Chtěli cenu navýšit o 50 procent, říká ekonomka o rekonstrukci sídla Ústavu pro studium totalitních režimů
Stavební deníky a další dokumenty k rekonstrukci budovy Ústavu pro studium totalitních režimů – to vše si na konci listopadu odnesla policie z dočasné adresy instituce. Kriminalisté mají podezření na nehospodárné nakládání s penězi. O opravu se zajímají na základě informací odvolané ekonomky Jaroslavy Rákosníkové. „Peníze na stavbu nebyly. Strabag i vedení ústavu chtěly cenu navýšit o 50 procent,“ řekla Radiožurnálu. Ústav to odmítá.
Ekonomka Jaroslava Rákosníková měla v Ústavu pro studium totalitních režimů na starosti rekonstrukci sídla. Pochybnosti o opravě měla už na jejím začátku, když se v září 2017 poprvé šla podívat na stavbu.
„Podseknutá zakázka“. Jaké jsou okolnosti rekonstrukce budovy Ústavu pro studium totalitních režimů?
„Aniž by mě tam pracovníci budovatelské firmy znali, tak se mnou hovořili o tom, že zakázka je podseknutá, že za vysoutěženou cenu nelze stavbu realizovat, a proto se budou snažit získat peníze ve formě víceprací. Já jsem se obávala, že celá ta stavba se ubírá směrem, pro který nebyla určena z počátku,“ řekla pro Radiožurnál. Celý rozhovor s ekonomkou najdete níže.
Původně měla společnost Strabag měnit jen opláštění budovy obsazující toxický azbest. To mělo stát 140 milion korun. Jenže při bourání se zjistilo, že původní opláštění je lehčí a ocelová konstrukce by nové neunesla. Bylo ji potřeba zpevnit a oproti plánu i odstranit azbest z nosných sloupů.
„Strabag a vedení ústavu chtěly cenu celé stavby navýšit o 50 procent. Šlo jenom o to, že co řekl Strabag, tak to my jsme měli vykonat, a hlavně já podepisovat,“ podotkla.
Ústav navýšení odmítl
S tím Rákosníková nesouhlasila a odmítla podepsat dodatky smluv na vícepráce v hodnotě přibližně čtyřiceti milionů korun. Své výhrady řekla vedení a vyzvala ho k zastavení stavby. Náměstek ústavu Ondřej Matějka odmítl, že by vedení chtělo zakázku navýšit o polovinu.
„S paní Rákosníkovou jsme vedli opakovaně debaty o jejích výhradách. Potíž byla, že ty výhrady nebyly vždy úplně konkrétní, a nedalo se tím pádem dojít k žádným jasným závěrům,“ vysvětlil.
Ekonomka nakonec informace předala předsedovi Rady ústavu Eduardu Stehlíkovi. Ten pak v červnu 2018 podal trestní oznámení. Pár měsíců poté Jaroslavu Rákosníkovou vedení odvolalo. Prý to ale kvůli jejím výhradám nebylo. „Těch důvodů pro její odvolání bylo více, ale my jsme se rozhodli je nezveřejňovat, jsou to interní záležitosti,“ říká Matějka.
PŘÍPAD SE STÁLE PROVĚŘUJE
K případu se pro Radiožurál vydjářil i mluvčí Městského státního zastupitelství v Praze Aleš Cimalba: „V současné době se věc nachází ve fázi trestního řízení – prověřování, tj. před sdělením obvinění. Věc je vedena pro podezření z TČ Porušení povinnosti při správě cizího majetku a Poškození finančních zájmů Evropské unie.“
Mluvčí Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) Jaroslav Ibehej potom odpovídá mimo jiné na otázku, jestli v nejbližší době padnou v tomto případu nějaká obvinění: „V dané věci je naším útvarem (NCOZ) konáno trestní řízení, které je v procesním stadiu prověřování. Z těchto důvodů nebude náš útvar poskytovat více informací.“
Náměstek Matějka potvrdil, že si policisté z Národní centrály proti organizovanému zločinu koncem loňského listopadu přišli do dočasného sídla ústavu pro dokumenty, které se týkaly rekonstrukce. Šlo třeba o projektovou dokumentaci, změnové listy nebo stavební deníky. Žádné obvinění zatím nepadlo, jak uvedlo dozorující Městské státní zastupitelství v Praze. Věc prověřuje pro podezření z porušení povinnosti při správě cizího majetku a poškození finančních zájmů Evropské unie. To náměstek odmítá.
