Zákon na ochranu whistelblowerů chybí, vláda ho chce schválit do konce volebního období

Libor Michálek, Ondřej Závodský a Jan Kubice oznámili nekalosti, které se děly na jejich pracovišti. Stali se tak whistleblowery. Tito oznamovatelé nezákonného jednání to ale v České republice nemají jednoduché, protože zatím neexistuje samostatný zákon na jejich ochranu. Vláda ho chce připravit ještě v tomto volebním období.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Telefonování (ilustrační foto) | Foto: Free Digital Photos

Ondřej Závodský upozornil na to, že se v Zařízení služeb ministerstva vnitra, kde vedl právní oddělení, uplácí a plýtvá. Policie mu i po výhrůžkách odmítla poskytnout ochranu.

„Nebál jsem se o sebe, ale spíše o děti. Bylo mi vyhrožováno, že mi může děti někdo zabít, “ vzpomíná Závodský.

Přišel o místo a čelil pomluvám v médiích. Příběh Ondřeje Závodského měl ale dobrý konec. Pachatelé byli potrestáni, on se mohl vrátit do práce a dnes je náměstkem ministra financí. Týmu, který bude připravovat zákon na ochranu oznamovatelů, proto může poradit.

Přehrát

00:00 / 00:00

Samostatný zákon na ochranu whistleblowerů neexistuje. Vláda ho chce schválit do konce volebního období. Natáčela Věra Masopustová.

„Ochrana by měla být zejména pracovněprávní. Jestli někdo vystoupí s podezřením na svého zaměstnavatele, tak by měl být chráněn proti odvetným opatřením, tedy odvolání z funkce, výpovědi nebo změně pracovní činnosti. Pokud by to bylo potřeba, tak i fyzická ochrana a ochrana osobnosti ve vztahu k médiím,“ vyjmenovává Závodský.

Sobotkova vláda má boj proti korupci jako svoji prioritu. Zákon na ochranu oznamovatelů chce schválit do konce volebního období.

Nejlepší model bude hledat pracovní komise. Inspirovat se chce také slovenským zákonem, který začne platit od ledna.

„Pokud osoba poví závažné skutečnosti, které se týkají odhalení protikorupčního jednání, tak má právo domáhat se prostřednictvím prokurátora nebo správního orgánu, aby mu poskytli ochranu. Inspektorát práce pak bude muset každý negativní pracovněprávní úkon zaměstnavateli odsouhlasit,“ vybral to hlavní ze zákona o ochraně whistleblowerů Peter Kriška ze slovenského ministerstva vnitra.

Whistleblower je v doslovném překladu ten, kdo píská na píšťalku. Má přístup k interním informacím o nekalém nebo nezákonném jednání na pracovišti. Aniž by sledoval vlastní zájem, upozorní na to instituce, které mohou zjednat nápravu. Ve většině případů pak whistleblower čelí odvetným opatřením ze strany zaměstnavatele (šikana, odebrání osobního ohodnocení, výpověď). Zákon na jejich ochranu by mohl podobné negativní důsledky zmírnit.

Oznamovatelům v Česku pomáhají nevládní organizace. Jednou z nich je Transparency International. V současné době řeší 49 případů a stará se o dvacítku whistleblowerů.

„Můžeme s ním případ rozebrat a podle situace mu pomoci sepsat oznámení tak, aby bylo psáno právně odborně a aby bylo oproštěno od fám nebo emocí. Pokud to jde, můžeme do případu vstoupit vlastním jménem a ověřit si informace s otevřených zdrojů. Oznamovatel tak zůstává utajen,“ popsala vedoucí právní poradny Radka Pavlišová.

Přestože v České republice zatím zákon na ochranu oznamovatelů chybí, bez právního krytí tak úplně nejsou. Platí například zákaz výpovědi bez udání důvodu, antidiskriminační předpisy nebo občanský zákoník.

Věra Pfeifferová, Anna Kottová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme