Všechno navždy trvá, bytí má paměť, napsal Václav Havel

Osobní dějiny Václava Havla a novodobá historie naší země jdou ruku v ruce. Havel člověk se nikdy nemohl zbavit dimenze politika a Havel politik zůstával člověkem, se vším, co k tomu patří.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

V. Havel s Hůlkovou a Píchou

V. Havel s Hůlkovou a Píchou | Foto: Jan Rosenauer

Oficiální životopis Václava Havla najdete všude, já bych ráda připomněla jeho vlastní charakteristiku sebe sama, tedy jak Havel popisuje Havla. Buržoazní dítě, laborant, voják, kulisák, divadelní autor, disident, vězeň, prezident, penzista, veřejný fenomén a poustevník, údajný hrdina a tajný strašpytel.

Přehrát

00:00 / 00:00

Celý příspěvek redaktorky Evy Hůlové si můžete také poslechnout

Široká veřejnost této země Václava Havla zaregistrovala důkladně až ve dnech a týdnech sametové revoluce. To byly ty časy, kdy Václav Havel mluvil a všichni mu naslouchali. Ty časy, kdy se během jeho prvního prezidentského projevu na chvíli pozastavil čas. Jak to bylo jiné oproti husákovským tirádám. Vzpomínáte?

„Naše země nevzkvétá. Velký tvůrčí a duchovní potenciál našich národů není smysluplně využit,“ pronesl tehdy Havel. Osobní dějiny Václava Havla a novodobá historie naší země jedno jsou. Prolínají se a vzájemně na sebe působí. „Samo sebou, že 17. listopad a dny bezprostředně po něm následující asi byly z obecných událostí pro mě nejdůležitější nebo se nejvíc dotýkaly mého života osobního,“ řekl Havel.

Havel člověk se vyznačoval tím, že se nikdy nemohl zbavit své dimenze politika a člověka přemýšlejícího v globálních souvislostech. A Havel politik naštěstí nikdy neztratil svoji člověčí dimenzi. Uměl se naplno rozchechtat, nestyděl se za smutek, často ho něco bolelo a musel se přemáhat. Doma musel mít všechno jako ze škatulky. A jako pravý intelektuál byl hrdý na práci svých rukou.

Třeba na plot na Hrádečku. „Na ten plot jsem vskutku hrdý, proto se to ví. Ale některé věci jsem kreslil. Skříňky, jak kde mají být, dělal jsem takové výkresy. A jako takový bytový architekt amatér jsem se na tom podílel,“ vysvětloval Havel.

Václav Havel napsal: „Celý život si myslím, že to, co se jednou stalo, se už nikdy nemůže odestát. A tak vlastně všechno navždy trvá. Bytí má zkrátka paměť.“

Eva Hůlková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme