Vakcíny z Ruska a Číny a ministři na odstřel. S komentátorem Mitrofanovem o ‚spojení dvou dravců‘ Zeman-Babiš

Prezident Miloš Zeman se nechal slyšet ve středu s poměrně asertivní žádostí týkající se obsazení vlády. Proč se podle vás právě tímto způsobem vkládá do hry, jak tomu máme rozumět? Jak si to vysvětlujete?
Když se podíváme na dlouhodobý rámec činnosti prezidenta Miloše Zemana, tak snadno zjistíme, že se řídí určitým schématem. Toto schéma označil již dávno jeden z ruských novinářů, kteří jsou členy novinářského doprovodu prezidenta Vladimira Putina, slovy „Miloš Zeman je náš člověk v Praze“. Takže momentálně v souladu s touto charakteristikou je třeba zařídit některé věci, na kterých má zájem Kreml a Vladimir Putin. Je to dostavba Jaderné elektrárny Dukovany a je to tlačení vakcíny Sputnik V do České republiky.

No a kdo jiný než kremelský člověk v Praze by se měl činit a tlačit na vládu? Má to opravdu velikou logiku.

A když se na to podíváme z perspektivy českých zákonů, hlavně české ústavy – prezident řekl, že bude po premiérovi Andreji Babišovi a šéfovi hnutí ANO chtít, aby z funkce odvolal ministra zdravotnictví Jana Blatného za ANO a ředitelku Státního ústavu pro kontrolu léčiv Irenu Storovou. Má na to ze své pozice prezidenta právo? Povoluje mu ústava něco takového po předsedovi vlády žádat?
Já bych to rozdělil na dvě části. Zaprvé právo na vyjádření svého názoru má v České republice každý občan, protože tady u nás existuje svoboda projevu. Takže Miloš Zeman jako občan České republiky má právo říkat cokoliv. Ale pak už tady je druhá část, a tam to právo naráží na ústavu, která má – i když v případě Miloše Zemana se zdá, že mu je to jaksi jedno – určovat rámec chování prezidenta republiky. Ústava s ničím takovým nepočítá. Takže to můžeme brát jako jakousi veřejně pronesenou poznámku občana Miloše Zemana, nikoliv jako žádost – natož žádost povinnou pro splnění – prezidenta Miloše Zemana.

Prezident také chce, aby ve funkci skončil ministr zahraničí Tomáš Petříček. Vysvětlil, co mu na něm tak vadí?
Zachytil jsem pouze jeho vkusovou poznámku, že podle Miloše Zemana Tomáš Petříček nemá charisma. Je to samozřejmě smutné, že Miloš Zeman se tím trápí, ale opět – je to věc vkusová, občanská, vztahová, nikoli něco, co by mělo určovat chování prezidenta republiky vůči ministrovi zahraničí. Takže na vaši otázku odpovídám ještě jednou a konkrétněji: nic takového nevysvětlil. Pouze řekl, že nemá charisma a že by nebyl dobrým předsedou ČSSD – a záměrem Tomáše Petříčka je kandidovat na tuto funkci v sociální demokracii. Ale opět – to jsou takové hezké rozhovory ve veřejném prostoru. Nemá to žádnou ústavní váhu.

V úvodu jste zmínil, že prezident dlouhodobě na českém území – přinejmenším verbálně – lobbuje za ruské zájmy. On to sám ani nijak nepopírá. Teď prosazuje, aby Česko při očkování využilo ruskou i čínskou vakcínu – ovšem ani jedna není schválena ani evropskými, ani českými úřady. Ještě na nedávné schůzce s nejvyššími českými ústavními činiteli se přitom ale všichni shodli na tom, že očkovací látky by měly být schválené v rámci EU, takže zřejmě prošel nějakým názorovým obratem. Samozřejmě prezidentovi do hlavy nevidíme, ale zachytil jste někde, že by Miloš Zeman ten svůj názorový obrat vysvětlil – proč mu teď nevadí, že ruská ani čínská vakcína v EU schválené nejsou?
Nejdříve bych vám chtěl poděkovat za připomenutí dalšího pilíře činnosti českého prezidenta. To je kromě toho ruského pilíře ještě pilíř čínský, takže je to komplexní přístup českého prezidenta k českým národním zájmům tak, že prosazuje ruské a čínské zájmy. A pokud mám odpovědět na vaši otázku, no tak myslím, že není třeba obsáhlé odpovědi. Stačí připomenout oblíbená slova samotného Miloše Zemana, a sice: „Jen idiot nemění své názory, paní redaktorko.“

Prezident Zeman kritizoval premiéra Babiše za to, že jmenoval do funkce ministra zdravotnictví Jana Blatného, kterého označil za úplně nekompetentního. Řekl, že to není epidemiolog, nemá manažerské zkušenosti. A dokonce pohrozil, že pokud premiér Babiš nechá pana Blatného ve funkci, nepřispěje to ke zlepšení jejich vzájemných vztahů. Když se podíváme do historie vztahu Andreje Babiše a Miloše Zemana, na čem je ta dosavadní, alespoň vzájemná symbióza premiéra a prezidenta založena?
Je to takové hezké spojení dvou dravců. Andrej Babiš podle mého názoru – to je, prosím, hodnotící soud – šel do vysoké politiky především proto, aby se vyhnul případnému trestnímu stíhání za své hospodářské činy. A tím pádem – opět v rámci mého hodnotícího soudu – Andrej Babiš dělá všechno pro to, aby ve funkci premiéra, v níž mezitím dokázal ještě prosadit spoustu věcí podle svých zájmů i ve státních strukturách, v aparátu vlády a vůbec ve státě, který chce řídit jako firmu. Chce v každém případě zůstat na svém postu, aby naplnil cíl, který jsem mu připsal v rámci svého hodnotícího soudu.

V této záležitosti samozřejmě potřeboval prezidenta Miloše Zemana, kterýžto podle ústavy jmenuje premiéra, respektive po volbách do sněmovny pověřuje určitého politika sestavením vlády. Jisté – omlouvám se za ten trochu hovorový výraz – kejkle kolem sestavení vlády po minulých volbách v režii Andreje Babiše a Miloše Zemana jsme viděli.

Podle přímého výroku Miloše Zemana nejsou vyloučeny ani podobné kejkle po říjnových sněmovních volbách. Takový je zájem Andreje Babiše. Potřebuje Miloše Zemana, aby se udržel ve stávající pozici.
A Miloš Zeman zase potřeboval do určité doby – do druhých přímých voleb hlavy státu – Andreje Babiše, respektive potřeboval jeho voličstvo. Protože Andrej Babiš zrovna v té době měl poměrně velké množství podporovatelů mezi voliči, tak bylo v zájmu Miloše Zemana, aby Andreje Babiše také podporoval a aby dokázal ten stav zformovat tak, aby v přímých volbách voličstvo ANO, respektive Andreje Babiše, odevzdalo svůj hlas Miloši Zemanovi. To se podle všech sociologických průzkumů povedlo. Nyní již samozřejmě Miloš Zeman k tomuto účelu Andreje Babiše nepotřebuje, protože potřetí podle ústavy na úřad hlavy státu kandidovat nemůže. Nicméně potřebuje Andreje Babiše jako – teď cituji Miloše Zemana z těch dávných 90. let – jako „spotřební materiál“, který je třeba využít k tomu, aby naplnil rámec své vlastní činnosti ve funkci prezidenta České republiky.

V tuto chvíli víme, že premiér ty změny ve vládě odmítl – nejsou podle něj v tuto chvíli na místě. Je pravděpodobné, že by to poklidné politické soužití s prezidentem mohlo vzít za své? Co by to znamenalo? Působí to na vás tak, že se ti dva muži dostali k nějaké hraně své spolupráce?
Já bych řekl, že zatím ještě není všem dnům konec. To byla první reakce Andreje Babiše a myslím si, že ani vy, ani já, ani posluchači nejsme schopni říci, že Andrej Babiš je skálopevný politik, který nikdy nemění své názory. On je v tomto oboru dokonce naprostý šampion.

Třeba před několika dny premiér Andrej Babiš prohlásil, že má připravené tři druhy maturit. A druhý den Andrej Babiš řekl, že Andrej Babiš – ten včerejší – ten se mýlil a že návrh tří maturit nebyl dobrým návrhem Andreje Babiše. Takže ten Andrej Babiš další ráno už toho Andreje Babiše z toho předchozího večera popřel. Nebyl bych tedy až tak kategorický v popisu vztahu, který je a bude mezi Milošem Zemanem a Andrejem Babišem. Na druhou stranu Andrej Babiš také není na poušti. On je ovlivňován i dalšími faktory, nejenom jedním českým prezidentem, ale také – jako podnikatel se zájmy v zahraničí a v zahraničí západním, nikoli někde v Rusku nebo Bělorusku – musí poslouchat i to, jak na jeho činnost ve funkci předsedy české vlády i na jeho vztahy s Milošem Zemanem, který je zase na Západě znám jako člověk Číny a Ruska, bude reagovat západní svět. Nedělal bych definitivní závěry a nechal bych to plynout s časem. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet.

Popsal jste rovnici vztahů obou mužů, premiéra a prezidenta. Když se na ni podíváme, kdo je v tuto chvíli v silnější pozici? Jinými slovy, může si premiér Babiš dovolit přijít o prezidentovu podporu i vzhledem k blížícím se volbám?
To je právě faktor, který jsem trochu skrytě jako zamlčený předpoklad zmínil v předchozí odpovědi. Zdá se, že nemůže. Protože Andrej Babiš není v situaci, kdy je předpověď vítězství ve volbách pro hnutí ANO tak naprosto jasná a nezpochybnitelná, že by k tomu nepotřeboval pomoc žádného jiného činitele, především prezidenta Miloše Zemana. Jak víme podle průzkumů veřejného mínění, ANO je sice stále silné v různých volebních preferencích různých agentur, ale už mu šlapou na paty i jiné politické subjekty – především dvě nově zformované koalice, které ve volbách půjdou proti Andreji Babišovi a hnutí ANO.

Takže si myslím, že pro Andreje Babiše není možné, aby úplně ztratil podporu Miloše Zemana, natož aby se s ním dostal do křížku.

A kdybychom se na to dívali čistě z nějakého technokratického hlediska vyjednávacích pozic obou postav – prezidenta a premiéra – existuje vysvětlení pro to, že prezident zvyšuje tlak na Andreje Babiše právě v tuto chvíli?
Myslím si, že právě tím – a teď odkazuji na tu první odpověď – je poháněn Miloš Zeman ve své činnosti prezidenta České republiky. Rozhodně to nejsou české národní zájmy, ale zájmy ruské a čínské.

Čínské zájmy zrovna v tuto chvíli nejsou až tak křiklavé, zato zájmy Kremlu jsou nabíledni. To jsou dva body. Je to, jak už jsem říkal, dostavba Jaderné elektrárny Dukovany. A je to – což je nejaktuálnější – tlačení vakcíny Sputnik V do prostoru EU a jednotlivých členských zemí. To je momentálně účinná a nejaktuálnější zbraň Vladimira Putina v hybridní válce, kterou Rusko už delší dobu vede proti svobodnému světu.

Zároveň jste zmiňoval, že prezident Zeman málokterý krok dělá bez důsledného logického promyšlení. Tak jaká logika v tom je podle něj pro Českou republiku, aby šla tímto směrem?
Velice se omlouvám, ale už delší dobu si nemyslím, že pro Miloše Zemana má nějakou váhu logika ve smyslu, co dobrého to přinese České republice. On se vždy řídil svým vlastním zájmem. A byl docela pyšný i na to, že má vlastní hlavu a postupuje tak, jak sám uzná za vhodné. Nikoliv Ústava České republiky, nikoliv Česká republika jako taková, ale někdo, komu je zavázán například podporou, anebo někdo, o kom si myslí, že to může být užitečný „spotřební materiál“. Myslím si, že když se podíváme – a na to jsou i určité průzkumy – jakou pozornost věnuje provládní ruský tisk, ruská média obecně, ta média, která jsou poplatná Kremlu, Miloši Zemanovi, tak člověk, který se tím nezabývá, bude opravdu překvapen. Protože když opravdu souvisle sledujete ten mediální a informační tok v ruských médiích, může se zdát, že ve světě existuje americký prezident, německá kancléřka a pak český prezident. Je to člověk, který dostává v ruském mediálním prostoru naprosto neúměrný zájem a neúměrné místo. Myslím si, že to je věc, ve které ruský establishment Miloši Zemanovi velice pomáhá.

Zmínil jste ústavní zákon v Česku. Prakticky od počátku mandátu prezidenta Miloše Zemana se mluví o jeho tendenci přisvojovat si ústavní pravomoci, které mu nenáleží. Když sledujete osm let jeho vlády, povedlo se mu ty ústavní pravomoci získat, anebo ta současná reakce vlády – a teď vidíme, že i je tu velice prudká reakce opozice – svědčí to o opaku, že se to Miloši Zemanovi nepovedlo tak, jak si možná sliboval?
Faktem je, že jeho snahy učinit z ČR navzdory platné ústavě buď prezidentskou, anebo alespoň poloprezidentskou republiku, se nevydařily. Máme stále ještě parlamentní republiku. Prezidentovo chování je sice zcela průhledné v tom smyslu, že by si chtěl uzurpovat pravomoci, které mu podle české ústavy nenáleží, ovšem nelze říci, že by tady opravdu měl hlavní a rozhodující slovo Miloš Zeman, ač se o to velice snaží. Na druhou stranu Miloš Zeman v minulosti několikrát citoval Josifa Stalina, a je vidět, že na tohoto bývalého politika a jednoho z nejkrvavějších tyranů v lidských dějinách stále myslí.

Prakticky se řídí známým Stalinovým výrokem o tehdejším papežovi, když se Stalin ptal, kolik že má papež divizí. Zeman ten pragmatický přístup poměrně úspěšně naplňuje i v české politice. Jeden z příkladů toho, že se mu toto daří, byl neúspěšný pokus senátorů – teď to trochu zkrátím, protože je to delší název, ale vžil se americký výraz impeachment – o impeachment Miloše Zemana.

A jak víme, tento pokus musí být nejdříve iniciován v Senátu, posléze schválen jistou většinou v Poslanecké sněmovně a pak by tato věc měla být předána Ústavnímu soudu k posouzení – ten případně zbavuje prezidenta pravomocí s tím, že už do této funkce nemůže nikdy kandidovat. Toto inicioval Senát.

Většina v Poslanecké sněmovně, která je poplatná Miloši Zemanovi – a to jsou ty jeho divize – tento pokus zablokovala.

Miloš Zeman je obratný pragmatik, bezskrupulózní cynik v politice a vždy byl, takže z tohoto hlediska dosáhl jistých výhod pro sebe, protože takto se nechová žádná hlava státu v žádné demokratické zemi, alespoň o tom momentálně nevím. Na druhou stranu se mu nepodařilo ani změnit ústavu, ani zvrátit stav, který by měl existovat v zemi, která má ústavu postavenou na takových principech, na jakých ji má postavenou Česká republika.

Když zmiňujete tu ústavní žalobu, objevila se i v reakcích na ten nejnovější prezidentův tlak. Někteří opoziční zákonodárci, třeba poslankyně a předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová anebo senátor Pavel Fischer, označili výroky Miloše Zemana za skandální, za vyděračské a naznačili, že takové jednání prezidenta by mělo vést k opětovnému pokusu o projednání ústavní žaloby po říjnových volbách. Je to podle vás reálné?
Myslím si, že pokud říjnové volby dopadnou tak, že v dolní komoře českého parlamentu, a sice v Poslanecké sněmovně, bude možná většina poslanců, kteří schválí opětovnou žádost nebo opětovný podnět senátorů v této věci, tak samozřejmě, že k tomu dojde.

Reakce na ta prezidentova slova přinesla docela zajímavý moment – reakce hejtmanů. Přinejmenším část z nich se ohradila proti Miloši Zemanovi velice důrazně, proti jeho snaze prosadit v Česku neschválené vakcíny z Ruska a Číny. Část z nich to naprosto kategoricky odmítla. Nakolik se po krajských volbách proměnila dynamika na politické scéně a vůči prezidentovi? Nepodcenil Miloš Zeman ten možný odpor, který jeho kroky vyvolávají právě v regionech?
Vrátím se ještě k pokusu popsat, podle jakých psychologických a politických mechanismů Miloš Zeman formuje své kroky v politické aréně. Když se k tomu vrátím a použiju tento nástroj na případ, na který se ptáte, vychází z toho, že Miloši Zemanovi to může být srdečně jedno, jak se k tomu staví hejtmani. Oni totiž v žádném případě nemohou ohrozit jeho pozici prezidenta republiky. A pokud jde o případné výčitky svědomí, teď se tomu sám vnitřně směju, že prezident tady čelí odporu většiny hejtmanů, čili není v souladu se zbytkem, respektive s důležitou součástí politické scény, myslím si, že Miloši Zemanovi je to úplně srdečně jedno.

Na druhou stranu ve chvíli, kdy mohou reálně zablokovat třeba administraci vakcín a ovlivňovat i lidi, kteří v těch krajích žijí, i to je prezidentovi jedno?
No tak může pak hlásit do Moskvy slovy z Přeletu nad kukaččím hnízdem: „Alespoň jsem se o to pokusil.“

Abychom ve shrnutí těch reakcí byli úplní, ještě jsme nezmínili reakci ČSSD. Už jsme připomínali, že prezident žádal i konec ministra zahraničí z ČSSD Tomáše Petříčka. Jak zajímavá je v té souvislosti reakce předsedy sociální demokracie Jana Hamáčka, který uvedl, že změny ve vládě jsou věcí premiéra, zatímco v minulosti trval na tom, že o svých ministrech si sociální demokraté rozhodují sami? Jak máme rozumět změně jeho rétoriky a tomu, že se tak trochu vzdává bez boje?
Jan Hamáček je unikátní předseda sociální demokracie. Já si nedokážu vybavit jiného předsedu ČSSD, který by tu stranu tak úspěšně vedl k zániku. Jeho chování mi připomíná ten známý vtip, jak spadne ze střechy mrakodrapu nějaký chlapík. Mrakodrap je vysoký, takže on letí poměrně dlouho a u každého patra říká: zatím dobrý, zatím dobrý.

Takže myslíte, že to je předzvěst úplné marginalizace ČSSD?
Podle mého názoru ano.