V Ghaně žil na ulici, v Česku se učí na univerzitě. Nové studenty z rozvojových zemí už ale Česko nepřijme
Před rokem žil na ulici v hlavním městě Ghany Accře. Pak Theovi jedna Češka změnila život. S pomocí přátel mu zařídila studium na České zemědělské univerzitě. Uvažovala i o rozvojovém stipendiu, které Česko nabízelo. Za posledních šest let takhle financovalo nejméně 130 studentů z chudších zemí ročně. Jenže příští rok už žádné nové neposkytne. Kvůli škrtům na to nejsou peníze.
Před sebou má slané vafle a nevěřícně nad tím kroutí hlavou. Většina věcí v Praze je pro něj úplně nová. Jak teď dvaadvacetiletý Theo říká, nikdy by si nepředstavil, že se do Česka dostane.
„Nikdy jsem si ani nepomyslel, že bych byl na letišti. Když jsem letěl, myslel si, že letadlo spadne,“ říká. Když bylo Theovi devět, zemřela mu matka. Otec si tehdy našel novou ženu, se kterou si Theo nerozuměl. I s bratrem skončil na ulici.
Ještě před rokem žil Theo na ulici v Ghaně. Život mu změnila Češka, která mu pomohla dokončit střední školu.
Později si za vydělané peníze koupil použitý mobil a svůj příběh napsal do facebookové skupiny. Tam si ho všimla Češka Jana Farrington-Douglas.
„Byla to souhra různých okolností. Jednoho dne na mě u počítače vykoukla fotka a tím to začalo,“ popisuje. Nejdříve mu Jana finančně přispěla na to, aby mohl dokončit střední školu. Pak se za ním vydala. A na vlastní oči se přesvědčila, v jakým podmínkách žije.
„Rozestavěný dům. Matrace, matrace byla peklo. Dotkla jsem se jí a pak jsem měla vyrážku po celé ruce,“ vzpomíná na návštěvu. Po návratu vypsala internetovou sbírku, která by Theovi financovala studium v Česku. To se povedlo, další překážkou ale byla víza.
Vzdělání trumfuje peníze
Přihlašování na pohovory je často beznadějně plné a Theo musel mít na účtu dost peněz. Pro obyčejné studenty bez zázemí je to téměř nemožné, popisuje zaměstnanec české ambasády v Ghaně Dominik Amoah.
Zájem zahraničních studentů o české školy roste. Loni jich u nás v programu Erasmus studovalo 10 tisíc
Číst článek
Právě vzdělání je přitom podle něj tou nejlepší pomocí. „Když někomu dáte peníze, je jedno, kolik měsíčně, je to pouze pro jeho nebo její využití. Jakmile někoho vzděláte, je v pozici, kdy si může pomoct sám a podpořit lidi ve své zemi,“ říká Amoah.
Jana uvažovala i o jiné cestě, jak Theovi zajistit vzdělání – rozvojovém stipendiu, které nabízí přímo Česká republika. Nevěděla ale, kde je hledat a v informacích o stipendiích se nevyznala.
Česko v letech 2013 až 2019 poskytovalo na 130 rozvojových stipendií ročně, třeba z Ghany ho získalo celkem 11 studentů. V minulých letech dostaly nejvíc stipendií studenti z Moldavska, Srbska a Bosny a Hercegoviny. Studenti magisterského studia mají k dispozici 14 tisíc korun měsíčně, doktorandi o tisíc korun víc.
Peníze jim mají pomoci pokrýt nezbytné náklady na bydlení a studium. Loni ministerstvo zahraničí mimo jiné zjistilo, že rozvojový stipendijní program nebyl zaměřen na ty nejpotřebnější. Proto ho podle své mluvčí Zuzany Štíchové změnilo.
„Došlo ke změně, více jsme se zaměřili na navazující magisterské a doktorandské obory tak, aby měli studenti možnost vybrat si studijní zaměření a byli později více využitelní ve své domovské zemi,“ vysvětluje Štíchová.
V devadesátkách Řekové, nyní Američané a Slováci. Kdo k nám jezdil studovat od roku 1953?
Číst článek
Nedostatek peněz
Studenti z rozvojových zemí také v Česku často zůstávali nebo pokračovali za vzděláním a prací na západ. Ideální pomoc ale počítá s tím, že se studenti vrátí domů a nové dovednosti uplatní tam.
Plánuje to i Theo. „Až dokončím univerzitu v Česku, chci si najít lukrativní práci. Pak budu v pozici, kdy můžu pomáhat ostatním. Předpokládám, že to bude trvat pět šest let.“
Na příští akademický rok ale žádná nová rozvojová stipendia vypsaná nejsou. Ministerstvo financí totiž neposkytlo peníze, které resorty zahraničí a školství žádaly. 112 milionů korun stačí jen na dostudování vybraných stipendistů z předchozích let. Ministerstva přitom chtěla pro příští rok o 13 a půl milionu víc.
