Významní britští novináři diskutovali v Praze o podobě sociálního státu
Strany vládní koalice se slovně dohodly, že současná vláda bude pokračovat, jen když dokáže provést reformy. Pod slovem reformy se většinou skrývají změny důchodového systému, zdravotnictví nebo daní. Tedy toho, co je souhrnně nazýváno sociálním státem. O úpravách jeho fungování mluví každý od pravice až po levici. O tom, jakou podobu by měl mít sociální stát, diskutovali na semináři v Praze významní britští novináři.
Sociální stát je podle svých zastánců nezbytný pro existenci demokracie. Ta podle nich nemůže fungovat, pokud ve společnosti nebude určitá míra přerozdělování od bohatých, ve prospěch chudých. Zdůraznil to John Lloyd, který píše především pro deník Financial Times:
„Musí existovat systém, který každému zajišťuje alespoň určitou míru rovnosti – hlavně rovnost příležitostí. Pokud tomu tak nebude, pak budou ti chudší, a dokonce většina společnosti, úplně odstřižena od fungování státu, protože nebudou mít vzdělání, dost peněz na obživu, ani nezbytnou zdravotní péči.“
Právě kvůli zajištění těchto statků je tady podle Lloyda sociální stát. Pokud by sociální zabezpečení a starost o chudé a nemohoucí zmizela, skončila by i demokracie. Volání po úplném zrušení sociálního státu je tedy podle Johna Lloyda nesmyslné. Jak připomíná, žádná významná politická strana ani nic takového nenavrhuje. Jinou otázkou ale je, jestli sociální stát nepotřebuje změnu.
„Musí přijít taková změna, která lidi přiměje pracovat. Práce třeba i za nízkou mzdu je způsobem, jak lidé něčím přispívají společnosti. A cítí se být její součástí.“
S nutností reforem souhlasí i Martin Ivens z deníku Sunday Times. Sociální stát podle něj postupně nabyl až perverzních forem: už dávno neplatí, že je nástrojem na podporu chudých nebo nemocných. Čím dál tím víc peněz z něj získávají i ti, kteří se dokáží uživit sami a společnost jim skrze přerozdělování jen zvyšuje jejich ne zas tak špatný životní standard.
„Stát má a vždycky měl tendenci rozšiřovat pole své působnosti. To bychom měli změnit, než zabijeme slepici, která snáší zlatá vejce. Když totiž nebudeme mít produktivní ekonomiku, nebudeme mít ani peníze na podporu těch, kteří to skutečně potřebují.“
Kdo má sociální stát reformovat?
Sociální stát by tedy neměl být nástrojem na přesouvání peněz od jedné části střední třídy k druhé, jak se to dnes v nemalé míře děje. Jakmile ale chce vláda omezit ty či ony výdaje, ihned se ozvou dotčené zájmové skupiny. Podle Martina Ivense by měly sociální stát reformovat levicové strany.
„Cílem by mělo být pomoci chudým, aby si dokázali pomoci sami. To by mělo být součástí DNA pravicových stran. V mé zemi se labouristé celou generaci nedostali do vlády, protože nedokázali reformovat odbory a nechali tuto záležitost pravici. Teď by měla být reforma sociálního státu něco jako jejich morální povinnost. Sociální demokraté v Německu, v Austrálii nebo na Novém Zélandu to už částečně dokázali. Stejně tak jako demokratický prezident Bill Clinton ve Spojených státech.“
Někteří tvrdí, že sociální stát je mrtvý, protože ho převálcuje Čína se svou levnou pracovní silou. To si ale britští novináři nemyslí. I čínští dělníci totiž začnou požadovat lepší platy, pracovní podmínky nebo zdravotní péči. Sociální stát tedy bude existovat dál, ale musí pomáhat těm skutečně potřebným. V době stárnutí populace a omezování vysokých dluhů si Evropa něco navíc může jen těžko dovolit.
