Zahraniční vojenské mise jsou pro vojáky náročné i proto, že svoji rodinu nevidí třeba několik měsíců. V dnešní době už ale oproti svým předchůdcům mají více možností, jak být se svými blízkými v kontaktu, a odloučení tak snášet lépe.

14:32 10. srpna 2012 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

23 českých vojáků se ode dneška pyšní medailemi a vyznamenáními za službu v zahraničních misích a za zásluhy. Jedním z nich je i podplukovník Jaroslav Falta, velitel vzdušného poradního týmu, který v Kábulu cvičil afghánské piloty vrtulníků.

v Kábulu strávil čtyři měsíce. V lidském životě je to chvíle, ale jak Falta přiznal, pro něj to bez rodiny – manželky a dvou malých dětí – bylo náročné.

„Já jsem věděl už tak rok dopředu, že se to stane, takže jsem na to rodinu postupně připravoval. Samozřejmě to loučení bylo smutné, odloučení bylo těžké. Ale hlavně že to všechno dobře dopadlo a všichni jsme se zdraví vrátili,“ říká Falta.

Vzdálenost přes 4700 kilometrů dnes hravě překonává technika, hlavně internet, a tak i voják na zahraniční misi má možnost rodinu vidět nebo alespoň slyšet.

„Měli jsme internet, takže jsem mohl každý den domů skypovat. Samozřejmě některé večery byly dlouhé a smutné, ale to se dá překonat,“ míní Falta.

Voják na zahraniční misi, obzvlášť v neklidném Afghánistánu, často myslí na nebezpečí, které stále visí ve vzduchu. Podplukovník Jaroslav Falta ale zároveň dodává, že Afghánci jsou lidé jako my. Chovají se a přemýšlejí stejně. Jen žijí vzhledem ke své kultuře úplně jiný život. Na každém kroku je prý ale vidět velká chudoba.

„To, co máme tady, o tom se jim může jen zdát. Kanalizace, voda, úroveň žití vůbec, dostupnost všeho, ti lidé to tam mají těžké,“ tvrdí podplukovník.

Návrat do Prahy před několika dny byl ale radostný a shledání s rodinou dalo zapomenout smutným chvílím, které přicházely v afghánském Kábulu.

„Rodina mě vítala už na letišti přímo po přistání, to byl nádherný okamžik. Plánujeme dovolenou, pojedeme do Itálie, potom samozřejmě zase práce a uvidí se dál. Ale teď je to taková euforie, nádherný pocit být doma, být s rodinou. Po čtyřech měsících je to něco, co člověk považuje za vzácnost,“ popisuje Falta.

Už teď tuší, že za rok se do Afghánistánu vrátí. Rodina už to ví, ale zatím na to nikdo z nich nechce myslet.

Nikola Bojčev, Kateřina Kozmová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít