Poslanci odmítli Okamurův návrh na dodatečné reparace od Německa, podpořili ho jen komunisté
Poslanecká sněmovna se v úterý odmítla zabývat návrhem předsedy SPD Tomia Okamury na dojednání dodatečných válečných reparací s Německem. Okamuru podpořili jen komunisté. Předseda poslanců TOP 09 Miroslav Kalousek ho požádal o to, aby si to jeho hnutí jako „čeští náckové vyřídilo s německými nácky“ a demokratické strany do toho nezatahovalo.
„Mám velkou prosbu. Nemohli byste si vy, čeští náckové, tohle vyřídit s německými nácky a netahat do toho nás, české demokraty, s německými demokraty. My už se bez vás nějak dohodneme,“ uvedl Miroslav Kalousek.
Máme důvody žádat po Německu válečné reparace v řádu miliard eur, tvrdí řecký prezident
Číst článek
Tomiu Okamurovi také vyčetl, že válečné zločiny způsobené německými fašisty označoval za „německé“, nikoli za „nacistické“. Šéf SPD na to nijak bezprostředně veřejně nereagoval.
Předseda SPD tvrdí, že podle expertů byly škody způsobené Československu za druhé světové války vyčísleny na 360 miliard korun. Československo prý ale z této sumy získalo jen zlomek. „Tento nárok reálně existuje, ale vláda ho nepovažuje za vhodné vymáhat. Vzniká otázka, kdo vlastně prohrál válku. Německo musí začít opět reparace platit,“ míní Okamura.
Sněmovna měla podle něj požádat vládu, aby s Německem vyjednala vyčíslení a zaplacení skutečné výše reparací. Okamura se dovolával obdobné loňské snahy polského prezidenta Andrzeje Dudy. Německá vláda však takové požadavky už dříve odmítla s tím, že Polsko se nároků na reparace opakovaně zřeklo.
Babiš: křivdy jsou minulost
Premiér Andrej Babiš (ANO) loni v této souvislosti uvedl, že případné rozhodnutí vymáhat válečné reparace po Německu by nebylo šťastné, protože by mohlo dojít k výraznému narušení klimatu vzájemné důvěry v Evropě. Připomněl také, že už v roce 1997 v Česko-německé deklaraci se obě strany dohodly, že křivdy spáchané v minulosti na obou stranách náleží minulosti.
Československé reparační nároky činily v dobové měně 306 miliard korun. Byly však uhrazeny jen ze čtyř procent. Takovýto rozdíl mezi nároky a vyplacenou částkou vznikl i u dalších zemí, včetně západoevropských.
