Když titul z prestižní univerzity zamítnou v Olomouci. Absolventi měsíce bojují o uznání diplomů

Měsíce prodlev, zamítnuté žádosti a odvolání k ministerstvu. I to může čekat absolventy, kteří se do Česka vrací po studiu na zahraniční univerzitě. Server iROZHLAS.cz popsal příběhy tří z nich, ale problémy s takzvanou nostrifikací má mnohem více lidí. O tom, zda titul ověří, rozhodují samy školy – sjednocení postupu podle ministerstva brání zákon. Resort však v současnosti usiluje o jeho zjednodušení.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Složitý proces uznávání diplomů ze zahraničních vysokých škol některým absolventům brání v zaměstnání i dalším studiu. (ilustrační foto) | Zdroj: Pexels

Martina se do Česka vrátila po studiích na prestižní University College London (UCL), kde získala magisterský titul v oboru psychologie. „Magistra jsem vystudovala v Anglii a Čechy v té době neřešila. Chtěla jsem ale nastoupit na doktorské studium: bylo mi řečeno, že si kvůli tomu musím nechat diplom nostrifikovat, zvolila jsem proto Masarykovu Univerzitu v Brně.“

V prvním kroku ji čekalo ověření pravosti diplomu od právníka ve Velké Británii. „Hned na začátek to byly slušné výdaje. V reakci na žádost mi ale z univerzity přišel pouze dopis, v němž stálo, že český obor neodpovídá magisterskému oboru Psychologie zdraví, který jsem absolvovala v Anglii. Proto škola nostrifikaci postoupila ministerstvu školství. Na ministerstvo jsem musela kvůli dokumentu volat každý den, protože lhůtu vůbec nestíhalo,“ popisuje Martina pro server iROZHLAS.cz.

Studenti na výměnném pobytu se mohou přes hranice vrátit domů. Tisíce českých studentů osloví ambasády

Číst článek

Specializovaný magisterský obor je přitom běžnou součástí studia psychologie v zahraničí. „V zahraničí se většinou psychologové po roce studia specializují, což tady nikoho nezajímalo. Nemáte dvouletého magistra s názvem psychologie, nazdar. Nakonec mi ministerstvo titul uznalo pouze z oblasti psychologie, ne přímo z oboru, což je pro práci ve zdravotnických zařízeních dost zásadní rozdíl,“ vysvětluje bývalá studentka, které se nakonec uznání titulu podařilo dosáhnout díky dodatečnému kurzu v Česku.

„Celé je to neskutečně ponižující. Stačí se podívat na jakékoliv žebříčky vysokých škol: UCL na nich figuruje trochu na jiných pozicích než jakákoliv česká univerzita. Připadala jsem si, jako kdybych přijela z nějaké rozvojové země.“ Kvůli prodlevám při komunikaci s univerzitou a úřady navíc Martina nestihla přihlášku na doktorské studium v termínu a musela ji odložit na další rok.

Osm měsíců čekání

O uznávání diplomů ze zahraničí rozhodují v Česku vysoké školy samy. Řídí se u toho zákonem o vysokých školách, správním řádem i mezinárodními smlouvami. K ministerstvu školství putuje žádost absolventa v případě, že obsahově podobný studijní program žádná tuzemská univerzita nenabízí, nebo pokud ho k tomu opravňuje zahraniční smlouva s konkrétní zemí. Resort rozhoduje také o případném odvolání, pokud mu nevyhoví rektor univerzity.

„Zákon o vysokých školách stanoví, že o žádosti o nostrifikaci rozhoduje veřejná vysoká škola, která uskutečňuje obdobný studijní program, ministerstvo vnitra nebo ministerstvo obrany (v případě posuzování kvalifikací z oblasti bezpečnostních služeb či vojenství, pozn. red.), popř. ministerstvo,“ upřesnilo postup ministerstvo školství na dotaz serveru iROZHLAS.cz. „S ohledem na to, že každá země má svůj vzdělávací systém odlišný od systému českého, je vždy nutné v řízení postupovat individuálně v mezích zákona.“

Žadatel škole musí mimo jiné zaplatit poplatek ve výši tří tisíc korun. Pokusit se o uznání na několika školách současně není podle správního řádu možné. Není výjimkou, že se celý proces protáhne až na několik měsíců či celý rok.

Ostravské lékařské fakultě hrozí, že nebude mít akreditaci. Není jisté, zda otevře pro nové mediky

Číst článek

To potvrzuje i příběh Magdalény, která získala právnický magisterský titul Master of Laws na univerzitě v Lotyšsku. „Myslím si, že je to obecně špatně nastavené. Na dopis z Univerzity Karlovy jsem čekala osm měsíců. Požadavek mi univerzita zamítla s tím, že studium trvalo jeden rok a je to jen nějaký kurz, takže jsem musela podávat rozklad na ministerstvo, kde mi titul uznali. Nevím o nikom, komu by univerzita dala titul v prvním kole,“ říká. Podle webu univerzity je maximální rozhodovací doba 60 dní od podání žádosti.

Ministerstvo v Magdalénině případě konstatovalo, že podle Úmluvy o uznání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu z roku 1997 je rozhodnutí o uznání studia založeno na znalostech a dovednostech osvědčených vysokoškolskou kvalifikací – délka jednotlivých úseků studia by tak neměla hrát klíčovou roli. Jako jeden ze zásadních bodů pro posuzování žádosti na dotaz serveru iROZHLAS.cz úmluvu jmenoval vedle vysokoškolského zákona také mluvčí Univerzity Karlovy Václav Hájek.

Chybějící postup

Se stejným titulem, ale z univerzity v nizozemském Leidenu, se o uznání diplomu na Univerzitě Karlově snažila i Berta. „Podívali se na moji žádost, a řekli mi, že nemůžou dokument nostrifikovat, protože titul Master of Laws na univerzitě nemají. Následně poslali žádost bez mého vědomí na Univerzitu Palackého v Olomouci (UPOL). Očekávala bych, že mě někdo bude o té změně aspoň informovat.“ 

Podle vyjádření příslušného oddělení Univerzity Karlovy je ale běžnou praxí, že uchazeč i nová posuzující insituce obdrží informační dopis v případě, že diplom začne posuzovat ministerstvo či jiná univerzita. „Žadatelce bylo Univerzitou Karlovou na vědomí zasláno usnesení o postoupení žádosti v tomtéž znění, ve kterém bylo zasláno i UPOL,“ reagovala univerzita.

UPOL poté řízení dvakrát pozastavila kvůli chybějícím dokumentům. Jaké písemnosti jsou vyžadovány se ale podle Berty, která se snažila na problematiku uznávání studia v zahraničí upozornit i prostřednictvím sociálních sítí, liší případ od případu. „Mluvila jsem s několika lidmi, kteří o uznání studia žádali také. Po někom chtěli ověřenou kopii diplomu, po někom naopak originály dokumentů a podobně.“

Univerzita v Olomouci nakonec žádost zamítla. „Studovala jsem jednu z nejlepších škol na mezinárodní právo. Když vám pak napíšou, že neodpovídá Olomouci, tak se dostáváte do poměrně schizofrenní situace. Posudky se od sebe v případech, které jsem měla možnost vidět, navíc hodně liší.“

I Berta se následně obrátila na ministerstvo školství. „Dalším problémem je, že neexistuje žádný vzor ani postup, jak správně odvolání na ministerstvo podat. Studenti se tak musí obrátit na někoho, kdo už si procesem prošel, většinou prostřednictvím facebookových skupin nebo ambasády. Já naštěstí měla známého, který studoval stejnou školu a řešil totéž, takže mi mohl pomoci.“

Nostrifikační oddělení Univerzity Karlovy na dotaz serveru iROZHLAS.cz uvedlo, že se od ledna letošního roku řídí proces uznávání diplomů novou směrnicí inspirovanou doporučeními italské organizace CIMEA. Ta případné neshody se zahraničním studijním programem dělí do kategorií od nejméně závažných až po ty zásadní, které ověření titulu znemožňují.

„Směrnice ale platí jenom pro samotnou Karlovu univerzitu. Vzhledem k tomu, že školy mohou žádost odeslat jinam, to systémový problém neřeší,“ myslí si Berta. To naznačuje i vyjádření nostrifikačního oddělení Masarykovy univerzity, podle něhož mu doporučení organizace CIMEO není známo.

3200 absolventů ročně

Statistika o tom, kolik absolventů vysokých škol ve světě s pokusem o přiznání titulu v Česku neuspěje, neexistuje. Ministerstvo nezná ani přesné počty Čechů na zahraničních školách, studenti v běžných studijních programech totiž výjezd mimo republiku hlásit nemusí. Podle poslední statistiky sítě Eurydice zřízené Evropskou komisí z roku 2016 vysokoškolské studium v jiné zemi Evropské unie absolvuje asi 3200 českých občanů ročně.

Ověřování zahraničního vzdělání za účelem dalšího studia měla zjednodušit už novela zákona o vysokých školách z roku 2016. Zavedla nový způsob kontroly vázaný na získání institucionální akreditace vysoké školy alespoň pro jednu oblast vzdělávání, který umožňuje ověření přímo na základě dokladu o absolvování, tedy diplomu. „Musela jsem dokládat oficiální potvrzení, že univerzity v Paříži a Leidenu, kde jsem studovala, jsou skutečně akreditovanými vysokými školami, což je vzhledem k jejich úrovni směšné,“ vysvětluje Berta.

,Pochybení při přijímání studentů.‘ Rektor Ostravské univerzity navrhne odvolání děkana lékařské fakulty

Číst článek

Evidenci akreditovaných evropských vysokých škol vede jednotná databáze ENIC-NARIC, která se akademickou mobilitou zabývá. „Nevím, proč bych to měla podávat já,“ pokračuje.

Ministerstvo školství si je vědomé nedostatků a nostrifikační proces by chtělo studentům usnadnit. Vládě kvůli tomu k předloží návrh novely vysokoškolského zákona.

Na složitý postup při uznávání titulů ze zahraničních univerzit v roce 2017 upozorňoval i tehdejší europoslanec Pavel Telička (HLAS). Kvůli nepochopení úředníků studenti podle něj přichází o některá zaměstnání. „Přitom odlišnost programů na světově respektovaných institucích je často důvodem, proč Češi odjíždí studovat do zahraničí,“ uvedl na svém webu.

Kvůli průtahům s ověřením diplomu Berta přišla o dva pracovní pohovory ve státní správě. Hotová nostrifikace diplomu je totiž podmínkou nejen pro přijetí, ale i pro samotnou účast na výběrovém řízení. „Jedna věc jsou šílené lhůty, ale tohle je pro mě ten hlavní problém. Považovala jsem za úplně přirozené, že se do Česka vrátím a budu pracovat pro stát. Celý princip nostrifikací mi přijde absurdní: rok čekáte na razítko, že vaše vzdělání ze školy, která je ve srovnávacích žebříčkách v oboru 16. na světě, je dost dobrá.“

Gabriela Knížková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme