Válka proti terorismu: Co dala a vzala české armádě

Teroristické útoky na Spojené státy před deseti lety zásadně ovlivnily také českou armádu. Do „války proti terorismu“, která po útocích vypukla, se jako alianční spojenec zapojila i Česká republika.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Čeští vojáci

Čeští vojáci | Foto: www.army.cz

Války v Afghánistánu a Iráku znamenaly pro Česko hlavně nové vojenské mise. Nebyly to ale první zkušenosti ze zahraničí. Česká armáda vysílala své vojáky na mise do zahraničí už předtím, zejména na Balkán.

„Začátky byly pochopitelně velice těžké. Než jsme se naučili pracovat nejenom v zahraničí se zahraničními partnery v zahraničních štábech, ale třeba také zabezpečovat logistiku,“ říká náčelník Generálního štábu Vlastimil Picek. „Myslím si ale, že za posledních deset let je asi nejsložitější stávající operace v Afgánistánu.“

Přehrát

00:00 / 00:00

ČR - zahraniční mise.mp3

Podle Vlastimila Picka mění zahraniční mise českou armádu tím, že se domů vracejí zkušení vojáci. Počet vojáků s takovými zkušenostmi se pohybuje v řadě tisíců. „Každý rok se otočí v zahraničních operacích v průměru 2000 vojáků,“ dodává.

„Účast v mezinárodních operacích armádu výrazně proměnila a řekl bych, že základní změna je vysoce pozitivní,“ říká Libor Stejskal ze Střediska bezpečnostní politiky Univerzity Karlovy. „Především přinesla obrovské reálné bojové zkušenosti pro velké množství vojáků, v pozemních silách především.“

Česká armáda se účastní i mnoha cvičení v rámci NATO. Podle plukovníka Ivo Střechy, který vedl několik misí v Kosovu a v afghánském Lógaru byl velitelem prvního kontingentu Provinčního rekonstrukčního týmu, se ale ostrá, reálná operace nedá nacvičit.

„Doma v republice nebo při součinnostních cvičeních s koaličními partnery se můžete dostat do různých situací, ale pocit nebezpečí se nedá nasimulovat, ten se musí prožít,“míní plukovník Střecha. Sám se v Afganistánu dostal do situace, ve které se jako velitel ocitl vůbec poprvé.

„Nejtěžší byla doba, kdy jsme přišla o jednoho příslušníka kontingentu. Vozidlo najelo na improvizovaný výbušný prostředek a jeden příslušník kontingentu zahynul, jeden byl těžce zraněn a další tři byli lehce zraněni.“ popisuje Střecha.

Průzkumník 601. skupiny speciálních sil | Foto: 601. skupina speciálních sil

„Stalo se to zhruba měsíc po zahájení činnosti toho kontingentu. Atmosféra v rámci kontingentu byla hodně složitá a pro mě jako velitele bylo úkolem dát jednotku dohromady. Myslím, že mě to jako člověka a jako velitele dostalo trošku dál,“ podotýká plukovník.

Podle Libora Stejskala ze Střediska bezpečnostní politiky ale mise poznamenávají armádu také negativně. „Tím, jak se účast v zahraničních operacích v posledních letech stala absolutní prioritou, byl do jisté míry zanedbán rozvoj ozbrojených sil jako celku,“ vysvětluje Stejskal.

„Když posíláte jeden prapor, tak nejede ten prapor, ale vznikne nová jednotka a vojáci se tam scházejí z mnoha různých útvarů,“ říká Stejskal. „Máme jednu výstavní armádu do zahraničních operací a jednu armádu na doma – ušmudlanou, podfinancovanou, nevybavenou a nevycvičenou.“

Armáda podle Stejskala dělá České republice ve světě dobré jméno díky skvělým výkonům českých vojáků. „ To nikdo nemůže popřít,“ podotýká a dodává: „Ale je to armáda, která žije a čerpá zdroje na úkor té armády, která zůstává doma, toho celku, který má sloužit obraně České republiky.“

S takovým hodnocením nesouhlasí náčelník Generálního štábu Vlastimil Picek. Nedostatky nicméně přiznává. „My považujeme naši armádu za armádu vševojskovou. Musíme pochopitelně přiznat, že nemáme všechny vševojskové prvky. Na to nemáme kapacitu a finanční prostředky.“

Pavel Polák, Martina Maňasová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme