Vodní záchranka se potýká s nedostatkem peněz. Počet utonulých přitom stoupá
Vodní záchranná služba si na sebe musí vydělat prakticky sama a peníze jí nestačí. Záchranáři hospodaří s rozpočtem jeden a půl milionu korun. Asi 1400 mužů a žen tak stejně jako v minulých letech slouží zadarmo. Utonulých v Česku přitom rok od roku přibývá.
Miroslav Černý je u vodní záchranky už 12 let. Jednou za rok slouží nonstop celý týden na Slapské přehradě.
„Dostal jsem se k tomu přes potápění, jelikož jsem potápěč. Líbila se mi Slapská přehrada jako lokalita a začal jsem tam jezdit. Zjistil jsem, že v místě je stanoviště vodní záchranné služby, a proto jsem se rozhodl, v tu dobu, že se stanu záchranářem. Každý rok, každé prázdniny si beru týden volna a trávím tam službu v roli záchranáře,“ říká osmatřicetiletý majitel elektroinstalační firmy.
U záchranářů ho drží hlavně dobrý pocit a schopnost poskytnout první pomoc. „Opravdu jsme našli muže, který byl se zástavou dechu, se zástavou srdce na zemi. Byla tam u něj paní, která se snažila nějakým způsobem masírovat srdíčko. My jsme ji nahradili. Při příjezdu sanitky jsme už předávali pána stabilizovaného a opět mezi živými,“ popisuje Miroslav Černý nedávný případ na Slapech, u kterého byl se svými kolegy do tří minut po zavolání.
Prezident Vodní záchranné služby Českého červeného kříže David Smejkal se snaží financování zlepšit. Podařit by se to prý mohlo do konce roku.
„Naše propočty, aby vodní záchranná služba mohla fungovat tak, jak by měla fungovat, jsou zhruba kolem 20 milionů korun ročně. Když si představíme, že je to pro celostátní organizaci s počtem zhruba 1400 lidí, tak si myslím, že to nejsou peníze v rámci našeho státu nějak významné, ba naopak bych řekl zanedbatelné. A i takovouto částku se nám samozřejmě nedaří získat,“ vysvětluje.
Podle ministerstva zdravotnictví totiž vodní záchranáři nejsou zdravotníci, proto jim resort nemůže dávat peníze.
Záchranáři pracují také na Orlíku
Po dvanácti letech se záchranáři vrátili na hladinu přehrady Orlík. Kdysi zde fungovali pouze dobrovolníci, teď ale začali na Orlické přehradě působit profesionálové ze Záchranné služby Asociace samaritánů.
Na Orlíku každý rok utone několik lidí, takže pohotoví záchranáři jsou více než potřební. Vodní sanitka vyvedená v zářivě žluté barvě má na jezeře čtrnáct zastávek a pokud se neděje nic mimořádného, jezdí přesně podle jízdního řádu.
„Tady máme základní pomůcky jako je ventilátor, kyslík, potom EKG monitor a odsávačku a dále na krytí ran obvazy,“ ukazuje vybavení člunu záchranářka Lenka Růžičková.
Na vodní záchranáře si mohou lidé počkat na stanovišti, zamávat ze břehu, nebo je zavolat přes známé číslo 155. „Příslušné operační středisko, kam se dovolá, potom rozhodne, jestli tam teda pošle nás lodí nebo jakoukoliv jinou pozemní posádku,“ vysvětluje provozní ředitel Záchranné služby Asociace samaritánů Tomáš Moucha.
„My jsme zdravotnická záchranná služba, chcete-li služba na vodě. Prostě místo sanitkou jezdíme lodí. Kdo to platí? V letošním roce nám přispěl Jihočeský kraj a čtyři obce v okolí přehrady Orlík. Zbytek jde v podstatě opět z našich zdrojů. Máme smlouvy se všemi zdravotními pojišťovnami,“ dodává.
Starosta obce Orlík Jiří Štreit je se zdravotníky na vodní hladině spokojený: „Mají vybavení kompletní, mají techniku, mají základnu, vědí přesně, co mají dělat.“ Vodní zdravotnická záchranná služba bude na Orlické přehradě fungovat do 2. září.
