Večerní školy navštěvuje přes 1800 dospělých. Chtějí vyšší kvalifikaci i lepší plat
Sice po nich nikdo nechce pero, ale někdy si sami připadají jako ve známém filmu Marečku, podejte mi pero. Neučí se sice „jak lvové bijem o mříže", ale po večerech si místo beletrie otvírají učebnice matematiky, fyziky i chemie. A k tomu chodí do práce. Do školních lavic se po letech vrátili proto, aby měli lepší kvalifikaci a vyšší plat. V tomto školním roce chodí po večerech do školy přes 1800 dospělých.
Jsou čtyři hodiny odpoledne a v Ruské ulici v Praze se line světlo z jedné školní učebny. Jsou v ní klasické židle, katedra i zelená tabule. Na ní se to bílým krasopisem hemží cosiny a podobnými výrazy.
Jen skladba žáků ve třídě je trochu výjimečná. Věkový průměr zhruba 40 let.
Jak se daří současným studentům večerního studia na pražské Střední zdravotnické škole, zjišťovala reportérka Klára Bílá
Známá jména byste v třídnici hledali marně. Hliník se odstěhoval do Humpolce a v první lavici nesedí ani jeden Mareček, ale Adriana. Pracuje jako sanitárka a od večerního studia si slibuje, že získá lepší pozici.
„Určitě bych chtěla být u lidí, ale co, to se teprve uvidí. Časově to zvládám špatně, musí se to nějak skloubit, tak neděláte nic jiného, než chodíte do práce, chodíte do školy a možná se trochu staráte o rodinu. Kdybych měla malé děti, tak bych do toho vůbec nešla,“ říká.
V opačné situaci je Anička, která za Adrianou sedí o tři lavice dál. Má roční dítě. „Můj přítel taky pracuje v nemocnici, takže se řídíme jeho směnami. V mládí jsem hodně zlobila a neudělala jsem si střední školu. Hrozně toho lituju a chci si doplnit vzdělání. Život mě dovedl k tomu, že bych chtěla pracovat ve zdravotnictví. Tuhle školu jsem si nevybrala proto, že budu mít maturitu, ale vyloženě kvůli oboru,“ objasňuje důvody, proč se rozhodla studovat.
Na lavice vzkazy nepíšou. Během výuky ani nechtějí zpívat. Do rukou berou lísteček se vzorečky, které jim pomáhají vyznat se ve spleti goniometrických výrazů. Pečlivě si příklady zapisují do sešitu se čtverečkovaným papírem.
Teď už jim jde o hodně. Jsou ve třeťáku, tedy v půlce cesty. Na jejím konci je čeká stejná maturita pod státním dohledem jako současné středoškoláky.
Za večerní a dákové středoškolské studium by se mohlo platit. Navrhuje to NERV
Číst článek
Adriana v mládí utekla z technického oboru, teď ji paradoxně předměty podobného zaměření baví nejvíc. Problémy má naopak s cizím jazykem. „Kdyby na to byl čas, tak by to bylo nejlepší období v mém životě. Určitě by to bylo mnohem lepší a zábavnější než v dětství nebo v mládí,“ svěruje se.
Bojují s testy i špatnými známkami
Obě ženy přiznávají, že jsou někdy momenty, kdy školu chtějí odpískat, kdy je toho zkrátka moc. Obzvlášť, když jako dospělé musí opět bojovat s testy a někdy i špatnými známkami. Přitom testy jim matikářka Hana Svobodová dává prý hodně často.
„U matematiky je příjemné, když se odučí a odpropočítá nějaká kapitola, aby i oni měli hned zpětnou vazbu, nejenom já, jak to pochopili, a potom na to nabalujeme další matematický problém. Já u večerního studia mám v průměru za pololetí osm známek, u denního studia mám známek až 14,“ vysvětluje matikářka.
Vyučování večerních studentů si pochvaluje. „Jednám s inteligentními lidmi, s lidmi, co chtějí studovat, které to baví a kteří chtějí dostudovat,“ oceňuje Hana Svobodová.
Jdou si zkrátka za svým a studium berou s humorem. Často si při tom vzpomenou i na film Marečku, podejte mi pero. "Máme i svého Hujera," dodává se smíchem Anička.
