Vyčerpaná Koukalová: 'Už to není taková ta pohoda, která tam byla,' říká
České biatlonistky na stříbrný úspěch Ondřeje Moravce nenavázaly. Ve sprintu Světového poháru ve finském Kontiolahti se ani jedna z nich nevešla do elitní desítky. Platí to i pro mistryni světa z této disciplíny Gabrielu Koukalovou, kterou jeden netrefený terč odsunul na třináctou příčku.
Jak zní vaše hodnocení?
Řekla bych, že to byl hodně průměrný závod. Škoda té jedné netrefené rány vestoje, protože se tam hodně nulovalo, takže i ta jedna chyba v mém běžeckém podání, které už není tak slavné, jak bývalo pár týdnů zpátky, teď bolí hodně a asi to prostě na top výsledky nestačí.
Sezona je dlouhá, takže zákonitě síly ubývají…
Rozhodně. Od mistrovství světa je to závod od závodu hodně o vůli. Už to není taková ta pohoda, která tam byla. Ale už je to jenom pár závodů, takže se nějak kousneme. Konec už klepe na dveře, tak je to příjemná vidina a doufám, že tam necháme všechno. Každý byť jen malý kousek síly, k tomu abychom tam ještě měli ty nejlepší výsledky.
Jak se na vás podepsala více než třicetihodinová cesta a sedmihodinový posun?
Naštěstí se podařilo nenajet na korejský čas, takže jsme se pořád drželi na evropský čas, což bylo super. S tím problém nebyl. Třicetihodinová cesta už byla horší, jak nejsme zvyklí cestovat více jak dvanáct hodin tady po Evropě, tak je fakt, že tohle bylo těžké. S cestou tam jsme dost zápasili. Cesta zpátky, měli jsme tady den navíc na aklimatizaci, takže bych řekla, že to bylo dneska docela dobré, i když běžecky jsem cítila, že v konci mi došly síly. Řekla bych, že to ale nebylo nejhorší, spíš průměr.
Čtvrtou ránu vestoje jste odkládala a netrefila. Přišel tam drobný větřík, nebo co se stalo?
Větřík tak možná v hlavě. Tu ránu jsem najela o hodně rychleji než ty předchozí, což mě trošku vyděsilo, a bála jsem se, že ji nedám. Tak jsem se prostě zastavila, radši jsem tu ránu odložila a vyjela troku z rytmu. Je to škoda.
