V Sýrii jsou jen poražení, mohli jsme udělat víc, připouští šéf české pobočky OSN

ROZHOVOR. „Všichni jsme zklamali obyvatele Sýrie,“ prohlásil v úterý generální tajemník Organizace spojených národů Pan Ki-mun. Hovořil o zdecimovaném Aleppu, odkud už tou dobou přicházely z různých stran zprávy o zabíjení civilistů. Od března 2011, kdy krvavý konflikt vypukl, několikrát zdůrazňoval bezmocnost mezinárodního společenství. Podle Michala Broži, zástupce OSN v Česku, za ní stojí neshody mezi státy, které poškozují jméno organizace.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Civilisté při evakuaci z východního Aleppa. | Zdroj: Reuters

Mnoho lidí si při pohledu na poslední zprávy z Aleppa možná klade otázku, jak je možné, že se OSN nepodařilo násilí zastavit.

Sýrie je asi nejhorší, nejničivější a zároveň nejkomplexnější konflikt od druhé světové války. Účastní se ho nepřehledné množství místních i mezinárodních aktérů. V jednom nedávném rozhovoru vyjednavač OSN říkal, že se cítí jako lékař, který se snaží zachránit pacienta, ale je schopen mu jenom tišit bolest. Zároveň neustále doufá, že už zítra se najde lék, který povede k uzdravení.

A jaký je lék pro Aleppo?

Může mít dvě složky. Buď se podaří přimět k příměří a jednání místní aktéry - tedy syrskou vládu, její vojenské síly a síly opozice -, anebo se sjednotí mezinárodní hráči a společným postupem dotlačí rozhádané strany k příměří a politickému řešení.

Jedno ani druhé se za pět let nepodařilo. Mezinárodní společenství, nebo chcete-li OSN, není jednotné a konec konfliktu je v nedohlednu. Žádné vojenské řešení neexistuje, protože v Sýrii prostě nemůže vojensky vyhrát nikdo. Zatím jsou jenom poražení, což jsou obyvatelé.

Evakuace povstalců z východního Aleppa začala, hlásí ruské ministerstvo obrany

Číst článek

Řešení se tedy nepodařilo najít kvůli komplexnosti konfliktu a tomu, že se členské země nedokážou dohodnout?

Co se týče mezinárodního společenství, je to primárně kvůli nejednotnému postupu a postoji u těch nejdůležitějších hráčů, což jsou stálí členové Rady bezpečnosti.

Jakou moc má dnes vlastně OSN v podobných konfliktech?

Pokud se podíváme na hlavního představitele - generálního tajemníka - je to diplomat, mediátor. Správní úředník mezinárodního společenství, který má de facto 193 nadřízených, tedy představitelů členských států.

Nejvyšší představitel OSN hájí hodnoty, na nichž organizace stojí, a snaží se státy přimět k tomu, aby v duchu těch hodnot jednaly. Jeho nejdůležitější pravomoc v bezpečnostních otázkách je možnost upozorňovat RB na situace, které ohrožují mezinárodní mír a bezpečnost. OSN nemá žádné policejní ani vojenské síly. Generální tajemník není prezident ani premiér světa.

Na druhé straně je RB jediný legální orgán na světě, který je oprávněn rozhodovat o otázkách míru a bezpečnosti ve světě a je schopen přijímat právně závazná opatření, jež mají vést k řešení konfliktů. Jsou tedy dvě strany jedné mince - na jedné mocné státy, které mají pravomoci k tomu, aby dokázaly konfliktní situace řešit. Na druhé výkonný aparát OSN, který státům slouží k poskytování servisu.

Jakou moc mají slova Pan Ki-muna, jenž v souvislosti s Aleppem varoval před násilím na civilistech?

Překroucený příběh a agonie Aleppa. Nejsem teroristická lůza, brání se válečná reportérka

Číst článek

Je to role, kterou by měl generální tajemník plnit. Přimět státy, aby si uvědomily, co mohou a nemohou dělat. Jeho vzkaz je diplomatickým jazykem, kterému všichni velice dobře rozumí. Státy moc dobře vědí, že pokud generální tajemník prohlásí, že je "znepokojen" či "velmi znepokojen", rozlišuje se to. Vědí to i média, proto je každé slovo generálního tajemníka pečlivě monitorováno a zkoumáno.

Diplomatický jazyk možná není až tak srozumitelný lidem, je ale míněn i pro širší populaci. Tady se děje něco nepřístojného a my můžeme něco udělat. Mohou to udělat státy, které vědí, co by udělat měly, ale bohužel se tak v mnoha situacích neděje, protože sledují primárně své vlastní zájmy a až v druhé řadě ten společný. Tady se dostává do konfliktu idea OSN a pragmatická politika států.

OSN často upozorňuje na násilí, varuje před ním nebo vyjadřuje své znepokojení. Má v rukou i silnější nástroje?

Samozřejmě, je jich celá řada. Nicméně o všech nástrojích se musí rozhodovat. Jsou jasně předem daná pravidla, na jejichž základě lze přijmout silnější opatření. Mohou to být sankce, dokonce i vojenská akce. Tak se v minulosti stalo mnohokrát. Nepřichází to ale samo o sobě, protože vznikl důvod nebo konflikt, ale musí se o tom rozhodovat. Takže nástroje existují, ale musí se prostřednictvím mechanismu dojít k tomu, aby mohly být uplatněny.

V Aleppu začalo údajně platit nové příměří, od brzkého rána se nebojuje

Právě dohodu RB OSN ale několikrát zablokovalo veto jedné ze zúčastněných stran. Už v minulosti se objevily názory, že tento nástroj je pro fungování celé rady paralyzující...

Problém práva veta je stejně starý jako OSN a úvah a návrhů na změnu bylo a je mnoho. Diskutovalo se například o tom, že právo veta bude omezeno pouze na případy, kdy jde o životně důležité národní bezpečností zájmy stálých členů Rady bezpečnosti, kteří právo veta mají. Nebo že jeho použití musí být předem schváleno určitým počtem států.

Na stole se objevily i návrhy na jeho úplné zrušení, ale problémem je, že toto musí odsouhlasit stálí členové, tedy právě státy, které ono privilegium mají. Je to začarovaný kruh.

Veto není nástroj, který by usnadňoval rozhodování, byť má své historické opodstatnění. Reálná změna je velmi nepravděpodobná, proto se počítá raději s alternativou, že právo veta existuje a že je nutné hledat kompromis přijatelný pro všechny členy Rady bezpečnosti.

Neobáváte se, že právě podobné spory můžou v očích veřejnosti snižovat kredibilitu OSN?

OSN reprezentuje ty nejvyšší ideály lidstva a má laťku nastavenou tak vysoko, že každé zaváhání - nejenom tak flagrantní jako v případě Aleppa - organizaci poškozuje. Spojené národy znamenají bezpečnost, lidská práva, rozvoj, respekt, toleranci... A pokud se dostanete do situace, kde musíte říct, že rezoluce Rady bezpečnosti odsuzující válku v Sýrii a volající po naplnění mírového plánu byla vetována, pak tyto hodnoty a ideály kompromitujete.

To se děje s každým konfliktem, každou nespravedlností, kterou státy nebyly schopny vyřešit. Na druhé straně musíme vzít v potaz, že mezinárodní systém je nastaven, tak jak je a že OSN je 193 suverénních, nezávislých států, které o společných otázkách rozhodují na základě dobrovolnosti.

Dalo se podle vás pro Sýrii udělat víc?

Ano. Myslím, že každý by si mohl sáhnout hluboko do svého svědomí a zamyslet se nad tím, že pokud se děje nějaká nespravedlnost blízko nebo daleko od nás a ptáme se sami sebe, co je možné udělat, měli bychom možná více přemýšlet nad tím, jak volíme. Jestli uvažujeme i o tom, že politici jsou odpovědní nejenom za národní rozpočty, důchody v naši zemi, ale jsou také hráči, kteří budou rozhodovat o tak komplikovaných a složitých otázkách, jako jsou konflikty.

OSN je tím jediným mechanismem, který svět k řešení takových otázek má a záběr problémů, kterými se zabývá, je enormní a určitě nemůže vyřešit každý neduh světa během krátké doby. Jinou alternativní organizaci, která by byla schopná vzít na svá bedra tolik věcí, ale nemáme. A OSN není jen Pan Ki-mun a jeho lidé. Jsme to vlastně my všichni – předsedové vlád, ministři zahraničí, studenti, lékaři, novináři – a na podpoře všech je OSN životně závislá.

Eva Mošpanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme