Výsledky kvízu politických programů: nejlépe se odhadoval program ČSSD, nejhůře lidovecký
Vyznáte se ve slibech politických stran? To testoval náš programový kvíz, ve kterém jste tipovali, která z deseti tezí ze stranických programů patří které partaji. Z celkových 33 tisíc odpovědí se průměrně trefilo 41 procent.
Přesnost odhadů se u jednotlivých stran nejčastěji pohybovala mezi 40 a 50 procenty. Vůbec nejvíce správných odpovědí, 50,6 procenta, posbíraly programové teze ČSSD. Pomohla jim dvě výrazně sociálnědemokratická témata - pět týdnů dovolené s nemocenskou od prvního dne a udržení hranice věku do důchodu - která čtenáři přiřadili správně ve více než třech čtvrtinách případů.
Na opačné straně vybočilo z průměru ANO s 37 procenty správných odpovědí - jejich nejrozpoznatelnější tezí byl příslib multifunkčních sportovišť v každé větší obci a městě - a zejména lidovci, jejich společný program se starosty čtenáři správně odhadli v pouhých 26 procentech případů.
KDU-ČSL je původcem čtyř z pěti nejméně rozpoznatelných tezí. Sliby o zamezení odlivu kapitálu do zahraničí nebo volnějším pracovním právu pro malé a střední podniky tradičně patří do repertoáru jiných politických stran a jejich přítomnost v novém programu mezitím zrušené koalice mohla být pro čtenáře překvapením. Nejjistější si byli naopak v tématech, které jednotlivé strany prosazují nejvýrazněji - u TOP 09 například stanovení termínu vstupu ČR do eurozóny, u SPD povinný vojenský výcvik nebo u Zelených zřízení ministerstva pro lidská práva.
Čtenáři dostali z celkem 85 programových tezí náhodně vybranou desítku, ke každé z nich čtyři možné strany, z jejichž programu věta pochází - jednu správnou, tři náhodně vybrané ze zbytku. Jeden vyplněný kvíz se tedy počítal jako deset odpovědí, přičemž někteří kvíz vyplnili pokaždé s jinými otázkami vícekrát, jiní celý test nedokončili.
U jednotlivých tezí platí, že pro danou stranu nemusí být unikátní - zejména obecné programové body jsou mezi partajemi často shodné. Teze byly vybírány náhodně, ale ručně, výsledky tedy nesvědčí o obecné rozpoznatelnosti politických programů, ale spíše o přiřaditelnosti jednotlivých vět.