„Postupovali jsme v komplikované situaci, kdy se stavba vymkla původnímu plánu, s péčí řádného hospodáře. Mimo jiné tím, že jsme si na celou řadu těch kroků nechávali zpracovávat stanoviska. Snažili jsme se z komplikované situace, kdy nebylo jasné, jak postupovat dál, vyjít tak, aby to bylo pro veřejný rozpočet co nejrozumnější a nejvýhodnější,“ doplnil Matějka.
Rekonstrukci po odvolání Jaroslavy Rákosníkové nakonec vedení ústavu zastavilo s tím, že bude potřeba kompletně předělat projekt a znovu vybrat dodavatele. Zatím utratilo 60 milionů korun. Vícepráce jsou z toho podle něj maximálně třetina. Teď plánuje postavit na místě skoro celou novou budovu za 400 milionů.
Vedení nás nutilo, abychom podepisovaly dodatky, říká Rákosníková
Jak jste se dostala k rekonstrukci budovy Ústavu pro studium totalitních režimů?
Do Ústavu pro studium totalitních režimu jsem nastoupila v květnu 2017 na pozici ředitelky odboru digitalizace a provozu a měla jsem na starosti právě rekonstrukci budovy. To bylo v době, kdy se otevíraly obálky a kdy se rozhodovalo o tom, kdo bude generálním dodavatelem stavby.
Tím se se stala společnost Strabag. Kdy jste začala mít pochybnosti, že s rekonstrukcí něco není v pořádku?
První pochybnosti jsem měla někdy v září 2017, kdy jsem se šla prvně podívat na stavbu. Aniž by mě tam pracovníci budovatelské firmy znali, tak se mnou hovořili o tom, že zakázka je podseknutá, že za vysoutěženou cenu nelze stavbu realizovat, a proto se budou snažit získat peníze ve formě víceprací.
V čem byl podle vás největší problém?
Coby příkazce operace jsem společně s tehdejší správkyní rozpočtu nesouhlasila s tím, jak se stavba vede. Z mého pohledu jsem byla zodpovědná za obsahovou stránku stavby. To znamená, že jsem řešila, co se bude stavět, jakým způsobem a kolik to bude stát peněz.
A správkyně rozpočtu zase zodpovídala za to, abychom měli dostatek peněz. Peníze na stavbu ale nebyly. Stavba byla rozpočtována na 140 milion korun. Strabag i vedení ústavu chtěly cenu navýšit o 50 procent, protože tvrdily, že v rámci zákona o veřejných zakázkách je toto možné. S tím já jsem nesouhlasila.
Kdo je Jaroslava Rákosníková?
Ekonomka a interní auditorka. V posledních 15 letech pracuje jako finanční ředitelka v soukromé i státní sféře. Ještě jako ředitelka odboru provozu a digitalizace Ústavu pro studium totalitních režimů upozornila na postup vedení během nezdařilé rekonstrukce. O věc se začala zajímat policie a vedení ústavu Rákosníkovou odvolalo.
Řeklo se, že se budou dělat další práce, a když jsem chtěla, abychom k tomu dostali změnové listy, čekala jsem na ně rok, ale nebyly v té podobě, jak je vyžaduje zákon. Nakonec vícepráce dosáhly výše 31 procent. Šlo mimo jiné o odstraňování azbestu z nosných sloupů nebo odstraňování dvojitých stěn.
Jak situaci řešilo vedení?
Vedení ústavu chtělo dělat dodatky ke smlouvám. Nutili nás k tomu, abychom podepisovali dodatky, které vlastně znamenaly, že budeme provádět vícepráce, že s nimi budeme souhlasit, ale neměli jsme peníze v rozpočtu ústavu. Společně se správkyní rozpočtu jsme odmítly dodatky podepsat a tím pádem se vedení ústavu postavilo proti nám.
