Co je zákonné, nemusí být správné. Křečkův spor je pro politiky lekcí, soudí novinářka

Matěj Skalický mluví s Andreou Procházkovou, zástupkyní šéfredaktora v týdeníku Respekt

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU

4. 7. 2022 | Praha

Úřad veřejného ochránce práv a veřejný právní problém. Může, nebo nemůže být zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková zbavena svých pravomocí? A v čem vězí její spor se Stanislavem Křečkem? Vysvětluje Andrea Procházková, novinářka z týdeníku Respekt.

Kredity:
Editace: Janetta Němcová
Sound design: Tomáš Černý
Rešerše: Marcela Blažková
Hudba: Martin Hůla

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 sledujte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

Před dvěma lety jsi psala, že Česká republika zažívá neklid kolem nově zvoleného ombudsmana, tak teď se ta situace, zdá se, opakuje. Jen pan Stanislav Křeček je už ve funkci nějaký ten pátek. Vysvětlil už, proč zbavil svou zástupkyni Moniku Šimůnkovou pravomocí a její agendy?
Veřejný ochránce práv Stanislav Křeček minulý týden ČTK zaslal informaci, v níž úplně svoje počínání detailně nezdůvodňuje, pouze v něm praví: „základním předpokladem úspěšné spolupráce je vůle a snaha všech zúčastněných se domluvit. A tuto vůli jsem bohužel ze strany paní zástupkyně necítil a necítím.”  Když jsme se mu snažili dovolat v redakci, tak on to sice zvedl, ale pak to položil, když zjistil, na co se ptáme. Monika Šimůnková, tedy jeho zástupkyně, naopak říká, že jí to bylo pouze oznámeno a tím důvodem bylo, že mají jiné názory na to, jak se pojímá vůbec ten úřad ombudsmana, co by měl šetřit, co jsou ty základní problémy, jak by to mělo fungovat. 

„Já bych řekla, že je to naprosto bezprecedentní krok v historii ombudsmanství, vždy měli ombudsmani a jejich zástupci rozdílné názory, nikdy nedošlo k tomu, že by ombudsman vzal veškerou agendu svému zástupci. (Monika Šimůnková, ČT24, 28.6.2022)“

Monika Šimůnková (zástupkyně veřejného ochránce práv)

„Já nechci poškozovat ani jméno úřadu, ani paní Šimůnkové, zejména za situace, kdy je to jen administrativní opatření, které pro občany, pro stěžovatele, nemá vůbec žádný vliv, jejich stížnosti budou vyřizovány stejně pečlivě. (90’ ČT4, 28.6.2022)“

A Stanislav Křeček dále dodával, že instituce veřejného ochránce práv musí mluvit jedním hlasem, protože to je monokratický orgán, tedy, že v čele stojí jedna zodpovědná osoba, která má i veřejně tvořit to, co je obraz té agendy ombudsmana. A výsledek je tedy takový, že Monika Šimůnková od prvního července nemá žádnou agendu na starost, přitom doteď se věnovala třeba dodržování úmluvy o ochraně zdravotně postižených nebo řešila třeba agendu lidí omezených na svobodě, ať jsou to věznice nebo zdravotní ústavy. A dosud ty jednotlivé gesce byly rozděleny přibližně napůl, platilo to nejen mezi Stanislavem Křečkem a Moniku Šimůnkovou, ale tak obecně na ombudsmanství, právě proto, aby se ta práce lépe zvládala.

Jak na tento, předpokládám, bezprecedentní krok reagují politici? Já jsem zaznamenal reakci Petra Fialy, premiéra z ODS, který ještě ze summitu NATO v Madridu vzkázal, že tomu kroku nerozumí.
Myslím, že tomu nerozumí nikdo z aktuální politické scény. Markéta Pekarová Adamová, předsedkyně sněmovny, rovnou vyzvala Stanislava Křečka, aby si s ní dal schůzku a vysvětlil jí, co se stalo, protože to vypadá prý jako msta za jiné názory. A v tu chvíli by podle Markéty Pekarové Adamové měl Stanislav Křeček rezignovat. 

„Proto si myslím, že by i vzhledem k tomu, že v zákoně o veřejném ochránci práv je zcela jednoznačně uvedeno v paragrafu 5, že se veřejný ochránce, tedy pan Křeček ze své funkce odpovídá Poslanecké sněmovně, tak jsme měli právo požadovat zdůvodnění těchto kroků. A měli bychom určitě tady tuto situaci také řešit ve sněmovně. (Radiožurnál, 28.6.2022)“

Tedy je asi důležité, proč Markéta Pekarová Adamová toto může říkat, a to proto, že je reprezentantkou Sněmovny, která Stanislava Křečka volila do té funkce v únoru 2020 a on se jí ze zákona odpovídá, takže v tu chvíli ona si může dovolit to, že ho teda vyzve k vysvětlení, ale už ho třeba nemůže odvolat. Už nikdo ze zúčastněných politiků ho nemůže odvolat třeba kvůli tomu, že odebírá agendu někomu, koho ostatní politici, jak říkali, považují za schopného člena toho úřadu, rádi s ním spolupracují.

Třeba v ukrajinské krizi hodně pomohla s integrací ukrajinských uprchlíků, zabývala se otázkou ukrajinských Romů, ale vlastně ten zákon je nastaven tak, aby chránil to čelo úřadu ombudsmana, protože ombudsman kontroluje mimo jiné veřejnou sféru a veřejnou správu a státní moc. A v tu chvíli by nebylo dobré, aby kdyby dělal problémy státu, tak aby ho někdo snadno neodvolal.

Takže jsme se dostali do takové paradoxní situace, že Stanislav Křeček je vlastně neodvolatelný a možná třeba by to v nějakém světě jiném, kdyby ten zákon vypadal jinak, dávalo smysl, protože dělá něco, co není asi správné, ale není to protizákonné. A může být odvolán jen tak, že by mu třeba někdo prokázal trestný čin nebo by se stal nesvéprávným nebo by mu uplynul šestiletý mandát anebo by sám rezignoval. Takže tam asi směřují slova Markéty Pekarové Adamové k tomu, že chce to vysvětlení. Asi tam bude i nějaká snaha tu situaci nějak vyřešit. Ale zároveň jsem zaznamenala i hlasy, které říkaly, že je to důvod, proč zrušit ombudsmana..

Jako ten úřad úplně?
Přesně tak. A politicky to asi není překvapivé, expertně možná ano, protože to říká šéf Komise pro Ústavu a parlamentní procedury Zdeněk Hraba, který říká, že to stojí příliš mnoho peněz a nemá to žádné tvrdé nástroje, ještě tam je Stanislav Křeček, tak to mám pocit, že ta argumentace je trochu mimo, protože ten úřad není jenom Stanislav Křeček a už to existuje poměrně dlouho. A rušit ho kvůli jedné špatné personální volbě asi nedává úplně smysl.

Ty jsi mluvila o tom, že ten zákon je napsaný tak, aby chránil čelo toho úřadu. To znamená, že Monika Šimůnková v tuto chvíli nemá žádné možnosti, jak se proti tomu, že byla zbavena všech svých pravomocí, bránit?
O tom je právě ten spor, protože ten zákon nemluví úplně jasně. Ten zákon nebyl psán pro to, aby se řešily takto konfliktní situace mezi veřejným ochráncem práv a jeho zástupcem, protože Stanislav Křeček dneska tvrdí, že on je ten monokratický orgán, že odpovídá on, rozhoduje jen on. Monika Šimůnková naopak říká, že to tak ve skutečnosti nemůže být, protože ombudsman celou agendu sám nezvládne a že to jde proti smyslu toho zákona, aby dobře ten úřad fungoval, tak přece nemůžete odebrat jednomu ze dvou hlavních lidí v tom úřadě část agendy. Myslím si, že čistě právně má pravdu spíše Stanislav Křeček v tom, že on si může odvolat paní Šimůnkovou z jakékoliv agendy, když se rozhodne i z jakýchkoliv důvodů. To, že to není jako asi správné, to je druhá věc, alenerozporuje to, že paní Šimůnková asi nemá jinou možnost než to medializovat a snažit se třeba přesvědčit politiky, aby v budoucnu ten zákon vyjasnili.

„Monika Šimůnková označila jeho rozhodnutí za bezprecedentní zásah do pozice zástupkyně veřejného ochránce práv a ve vyjádření pro ČT uvedla - já se ohrazuji proti jeho křivým obviněním, která řekl do médií, které poškozují mou osobu a i zvážím prostředky na ochranu osobnosti proti jeho lživým obviněním. (Radiožurnál, 28.6.2022)“

„Šimůnková to považuje za útok na svou osobu a zvažuje žalobu (Radiožurnál, 28.6.2022) “

„Kvůli odebrání agendy se taky chce obrátit na sněmovnu. (Radiožurnál, 28.6.2022)“

„Tyto spory jsou dlouhodobé a jestli se dovídám, že na mě chce podat žalobu na šikanu, tak z toho vyplývá, že ta spolupráce nebyla a nebude dobrá. (Stanislav Křeček, 90’ČT24, 28.6.2022)“

Kde ten spor mezi paní Šimůnkovou a panem Křečkem vlastně vznikl? To je něco úplně nového? Víme, jaký pracovní vztah nebo třeba i osobní oni spolu mají?
Tam bylo od začátku jasné, že jsou jinak nastavení, co se týče třeba té otázky diskriminace a pojetí toho úřadu, toho, co považují za lidská práva, kterým by se měl ten úřad věnovat více, kterým méně, protože samozřejmě těch podnětů tam chodí spoustu a některé priority tam jsou, i když by úplně třeba neměly být. A například už během pandemie COVIDu-19 Stanislav Křeček své zástupkyni odebral případ přítomnosti otců u porodu s tím, že na rozhodnutí vlády není co šetřit, že vlastně jako proč by tam vůbec měl cokoliv šetřit, protože to rozhodl stát, je pandemie…A to znamená, že my jsme k tomu mohli dojít k tomuto závěru po nějakém šetření, ale Stanislav Křeček ani nedovolil to šetření, aby proběhlo.

Nebo paní Šimůnkové třeba na začátku roku 2021, tak ji odvolal ze tří vládních rad, kde byla jako lidskoprávní odbornice, a to s odůvodněním toho, že v interním e-mailu kritizovala nějaký vnitřní dokument, který hodnotil romskou integraci s tím, že v něm stálo po schválení Stanislava Křečka, že diskriminace nemá nic společného s tím, že podle dat jsou romské domácnosti nejohroženější skupinou v oblasti bydlení. A tady těch témat je spousta, které Stanislav Křeček považuje za podřadná nebo druhořadá v té agendě a naopak Monika Šimůnková, podle toho, jak ten zákon mluví, se těmito tématy zabývá a už se několikrát stalo, že jí nebyla odebrána celá agenda, ale třeba jednotlivé případy pozastaveny nebo byly komplikovány jejich řešení.

Ono vůbec jméno Stanislava Křečka jako takového budí rozruch už delší dobu. Já jsem na začátku toho našeho povídání vzpomínal na tvůj článek v Respektu z roku 2020, ve kterém jsi už tehdy mimo jiné poznamenala, že proti jmenování Stanislava Křečka ombudsmanem se pořádala demonstrace Milionu chvilek.. 

„Veřejným ochráncem práv byl zvolen člověk, který chce chránit jen některá práva, jen některých občanů. (Seznam Zprávy, 1.3.2020)“

Já si tu demonstraci pamatuji, protože jsem na ní byla, a bylo to v únoru 2020, těsně po tom zvolení v tajné volbě. V tajné, ale tak všichni předpokládali a asi správně, že ta většina, která v té sněmovně byla tehdy, což bylo ANO, SPD a ČSSD, tak prohlasovala jméno Stanislava Křečka. A oni vlastně argumentovali tím, že se Stanislav Křeček chystá rozložit demokratickou instituci. A podklad pro toto tvrzení je to, jak on působí ve veřejném prostoru, jak působil dříve, jak působí dneska v tom úřadu, že on si dokáže vybrat kontroverzní citlivá témata, která spinuje jedním směrem a umí nálepkovat tu druhou skupinu.

Typicky o snaze Anny Šabatové, což byla jeho dřívější nadřízená v čele právě ombudsmanství a oni se poté prohodili, on byl její zástupce, tak o snaze Anny Šabatové bojovat proti diskriminaci mluvil jako o diskriminačním šílenství a opakovaně prohlašoval, že místo práv menšin je třeba hájit práva většiny. Vybíral si spory typu toho, že chtěl, aby pražská střední škola měla právo zakázat studentce ze Somálska zahalovat si hlavu ve škole, i když Anna Šabatová i všechny soudy poté daly za pravdu té studentce, že to je diskriminace z důvodu náboženského přesvědčení. 

„Školní řád by měl znít takto - nikdo nesmí mít na hlavě nic, kromě muslimů. No ale to přece je porušení rovnosti lidí, a jestliže soud řekl, že nevidí legitimní důvod, tak já ten důvod vidím v rovnosti občanů. Rovnost je základem práva, nikdo, ani z náboženských důvodů nesmí mít žádnou výjimku, kterou jiní nemají. (Radiožurnál 6.12.2019) “

A vlastně to není jako poprvé, kdy se o tom bavíme, protože on na svém Facebooku zveřejňuje výroky, které jsou minimálně na hraně rasismu a xenofobie. Dokonce Senát kvůli jeho vystupování schválil usnesení, ve kterém ombudsmana kritizuje za jeho výroky, které právě označil za xenofobní a předsudečné.

„Senát vyzval veřejného ochránce práv Stanislava Křečka, aby se držel slibu vykonávat úřad nezávisle nestranně. (Radiožurnál 24.6.2022)“

„Veřejný ochránce práv ve veřejném prostoru dlouhodobě a opakovaně pronáší předsudečné a xenofobní výroky, které mohou ve svém důsledku odrazovat oběti diskriminaci, vyhledávat pomoc v rámci působení veřejného ochránce práv. (2. den senátní schůze 24.6.2022) “

Václav Láska (senátor)

A zároveň to taky vyzývá, aby tu funkci nepoškozoval a třeba se choval s respektem k té své zástupkyni, což bylo ještě před celým tímto sporem. 

„..a k respektování pozice Parlamentem ČR řádně zvolené zástupkyně veřejného ochránce práv, které je zákonem v plném rozsahu svěřeno zastupování v době jeho nepřítomnosti. (2. den senátní schůze 24.6.2022) “

Václav Láska

A není to poprvé ve smyslu toho, že už ho kritizovali právní experti, kdy mu vlastně vyčítali, že on nechápe lidská práva, nechce je chápat, chápe je ve velmi zužujícím pohledu. Nebo Evropská komise konstatovala, že máme ombudsmana, který vynáší diskriminující výroky. Takže to jeho veřejné angažmá je spojené s kontroverzemi, se snahou provokovat, ale zároveň i se snahou označovat dejme tomu ty druhé za ty, co prohráli a vlastně je trochu ponižovat. A nemusí to být pouze Monika Šimůnková nebo Anna Šabatová, ale vlastně je to třeba i nějaká část veřejnosti, což pro ten úřad a jeho renomé není úplně dobré.

„Považoval bych za selhání senátu, kdybychom přijali usnesení, že bereme na vědomí, protož to znamená: zavíráme oči, nic nevidíme, k ničemu se nevyjadřujeme, takže předkládám před vás usnesení, které je měkčí, než by si situace zasloužila. (2. den senátní schůze 24.6.2022) “

Václav Láska

Když jsi zmiňovala práci Stanislava Křečka se sociálními sítěmi, tak ještě jeden můj postřeh k tomu dodám. On se týká právě toho aktuálního sporu s paní Šimůnkovou, protože pan Křeček se nedávno na Facebooku chlubil podporou právě v tomto sporu od organizace Výbor seniorů Jihomoravského kraje. Jak ale zjistil Deník N, tak žádný takový výbor neexistuje. A k tomu tedy pan Stanislav Křeček přidal komentář taky na Facebooku, kde píše: „Pozor, s takovou organizací jsem se nikdy nesetkal a nevím, zda existuje. To je jen jako ukázka ze stovek zpráv, které mi chodí.“ Takže ona bude možná i problematická vůbec práce se zdroji, práce s informacemi, což u takové funkce, kterou pan Křeček zastává, jako je veřejný ochránce práv, by člověk možná nečekal…
On pro média často argumentoval v nějakých případech, že lidé mu to píší, on ví, jak to ve skutečnosti je, diskriminaci Romů nebo jakýchkoliv menšin rozporuje tím, že on to prakticky zažil a lidé v tom úřadu to znají pouze teoreticky, takže on ví, jak to je. Takže ta vyhraněnost toho názoru, názoru na určitá témata a neochota připustit vůbec to prošetření nebo debatu o tom, je podle mě destruktivní pro ten úřad.

Veřejný ochránce práv v České republice. Ty už jsi zmiňovala, že tu zaznívaly hlasy, že bychom vůbec takovou funkci nebo takový úřad v Česku nepotřebovali. Tak potřebujeme ho?
Já si myslím, že potřebujeme. Ty hlasy byly ojedinělé, zmiňovala jsem Zdeňka Hrabu, který ten aktuální spor komentoval takto, ale třeba v 90. letech na jejich konci většina ODS protestovala proti vzniku toho úřadu jako proti něčemu, co není potřebné a dnes vidíme, Petr Fiala, premiér české vlády a šéf ODS, se toho úřadu zastává. Takže i politicky si myslím, že tomu úřadu bylo dáno za pravdu, že je potřeba. Abychom nějak shrnuli, co ten úřad znamená. Já jsem se koukala do zákona a dobové zprávy, protože mi přišlo zajímavé, jak nad tím přemýšleli v tom roce 1999 lidé, když to tehdy psali. Pak to přeložím do češtiny, ale v důvodové zprávě se píše: „ombudsman by měl sloužit průměrnému, obyčejnému občanovi, bohatstvím neoplývajícímu a právnicky nedotčenému individuu ztracenému v houští arogantní byrokracie.“

Lyrický popis tedy.
Přesně tak, právně lyrický, ale kdybychom to měli dát do nějakého laického jazyka, tak veřejný ochránce práv je tu proto, aby chránil občany před úřady a institucemi, typicky státu nebo nějaké veřejné moci, které jednají v rozporu s právem, se zákonem, s nějakými principy demokratického právního státu anebo nejednají vůbec a tím vlastně poškozují zájmy řadových občanů. Nemá v ruce tak silné nástroje, takže působí. Může třeba věci i vyšetřovat, informovat poslance, vyzývat k nějaké nápravě, občas se i třeba účastní soudního řízení, a proto v čele doposud stály silné osobnosti, které se nebály i v citlivých sporech, kdy většinou ta veřejnost je často naladěna proti menšinám, ať jsou to jakékoliv menšiny...Zastat se právě těch jednotlivců proti tomu státu, proti tomu, co ten stát dělá a třeba ani neví, že to dělá špatně.

A zároveň ta druhá role, kterou úřad má, a hodně se to posílilo právě za Anny Šabatové, tak že on se snaží mapovat strukturální problémy Česka a ty slabiny, kde dochází buď k nedostatečné ochraně nebo k žádné ochraně nebo k diskriminaci. Takže takto se třeba hodně posunuly otázky osob se zdravotním postižením, otázky menšin, především té romské, to bylo hlavně ze začátku toho úřadu. Poté třeba otázky matek samoživitelek nebo osob omezených na svobodě a to, jak se s nimi zachází, když si prochází třeba nějakým trestem nebo léčením. A to je vlastně důležité, protože ten úřad otvírá a může otvírat nějaká témata, typicky i moderní témata, jako je nenávist na internetu, tak to je v posledních zprávách úřadu hodně zvýrazňováno a zdůrazňováno jako problém. 

Ty už jsi říkala, že veřejný ochránce práv se zodpovídá Sněmovně. Je to volená funkce, je volena na šest let. Také jsi už říkala ale, že je veřejný ochránce práv neodvolatelný. Neuvažovalo se o tom, že by se změnil zákon?
Já jsem se naschvál koukala na tu debatu a zjistila jsem, že žádná taková debata se nevedla, ačkoliv třeba vztah mezi Annou Šabatovou a Stanislavem Křečkem tedy nebyl ideální. Nicméně paradoxně k současné situaci, tak si Stanislav Křeček tehdy jako zástupce stěžoval, že má té agendy málo. Nicméně tam je asi otázka, jak by ten zákon měl být případně změněný a možná proto ta diskuse nevede, protože na to není jasný názor.

Tak jsi taky právnička, tak já se tě zeptám - měl by se změnit zákon? Měla by být tato funkce z podstaty své věci odvolatelná?
To je těžká otázka, protože jako jak by se měl změnit? Jsou tedy dvě možnosti. Buď tedy uděláme zástupce a toho šéfa úřadu, tedy ombudsmana, na sobě nezávislé, dvě osoby a bude to takové dvojvládí. Pak se v případě konfliktních situací nevyhneme sporům už vůbec, protože kdo rozsoudí z těch dvou, čí právní názor na danou otázku je ten správný, a když odhlédneme od Stanislava Křečka, takže kdyby se nějak zákon měl měnit, tak asi spíš v tom směru, že řekne, že hlavní postavou je veřejný ochránce práv a ne zástupkyně.

Buďto zástupkyni nebo zástupce úplně zrušit, anebo říct, že si ho vybírá veřejný ochránce práv anebo že jsou voleni dohromady. Jasně, neřeší to aktuální situaci s panem Stanislavem Křečkem, ale jako systémově je to asi lepší řešení v tom, že je úplně jedno, kdo na těch funkcích sedí, ten konflikt tam může vzniknout, právo nemůže upravovat veškeré hádky, toto se může stát na každém pracovišti, ale je tam potřeba mít asi vyjasněnou tu odpovědnost.

Kdo rozsoudí tedy ten současný spor? Jak to bude teď v následujících dnech vypadat?
Já si myslím, že nikdo, že toto budeme zažívat ještě další tři roky ve funkci pana Stanislava Křečka, protože předpokládám, že on se sejde s předsedkyní sněmovny a pravděpodobně i s premiérem, že jim tam něco asi vysvětlí, uvidíme, co. Na druhou stranu, jak sleduji Stanislava Křečka, jeho působení, tak si nemyslím, že sám rezignuje. V tu chvíli už nám zbývá jen to, že takové spory se pravděpodobně budou čas od času opakovat. On už se stalo, že i když něco paní Šimůnkové v minulosti sebral, tak jí to pak vrátil po čase. Také je otázkou, jak dlouho to Monika Šimůnková bude chtít vydržet, protože..

Ona může taky rezignovat na tu svou funkci..
Ona může rezignovat, nemůže být odvolána Stanislavem Křečkem proti své vůli, může rezignovat, když bude mít pocit, že už to nedává smysl. Zatím jsem slyšela od ní to, že zároveň si uvědomuje důležitost toho úřadu a že si myslí, že pořád tam je nějaká její role. Takže to je paradox té dnešní situace, že není jasné, jestli bude vůbec vyřešena a ačkoli se politici můžou snažit, tak už momentálně promeškali to řešení při té volbě v roce 2020.

Takže ten současný spor bys dávala za vinu těm politikům, kteří rozhodovali o tom, kdo bude novým nebo aktuálním v tuto chvíli veřejným ochráncem práv. Jaké je poučení?
Já si myslím, že to je lekce pro politiky a že to je politická odpovědnost, kdo dneska sedí v tom úřadu a kdo dneska nesedí v tom úřadu, protože tehdy proti Stanislavu Křečkovi kandidovali vlastně poměrně solidní kandidát. Můžu zmínit Víta Alexandra Šorma, který zastupuje Česko před Evropským soudem pro lidská práva. Velmi renomovaný právník, tehdy vlastně dostal minimum hlasů. A v nějakých širších nominacích se uvažovalo o bývalé ústavní soudkyni Elišce Wagnerové, také vlastně minimální podpora.

Takže bych řekla, že asi pro příště je potřeba přemýšlet o tom, koho chceme na té funkci, že to má být spíše nějaký člověk, který smiřuje, než aby naopak vyhrocoval ty konflikty a který je asi z hlediska toho renomé úřadu a potom vzhledem k tomu, kdo tam kdy seděl, ať už je to Otakar Motejl, ať už je to Anna Šabatová, tak že bude vlastně dodávat důvěru té veřejnosti, která se na ně má obracet, protože to je jeho hlavní účel. A ve chvíli, kdy tam sedí někdo, kdo říká: práva těchto menšin, nebo práva vás já nebudu vůbec jak ochránit, protože mám pocit, že tady jsou důležitější problémy, tak pak se nelze divit, že ti lidé si z toho vezmou, že vlastně ten úřad vlastně je trochu zbytečný pro ně.

A tu důvěru právě k tomu člověku třeba nemají. 
Přesně tak. A zároveň je důležité asi dodat, že jak se chová Stanislav Křeček v úřadu, nemůže být překvapení pro nikoho z politiků. On postavil svůj nominační projev tehdy v té sněmovně v únoru 2020 na tom, že vlastně jako symbolizuje tu politiku tehdejší doby, on ho navrhl Miloš Zeman, a to se mu právě na něm líbilo, že on říkal, že staví svou nominaci na trestání, v uvozovkách, těch druhých, že mu nešlo jenom o to, že bude měnit v úřadu Česko a to je způsob, jak přemýšlí třeba o základních právech, ale i zároveň on k tomu provázal ponížení té druhé skupiny. A to si myslím, že přesný opak toho, co by ten veřejný ochránce práv měl symbolizovat.

Matěj Skalický

Související témata: Vinohradská 12, podcast, ombudsman, Monika Šimůnková, Stanislav Křeček, Andrea Procházková