Žádostí o kamery ve školách kvůli šikaně přibývá. Úřad je odmítá
Ředitelé škol chtějí na studenty na chodbách a v učebnách opět namířit kamery. Mají pocit, že jim digitální zařízení pomohou zkrotit zlobivé žáky. Jenže ochránci práv varují, že je to zásah do soukromí. Úřad pro ochranu osobních údajů tak v poslední době odmítá stále více žádosti škol, které si chtějí kvůli šikaně zaregistrovat kamery.
Přišlo to hlavně v roce 2006, kdy studenti pražského gymnázia Josefa Škvoreckého protestovali proti kamerám ve třídě. Krátce potom se zvyšoval počat žádostí na Úřadě pro ochranu osobních údajů povolit kamerový systém na několika desítkách škol. Ředitelé měli pocit, že kamery jim zjednají ve školách pořádek. Když ale byla důvodem šikana, úřad vždy škole poslal jasné ne.
"Výjimečně se ještě stále vyskytují případy, kdy ředitelé škol mají představu, že kamerami na školách vyřeší problém šikany nebo problém patologického sociálního jednání, ale v těchto případech je úřad nekompromisní, protože je přesvědčen, že kamery k řešení těchto problémů nemohou žádným způsobem přispět," říká předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů Aleš Pořízka.
Žádostí o povolení kamerového systému kvůli šikaně v posledním roce podle údajů úřadu opět přibylo.
"My to sledujeme ve vlnách," říká předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů Igor Němec a dodává: "Ze začátku byla šikana, pak ochrana majetku a teď se zdá, že znova začíná ochrana před šikanou, což je v souladu se stanoviskem ministerstva školství, které nás podpořilo, nepřijatelné."
Kladné stanovisko dostanou jen ty školy, kde kamery nezasahují příliš do soukromí dětí a chrání majetek. Tak je to například na škole EDUCAnet, kde dvě kamerové čočky mají v relaxační místnosti.
"Důvodem, proč jsme je pořizovali, byl fakt, že do relaxační místnosti jsme nakoupili zařízení zhruba v celkové hodnotě 680 tisíc korun. Takže slouží jako ochrana majetku, s tím, že jsem to diskutovala jak se studentským parlamentem, tak se studentskou radou a všichni jsme byli za jednou, že k ochraně majetku kamery pořídíme," zdůvodňuje své rozhodnutí ředitelka školy Veronika Bartošová.
Obranou proti šikaně je klima školy a spolupráce učitelů, žáků a rodičů
Ředitelka si je vědoma toho, že kamera nemůže nahradit ani vylepšit klima školy, na tom musí pracovat učitelé, žáci i rodiče.
To, že kamery nejsou samospasitelné, ale mohou být v některých případech užitečné, si myslí Pavel Vacek, vedoucí katedry pedagogiky a psychologie Univerzity Hradec Králové, který na univerzitě přednáší budoucím učitelům. Říká jim například to, že výchova slušného člověka je důležitější než trojčlenka, ale červené světýlko kamery tomu nepomůže.
"Ale ano, že tam jsou zákoutí, která mohou přímo vyzívat nebo podněcovat k nějakým konfliktním situacím, šikaně nebo agresi. Umím si představit nějaká zákoutí chodeb, zejména šatny, kde může docházet ke střetu, tak tam je funkční, aby to kamerové systémy ohlídaly, protože všude učitelé být nemohou. Tam ano, ale jinak si myslím, že co se týče ostatních míst a prostor, je to zbytečné," myslí si Pavel Vacek.
Kamery by podle odborníků měly ale být tím posledním opatřením, které škola použije, pokud chce monitorovat chování žáků nebo bezpečnost ve škole.
Od roku 2008 zatím počet žádostí na registraci kamerových systémů klesá. Šikana ale stále mezi důvody, proč školy chtějí instalovat kamery, zůstává.