Jak střety s vedením vypadaly?
Vzpomínám si, že nás jednou ředitel ústavu Zdeněk Hazdra, to bylo někdy v březnu 2018, celé dopoledne přemlouval, abychom podepsaly dodatky ke smlouvám. My jsme s tím nesouhlasily, tak to podepsal sám a odjel. Což bych řekla, že je v rozporu se zákonem o finanční kontrole. On nás vlastně obešel. Já jsem se obávala, že celá stavba se ubírá směrem, pro který nebyla určena z počátku.
Na to jste taky upozorňovala…
Dokonce jsem požadovala, abychom vyměnili stavební dozor. Člověk, který za nás vedl stavbu, se mi totiž nezdál dostatečně schopný se postavit Strabagu. Měla jsem i takový pocit, že vůbec nejde o to, co chceme, a že nikdo nehledí na hospodárnost a účelnost stavby. Šlo jenom o to, co řekl Strabag. Co určil, to jsme měli vykonat, a hlavně já podepisovat. S tím jsem pochopitelně nesouhlasila.
‚Přemlouvali mě, ať podepíšu‘
Naznačovalo vedení, že by vás takový postoj mohl stát místo?
Několikrát si mě pozvali na jednání, u kterého byl ředitel Zděněk Hazdra, náměstek Ondřej Matějka a mluvčí Pavel Ryjáček, a přemlouvali mě: „Podepište to, nic se neděje, všechno je v pořádku.“ Oznámila jsem, že to podepisovat nebudu, a řekla jsem jim své výhrady. A oni mi řekli, že si dáme deset dní, abych si rozmyslela, jak chci pokračovat v ústavu. Já jsem se tehdy zvedla a řekla jsem ji, že si nemám co rozmýšlet, že se mi práce líbí, že práci rozumím a odešla jsem.
Druhý den přišli a řekli mi, že v práci tedy můžu zůstat. Takhle to ale pokračovalo dál, zase přišly další dodatky, se kterými jsme nesouhlasily.
Nešlo jenom o podpisy dodatků, ale i faktur, tedy faktické odsouhlasení částek za provedené práce. Uvědomovala jste si, co by to pro vás mohlo znamenat?
Pro mě by to znamenalo, že jsem zodpovědná za to, co se vyfakturovalo. Měla jsem obavu, i jsem to tak cítila, že kdyby k něčemu došlo, tak že by na mě všechno svedli. Řekli by, že měli příkazce operace, a hlavně ředitelku odboru, která zodpovídala za finance i rozpočet. Čili bych to zřejmě odnesla s plnou parádou a to jsem si velice dobře uvědomovala.
Nový zákon i nezávislý úřad. Ministerstvo spravedlnosti chce chránit oznamovatele korupce
Číst článek
Mohlo být právě toto důvodem, proč tolik vedení usilovalo o to, abyste dodatky a faktury podepisovala?
Proč to chtěli, to já nevím. Jestli to byl nějaký záměr, nebo chtěli být slavní a udělat rekonstrukci budovy, vůbec netuším. Já jsem na přelomu roku 2017 a 2018 chtěla, abychom stavbu zastavili, protože v té době jsme proinvestovali jen zhruba tři až čtyři miliony, a já jsem si uvědomovala, kolik by nás to mohlo stát celkově. V té době jsem si myslela, že když zastavíme stavbu, začneme znovu, potom by ta stavba mohla být hospodárnější a rychlejší.
Smlouvu se společností Strabag ÚSTR ukončil až koncem roku 2018, tedy po vašem odvolání. V tu dobu už se navíc o celý případ zajímala policie…
Domnívám se, že když věděli, že cesta, kterou zvolili, není úplně správná, udělali to, co já jsem chtěla už dřív.
Odvolání z funkce
Vaše obavy jste nakonec řekla předsedovi Rady Ústavu pro studium totalitních režimů Eduardu Stehlíkovi, který na jejich základě podal v červnu 2018 trestní oznámení. Proč jste to udělala?
Nechtěla jsem oznámit žádný trestný čin. To, že jsem se obrátila na předsedu rady Eduarda Stehlíka, bylo kvůli tomu, že jsem nevěděla kudy kam. Chtěla jsem, aby stavba probíhala v rámci možností, ale komunikace s vedením byla zbytečná, proto jsem se obrátila na pana Stehlíka.
Na žádost předsedy Stehlíka jste i promluvila před radou ústavu, která na fungování instituce dohlíží. Co jste jí řekla?
Řekla jsem svůj názor na stavbu, tak jak jsem to říkala vedení ústavu.
Následovala schůzka s ředitelem Zdeňkem Hazdrou a náměstkem ředitele Ondřejem Matějkou. Ti asi nebyli nadšení z toho, že jste o rekonstrukci před radou promluvila?
Já jsem jim v kostce řekla, co se tam projednávalo, co jsem řekla. A tehdy, bylo to 28. června 2018, mi pan náměstek Matějka řekl: „A jak si představujete naši další spolupráci?“ Takže jsem tušila, že naše spolupráce záhy skončí.
Nicméně nechali mě v práci až do 16. září, protože přes léto se dělají důležité úkony ohledně rozpočtu a já jediná jsem to uměla. Ráno v osm hodin jsem napsala panu řediteli, že máme z ministerstva financí schváleno. V devět hodin přišli pan ředitel Zdeněk Hazdra, náměstek Ondřej Matějka a šéf kanceláře ústavu Michael Pelíšek a donesli mi odvolání, protože už jsem měla práci hotovou.
Vysvětlil vám někdo důvod odvolání?
Pan ředitel Hazdra mi řekl, že jsem ztratila jeho důvěru, protože jsem promluvila na tom jednání rady.
Jak jste se po tom všem cítila?
Bylo mi smutno, protože jsem se nedomnívala, že bych udělala něco špatně. Několikrát jsem i řekla panu řediteli Hazdrovi, že tak jak jednám, tak vlastně hájím jeho, protože on je za všechno v důsledku zodpovědný. A že pokud já ho upozorňuji na nějaké nedostatky, tak by to měl brát vážně, ale není to proto, že chci bojovat proti nim. Nikdy to nepochopil.
Jak na to reagovali vaši spolupracovníci a okolí?
Když jsem si šla pro výpověď, tak někteří lidé na chodbě mi řekli, že jsem udavač, ale moje nejbližší okolí mě chápalo. Byli ale skeptičtí, jestli se někdy ukáže pravda. A někteří členové rady mně fandí dodnes, telefonují a přejí mi, abych vydržela, že se určitě pravda ukáže.
Zbudou jen sklepy a základy. Ústav pro studium totalitních režimů hledá peníze na opravu za půl miliardy
Číst článek
Udělala byste to znovu? Tedy oznámila byste po těchto zkušenostech nějaké jednání, o kterém máte pochybnosti?
Pokud by to bylo v takovém rozsahu a v takové situaci, ve které já jsem byla, tak v ústavu bych to udělala nekompromisně znovu. Ale pokud bych se někde jinde setkala s něčím podobným, tak bych to po těchto zkušenostech hodně zvažovala.
Ministerstvo spravedlnosti aktuálně připravuje návrh zákona na ochranu oznamovatelů korupce. Mimo jiné by zaměstnavatel whistleblowery nemohl vyhodit. Jakou ochranu podle vás nejvíc oznamovatelé potřebují?
Podporu. Přála bych si, aby byla nějaká komise nebo úřad, kam by se člověk mohl obrátit a říct, co se stalo. Kde by někdo tu situaci rozebral a řekl ano, ten člověk je v právu, nebo není v právu. A možná, že by to chtělo i podpořit při hledání zaměstnání.
Uvedu příklad. Nejenom že jsem dostala výpověď, ale taky jeden můj kolega, který mi byl hodně nápomocný při rekonstrukci budovy. Hledal zaměstnání, měl někde přislíbeno, že nastoupí. Vedení ústavu to nějak zjistilo a postaralo se o to, že ten člověk práci nedostal. To je taky důsledek toho, že když chcete být spravedlivý nebo čestný – nevím, jak bych to nazvala – tak slušnost se úplně nevyplácí.
