Diplomat Bartuška: Válku neukončíme zákazem plynu. Putinovi je lhostejné, do jaké bídy Rusko uvrhne
Pokud by západní země uvalily na Rusko skutečné embargo na dovoz ropy a plynu, došlo by pravděpodobně k zastavení bojů na Ukrajině během měsíce nebo dvou. V rozhovoru pro BBC to řekl Andrej Illarionov, někdejší hlavní ekonomický poradce ruského prezidenta Vladimira Putina. Václav Bartuška, který je zvláštním zmocněncem ministerstva zahraničních věcí pro energetickou bezpečnost, je k tomu ale skeptický.
Bartuška potvrzuje, že prodej ropy a plynu představuje zhruba tři čtvrtiny příjmů Ruska. „Nemyslím si ale, že bychom dokázali zastavit Putinovu válku na Ukrajině tím, že bychom přestali odebírat ropu a plyn. Jemu je úplně lhostejné, do jaké bídy uvrhne ruskou veřejnost nebo kolik Rusů a Ukrajinců zemře,“ vysvětluje diplomat pro Český rozhlas Plus.
Václav Bartuška o tom, kdy a jak se podaří Evropě zbavit se závislosti na ruském plynu
„On má svoji válku a tu chce dotáhnout až do vítězného konce, ať už tím koncem je cokoliv. Rozhodně se nezastaví nějakým ekonomickým embargem,“ upozorňuje.
Ruský plyn tvoří asi 40 procent unijní spotřeby plynu, východoevropské státy jsou na něm ovšem výrazně více závislé než ty západní. S případným návrhem na úplné zastavení importu by proto měly přijít nejvíce ohrožené země, jako je Slovensko, Rakousko, Maďarsko nebo Česká republika.
Ukončení závislosti na ruských dodávkách je prý reálné do pěti let, a to s využitím jádra, obnovitelných zdrojů a po nějaký čas i uhlí. Neznamená to ale, že by Evropa přestala usilovat o ukončení závislosti na fosilních palivech, což je cílem Green Dealu pro Evropu.
„Putin má svoji válku a tu chce dotáhnout až do vítězného konce, ať už je tím cokoliv. Rozhodně se nezastaví ekonomickým embargem.“
Václav Bartuška
„Pouze jde o to se při tom nezmrzačit. To je celé. Ale ten zájem je naprosto jasný a jasně deklarovaný,“ zdůrazňuje Bartuška a dodává: „Musíme být připraveni na možnost, že ruský plyn může být třeba zítra vypnut. A k tomu dělat kroky, abychom se zbavili závislosti, ale pokud možno tak, aby to nestálo úplně všechno, co máme.“
Diplomat podle svých slov chápe snahy zbavit se závislosti na Rusku, zároveň ale vidí sociální smír v naší zemi jako strašně křehkou věc, kterou někdy v Praze chápeme jako jistotu. „Ale máme pár set tisíc lidí v exekuci, velkou část lidi, kteří nebudou mít na vysoké ceny energií. Je pro mě důležité projít tou změnou, aniž bychom měli sociální výbuch,“ říká.
Zkapalněná budoucnost
Zatímco v posledních 15 letech v debatách o energetice dominovaly otázky emisí oxidu uhličitého a klimatických změn, nyní se vrací téma bezpečnosti a zajištění dodávek.
V Evropě podle Bartušky dosud převládal zájem na levném plynu a varovné hlasy z bezpečnostní komunity byly málo slyšet. Není přitom žádnou novinkou, že Rusko využívá dodávky ropy a zemního plynu jako nástroj vydírání.
„Mimochodem to je myslím také důvod, proč třeba Čína nechce brát z Ruska více zemního plynu, než kolik bere. Je to sekundární dodavatel pro odlehlejší části Číny, ale pro klíčové oblasti na pobřeží bere zkapalněné LNG z USA a z Austrálie, nikoli z Ruska,“ podotýká diplomat.
„Rusko je sekundární dodavatel pro odlehlejší části Číny, ale pro klíčové oblasti na pobřeží bere zkapalněné LNG z USA a z Austrálie.“
Václav Bartuška
Bartuška poukazuje i na to, že ambice podílet se na terminálu na zkapalněný zemní plyn v sousední zemi je i součástí vládního prohlášení české vlády z letošního ledna, tedy ještě před válkou na Ukrajině.
Česká roční spotřeba plynu se pohybuje okolo 8 miliard kubíků. Evropa je skrze existující terminály schopna přijmout ještě zhruba 15 až 20 miliard metrů krychlových navíc. Dále je ovšem třeba budovat nové terminály, o nichž se nyní uvažuje v Polsku a v Německu, a uzavřít dlouhodobé kontrakty s dodavateli ve Spojených státech, Kataru a v dalších zemích.
Změna směru
Dalším problémem je potrubí, které je nyní nastavené pro přenos z východu na západ. „Pokud by se mělo postupovat běžnou evropskou metodou se všemi papíry, tak to bude trvat nekonečně dlouho, minimálně roky,“ upozorňuje Bartuška.
Zároveň ale připomíná, že během plynové krize v roce 2009 se podařilo reverzní tok plynu z Česka na Slovensko zprovoznit za jedinou noc, byť to podle expertů mělo zabrat minimálně rok a půl.
„Samozřejmě nebyly tam žádné papíry, bezpečnostní zkoušky, plyn nebyl filtrovaný, kalibrovaný, měřený. Nic. Bylo to nouzové řešení. Jsme schopni v případě potřeby udělat strašně moc věcí velmi rychle. Ale pokud půjdeme klasickou cestou papírů a razítek, tak nám to potrvá velmi dlouho,“ poznamenává.
Podle ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely (STAN) by Česko v případě zastavení dodávek z Ruska odebíralo plyn z Norska. „V současnosti tomu brání tlaky v soustavě. V této chvíli je hlavní tok plynu z Ruska přes Ukrajinu a Polsko a pod Baltským mořem. Je to technicky možné,“ vysvětluje ministr.
Kolik plynu a ropy je nyní v zásobnících? A měl by je odkoupit stát? Poslechněte si v záznamu Interview Plus.
