za jejich materiály. Tyto případy ale nejsou tak časté.

Z kamarádského kluka ‚absolutně nejhorší‘ predátor. Sneekymu z dokumentu V síti hrozí až 12 let vězení

Číst článek

Existuje v tomto ohledu organizovaná činnost? Jak se projevuje?
Za posledních 15 let jsem se s něčím, co by se dalo nazvat organizovaná činnost v této problematice nesetkal.

Občas jsme se setkali s případy, kdy se na českých internetových službách (jde o pronájem internetového prostoru, webhosting nebo dokonce pronájem celých serverů s dobrou konektivitou, pozn. red.) objevily například internetové služby šířící a sdílející dětskou nebo jinou zakázanou pornografii.

Tyto služby mohou být provozovány společnostmi nebo organizacemi, které prostě daný obsah neřeší a svůj prostor poskytnou každému, kdo zaplatí. Většinou se jedná o služby, které nemají svůj obsah dostupný v našem regionu - myslím tím v Česku, případně celé Evropě - ale pouze zde využívají technologickou infrastrukturu. Tímto se snaží jejich provozovatelé dosáhnout ztížení odhalení a možnosti zablokování dané služby. Nicméně mezinárodní spolupráce v podobných případech funguje poměrně rychle, takže tyto případy již dnes nejsou tak časté.

Jeden z predátorů dokonce nutil dívku, aby se přihlásila na nejmenovanou stránku a tam prodávala podobné snímky. Čím si podobné chování vysvětlujete?
Konkrétní komentáře k případům z dokumentu V síti nebudu nyní poskytovat.

‚Děti se nechtějí scházet’

Někteří z tzv. sexuálních predátorů ale online prostředí opustili a s protagonistkami dokumentu se sešli. Je to z vaší zkušenosti častý jev? Co se pak v reálu děje? Stává se, že nakonec predátoři děti skutečně pohlavně zneužijí?
V reálu se toto neděje tak často, jak to bylo natočeno. Většina dětí není ochotna se setkat s někým cizím. A už vůbec ne, pokud ví, že dotyčný je mnohem starší. Stejně tak, pokud schůzka probíhá na veřejném místě, je pravděpodobnost nějakého nevhodného nebo dokonce protiprávního jednání velmi malá. Děti jsou díky velmi rozsáhlé a dlouhodobé prevenci poměrně dobře poučené a vědí, jak se v takových případech chovat.

Na serveru iROZHLAS.cz jsme uveřejnili minulý rok kalkulačku, která ukazuje, že za přečiny, ze kterých jsou tito lidé obžalováni, většinou dostanou podmíněný trest odnětí svobody (popř. podmíněný trest odnětí svobody s dohledem). Čím to podle vás je?
Nepřísluší mi komentovat rozhodnutí soudů.

Kolik lidí v souvislosti se snímkem V síti v současnosti policie prověřuje? Proč si o údaje k některým požádala až před několika týdny?
Vzhledem k rozsahu a obsahu si průběžně vyžadujeme doplňující informace. Toto průběžně řešíme s autory dokumentu již od poloviny roku 2019. V souvislosti s postupem vyšetřování si vyžadujeme doplňující informace, a to nejen od autorů dokumentu.

K přesném počtu lidí řešených v souvislosti s tímto dokumentem se nyní nebudu vyjadřovat.

Ve snímku V síti panic s trikem Batmana, v běžném životě nastávající otec. Policii se přišel udat sám

Číst článek

Projekt E-Bezpečí upozornil, že po uveřejnění snímku se jim ozvalo 86 dětí kvůli tomu, že si uvědomily, že to, co se jim děje není v pořádku. Myslíte si tedy, že dokument ve společnosti změnil vnímání této věci?
Na začátek bych jen poznamenal, že projekt E-Bezpečí ale také zároveň dodal, že ne všichni z tohoto počtu byli kontaktováni sexuálním predátorem. Většina kontaktů byla z důvodů, že například rodiče, samozřejmě v návaznosti na dokument V síti, se začali dotazovat, zda některé věci jsou v pořádku nebo již by se mohlo jednat o potenciální nebezpečí. Zvýšená četnost kontaktů nebyla díky „aktivitě“ sexuálních predátorů, ale zvýšeným zájmem o chování vlastních dětí v online prostředí.

Dokument pouze jinou formou ukázal na jev, který tu je již mnoho let a na který nejen policie, E-Bezpečí, ale i některá média dlouhodobě poukazovala. Na základních školách v posledních letech probíhala široká osvěta k tomuto jevu. Například projekt Seznam se bezpečně!, který pořád patří mezi to nejlepší, co se v danému problému podařilo vydat.

Ale možná, že forma jakou autoři V síti zvolili, tedy promítaní v kinech, a také opravdu masivní mediální kampaň k dokumentu tento jev zprostředkovala i rodičům nebo lidem, kteří by jinak o toto téma neprojevili zájem. A zda dokument ve společnosti něco změní? To se ukáže až s delším časovým odstupem. Ale pokud ano, v což také věřím, bude to jen dobře.

Jsou pro děti na internetu sexuální predátoři největší nástrahou, nebo mají být obezřetné i v jiných věcech?
Problematika „sexuálních predátorů“ rozhodně není největší nástrahou, která na děti čeká v online prostředí. Dokonce si troufám říct, že prevence tohoto jevu již dlouhá léta úspěšně funguje a mnoho dětí dobře ví, jak se nenechat nachytat a jak se správně zachovat. Osobně si myslím, že daleko větší hrozbou jsou různé dezinformace a záměrné manipulace, které se v online prostředí šíří, hate crime (nenávistný obsah) a samozřejmě útoky na majetek, tzn. různá podvodná jednání.

Dominika Kubištová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme