Vládní kabinet schválil návrh zákona o Národním parku Šumava. Předloha, kterou připravilo ministerstvo životního prostředí, mimo jiné mění zóny parku a umožňuje zásahy proti kůrovci i v nejpřísněji chráněných oblastech. Podle ministerstva přinese zákon Šumavě větší stabilitu a ochranu. Ekologové oproti tomu tvrdí, že norma je v rozporu se zásadami ochrany přírody. Poslanci by ji měli začít projednávat v květnu.

Tento článek je více než rok starý.

18:36 24. dubna 2013 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Ministr životního prostředí Tomáš Chalupa v předloze navrhuje 26 procent území jako přísně chráněné zóny, kde se nesmí nic stavět. Zabývá se i detaily, třeba kudy povede každá cesta. „Bagrovat cesty, které tam jsou tisíc let, a tvářit se, že tam je divočina, není správné a je lhaním si do kapsy,“ tvrdí Chalupa.

Proti zákonu protestují nevládní ochranářská sdružení. Podle nich navržená předloha v podstatě likviduje smysl národního parku hlavně proto, že snižuje rozlohu přísně chráněných území.

„Podle našeho názoru z těch zón za pět let, kdy mají být zásahové, zbude pouze holina, jaká zbyla na mnoha jiných místech národního parku,“ vysvětluje vědec Jakub Hruška a pokračuje:

„Ukázalo se, po Kyrillu a dalších věcech, které tady byly, že v horských smrčinách s kůrovcem nelze bojovat tak, že skácíme pár stromů a zbylé tam zůstanou. To se prostě nestane.“

Jakub Hruška je vědec, ale jeho argumenty politici vážně neberou. Na to si stěžují mnozí odborníci, kteří seděli s ministrem Chalupou u kulatého stolu. Ministr to odmítá.

„My jsme se pokusili u toho stolu hledat každou větičku. To, že od toho stolu tuhle stejnou větu říkají jak obce, tak ti aktivisté, také svědčí o tom, že každý musel z něčeho ustoupit, i ministerstvo. Původní představa byla úplně jiná než to, co leží na stole,“ tvrdí.

Prášily jsou ve svém postoji osamělé

Starostové šumavských obcí většinou stojí za ministrem a chtějí zákon, který umožní zasahovat proti kůrovci. Výjimkou je pouze jedna obec – Prášily, které mají ale v národním parku nejvíce pozemků, celou jednu šestinu. Starosta Libor Pospíšil však své názory nedokáže prosadit.

„Mrzí mě to, ale na jednu stranu si myslím, že to o něčem vypovídá. Já tomu taky nerozumím. Tady mohou vystoupit všechny subjekty, které jsou nějakým způsobem buďto územně, komunálně nebo politicky zainteresované, ale Prášily ne,“ prohlašuje.

Prášily kvůli svému disidentskému postoji nejsou ani členy Svazu šumavských obcí, a proto se nedostanou k žádnému jednání. Stojí proto i v opozici proti současnému řediteli národního parku Jiřímu Mánkovi z ODS. Ten vládní návrh zákona o Šumavě podporuje.

„Vzhledem k tomu, že na přípravě zákona jsem také spolupracoval, tak podle mého názoru je to správný zákon, který má konkrétní pravidla, s nimiž můžete přijít na konkrétní místo do lesa a podle těchto pravidel konat,“ říká Mánek.

Zákon kritizovali i zahraniční odborníci

Odborníci z právnické fakulty Univerzity Karlovy označili návrh zákona jako nezpůsobilý a v rozporu s ochranou přírody. Proti se postavilo i 72 ředitelů evropských Národních parků a odborných institucí. Podle ministra Tomáše Chalupy ale vycházejí z mylných informací.

Na vyjádření mezinárodních odborníků se však odvolává třeba bývalý ministr životního prostředí Martin Bursík. "Oni tvrdili, že bude-li přijat, Šumava ztratí mezinárodně uznávaný status národního parku, což bude mít dopady i do cestovního ruchu. Bylo to velmi vážné varování z řad expertů, kteří upozorňovali, že zákon je ve vážném rozporu s mezinárodními smluvními závazky," tvrdí Bursík.

Náměstek ministra životního prostředí Tomáš Tesař oponuje, že mezinárodní prestiž není definována pouze tím, že je Šumava zapsána v Mezinárodním svazu ochránců přírody. A je přesvědčen, že ministerstvu se podařilo vyjednat něco, o co se předchozí administrativy marně snažily dvacet let.

„Našli jsme normu, se kterou není spokojen téměř nikdo. Nevyhověli jsme ani jedné straně, a to já paradoxně považuji za nejvyšší výsledek,“ říká Tesař. Největší přínos zákona vidí v tom, že stanovuje nezpochybnitelně pevné hranice. „Ty nebude možné překročit, ať se změní administrativa na ministerstvu nebo ředitel parku. Je jasně definováno, co se v kterém území nesmí,“ vysvětluje Tesař.

Podle exministra Bursíka však zákon vypadá jako šitý pro developery a těžební společnosti. „Ta novela otevírá dalších pět a půl tisíce hektarů území, které dosud bylo takzvaně bezzásadové, těžbě,“ říká Bursík a dodává:

„Šumava žádný zákon v podstatě nepotřebuje. Tady je snaha formou zákona prosadit určité ekonomické zájmy. Z mého pohledu by bylo nejlépe nepřijímat zákon vůbec žádný.“

Ľubomír Smatana, Veronika Neprašová, kko Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít