Václavu Havlovi by byla domácí politika malá, proto otvíral dveře
Václav Havel měl obrovský vliv na českou politiku, i když nebyl v čele žádné politické strany.
„Nějak vytušil, že z té role, která je ústavně vzato nad stranami, bude moci více oslovovat veřejnost, než kdyby byl jedním ze soků na politickém kolbišti, a musel by potírat názory těch druhých a slibovat nesplnitelné,“ odtušil Petr Pithart.
Z prezidentského postu mohl podle Petrušky Šustrové udělat Václav Havel pro svou zemi více než jako vůdce nějaké politické strany.
„Když se díváme na postkomunistický, postsovětský svět, tak to dělají na různých místech různě, ale všude to jde strašně klopotně. Zřejmě bude potřeba ještě jedna generace, aby se lidi naučili zase myslet normálně. Kdyby i sebelepší stranu vytvořil, nemělo by to takový účinek jako těch dvacet let.“
Na důkaz Šustrová uvedla vzpomínku na starožitníka v Baku, který za ní – ač si nic nekoupila – běžel po ulici, podal jí suvenýr v podobě jakési krabičky a přidal slova: „Pozdravuj Havla.“
„Václav byl člověk, který vždycky kráčel za nějakou hvězdou, za nějakou myšlenkou a že ta česká kotlina je taková maličká. Když já to poslouchám, kdo zase o kom co řekl, tak mně to přijde jako v nějaké udrbané sedmé třídě puberťáků,“ notuje novinářka a Havlova kamarádka Petruška Šustrová.
„Pro Václava Havla byla česká politika tak, jak se provádí, prostě malá,“ soudí Šustrová.
Byl podle ní přesvědčený, že se člověk nemá vzdávat toho, za čím šel celý život. Což pro Havla byla ochrana bezbranných. Tím si vysvětluje Havlův vztah k disidentům, k Bělorusku.
Hluboká stopa
„To je pro mě velká nevýhoda české politiky, že je do sebe tak uzavřená, takže zaplať pán bůh, že tady byl ten Havel, aby ty dveře trochu otvíral,“ myslí si Petruška Šustrová.
Potřeba solidarity s lidmi, kteří trpí v nedemokratických režimech vycházela z Havlovy disidentské minulosti.
„Protože jsme to oba zažili,“ říká Petr Pithart. „Kdo to nezažil, co je solidarita, jak je to strašně důležité. Kolikrát jsme v době disentu upadali do beznaděje a cítili se osamělí a opuštění a jak bylo strašně důležité, když se člověk dozvídal, že ve světě ti či tamten se za nás berou a že ví co děláme, to jsem s Havlem také sdílel.“
„Ono to je nějakým zázračným způsobem stále součástí naší zahraniční politiky. Toho si strašně vážím,“ uvedl Petr Pithart.
„Zřejmě ta stopa, kterou tady vyryl Václav Havel, byla tak hluboká, že to prostě nešlo opustit,“ připomíná angažovanost české zahraniční politiky například ve vztahu Evropy ke Kubě.
