Věhlas mu přinesly hlavně knihy o holocaustu. Sám prošel ghettem v Terezíně a koncentračními tábory v Osvětimi a Buchenwaldu. Pracoval i v Československém rozhlasu, v roce 1968 emigroval a žil ve Spojených státech.

K jeho nejznámějším dílům patří knihy Démanty noci, Dita Saxová nebo Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou. Svůj vztah k literatuře popsal na předávání cen ankety Kniha mého srdce.

„Výhoda literatury a výhoda knih je, že skoro v každé knize najdeš alespoň kousek toho, co by se dalo nazvat příhoda mého srdce,“ řekl Lustig.

Celý život ho provázelo téma holocaustu. Vzhledem k židovskému původu byl v roce 1941 poslán do Terezína a v průběhu války prošel i koncentračními tábory v Osvětimi a Buchenwaldu. Jako zázrakem se mu v roce 1945 podařilo uprchnout z transportu smrti a až do konce války se skrýval v Praze.

Kvůli holocaustu přišel téměř o celou svoji rodinu. Jeho tvorba se už od prvních povídkových souborů zabývají právě tematikou židů a druhé světové války.

„Tábory, které se mění v muzea, mají přednosti ale i nevýhody muzea. Člověk, který tam byl a pamatuje si to, tak ho nezaujme jen to, co tam je, ale i to, co tam není. Vzal sem našeho Pepíčka do Osvětimi a on říkal, že mě ještě nikdy neviděl tak vzteklého. Tam totiž bylo ticho, vypadalo to jako hřbitov a já mám v paměti ten řev, když vyháněli lidi klackama z vagónů,“ vzpomínal Lustig.

Bývalý zpravodaj Českého rozhlasu Jan Šmíd se s Lustigem přátelil během svého pobytu v USA a vzpomíná, že se období, kdy spisovatel trpěl hladem, projevovalo jeho ohromnou chutí k jídlu.

„Na různých akcích téměř nevylezl z kuchyně. Říkával, že se musí najíst dosyta, protože jídlo možná zase někdy v budoucnu nebude. Pořád se ale radoval ze života a byl to člověk velmi optimistický. Měl úžasnou energii a uměl kolem sebe rozdávat dobrou náladu,“ vzpomíná na Arnošta Lustiga Jan Šmíd.

Lustig: neonacisty bych pozval do Osvětimi

Arnošt Lustig Radiožurnálu nedávno prozradil svůj postoj k současným pravicovým extremistům: