Obchod s chudobou. O stavu bytů nám zakázal mluvit, říkají nájemníci žateckého gynekologa
„Tady jsem musela shodit jističe, protože do bytu teklo, ale majitel nám zakázal s vámi mluvit,“ říkají nájemníci bytů žateckého gynekologa Jiřího Zimoly. Zpravodajský server iROZHLAS.cz v minulosti popsal příběh malé vesnice Sedčice, kde Zimola těží ze sociálních dávek slabších. Problémy ohledně jeho nakládání s byty jsou ale daleko obsáhlejší. Další jsou totiž v zanedbaném stavu, a to i přesto, že za byty nájemníci platí nadprůměrné částky.
Zvonky u vstupních dveří domů jsou většinou nefunkční. V jednom z domů s chátrající omítkou nedaleko centra Žatce nájemníci ukazují násypku, kterou do sklepa házejí uhlí. Na chodbách dalšího jsou vidět mapy od vody, která protekla skrz rozbitou střechu.
„Já spím v obýváku, protože tady (v ložnici – pozn. red.) prší. Když prší hodně v obýváku, tak si postel přesunu do kuchyně. Je to strašný tady,“ popsal jeden z nájemníků.
Jsou to kříženci, říká gynekolog o nájemnících. Podle starosty platí 7,5krát víc, než by měli
Číst článek
„Tady je plíseň a sem natekla voda,“ vykreslují jiní stav bytu v jedné z lokalit. „Chodba nebyla vymalovaná od komunistů,“ popsali. Redakce serveru iROZHLAS.cz jejich identitu zná, ale z obavy o ztrátu bydlení si přáli zůstat v anonymitě. V některých bytech mají stále kamna na tuhá paliva. V jiném bytovém domě je vysklené okno.
Někteří se rozhodli o problémech s bydlením promluvit i přes výslovný zákaz majitelé, kterým je gynekolog Jiří Zimola. „Abych vám řekl pravdu, tak on tady byl a říkal, ať vám nic neříkám, že máme být zticha. Prý na něj lidé hází špínu,“ uvádí jeden z nich.
14 tisíc za chátrající byt
Oslovení Zimolovi nájemníci tvrdí, že mu platí víc, než by bylo adekvátní. Většinou zmiňují částku čtrnáct tisíc korun měsíčně za středně velký byt 2+1 nebo 3+1.
Zimola si tak účtuje kolem 170 korun na metr čtvereční. Obvyklá cena komerčních nájmů, kterou podle nabídek bytů na internetových portálech vypočítává úřad práce, byla k 1. dubnu letošního roku v Žatci zhruba poloviční. Nájemné u obecních bytů je podle úřadu práce o dvě třetiny nižší.
Podle starostky Zdeňky Hamousové (kandidující za hnutí Volby pro město) město Žatec pronajímá byty v průměru za 59 korun na metr čtvereční.
Nájemníci s výší nájmu u Zimoly nesouhlasí, ale v bytech zůstávají, protože podle svých slov nemají na výběr. Když Zimolu prosili o snížení nájmu, tak jim podle nich řekl, že si mají najít jiné bydlení.
Jenže shánět bydlení pro samoživitelku s více dětmi není jednoduché a některým tak nezbývá než platit vysoké nájemné.
„Nikde mě nechtějí vzít. Radši chtějí pracující než lidi, kteří berou sociální dávky,“ popisuje nájemnice. Po zaplacení nájmu jí zbývá kolem čtyř tisíc na celou rodinu na měsíc. „Někdy si i půjčím od maminky, abych vyžila,“ líčí.
Diskriminaci v oblasti hledání nájemného bydlení zažilo v posledních pěti letech 29 procent populace žijících ve vyloučených lokalitách. Vyplývá to z šetření Agentury pro sociální začleňování, která funguje pod ministerstvem pro místní rozvoj.
„Můžou to být domácnosti s větším počtem dětí. Tyto rodiny mají obecně problém sehnat nájemní bydlení,“ přibližuje Zuzana Korecká z Agentury pro sociální začleňování skupiny, které se s diskriminací nejčastěji setkávají. „Jsou to chudí lidé, kteří nemají peníze na obvyklé kauce. Rozhovory s lidmi v Žatci ukázaly, že překážkou k získání nájmu na standardním trhu s byty je i romská etnicita.“
Některé z nájemních bytů Zimoly jsou na adresách, které jsou podle Agentury pro sociální začleňování na seznamu lokalit s vyšším počtem lidí žijících v sociálním vyloučení.
Zimola bere všechny
Možnost bydlet pod střechou jednoho z vyšších desítek bytů vlastněných Zimolou je pro řadu sociálně slabších jedinou alternativou, jak neskončit na ulici.
Pověst gynekologa shrnuje sousedka jeho nájemníků. Ani ona nechtěla vyjít z anonymity kvůli sousedským vztahům. „K cikánům špatný není, ale zvedá nájemný. Je mu jedno, odkud jste, ale má drahý kauce a drahý podnájmy. Většinou k němu chtějí jít tmaví, ty neodmítá. Jiní majitele jo, tmavé odmítají, tak pak skončí lidé u Zimoly.“
Sama platí za podobně velký byt o zhruba pět tisíc méně než její sousedé.
Redakce serveru iROZHLAS.cz a Radiožurnálu Zimolu opakovaně telefonicky oslovily s žádostí o vyjádření. To nejprve odmítl, při dalším hovoru beze slova zavěsil. Na následnou otázku zaslanou SMS, proč svým nájemníkům zakázal mluvit s novináři, neodpověděl. Nereagoval ani na dotaz, jestli podle něj jeho byty odpovídají kvalitou i cenou obvyklé situaci v Žatci. (viz box)
Už dřív v komentáři k poměrům v obci Sedčice, kde vlastní několik bytovek a byty tam pronajímá za obdobné ceny jako v Žatci, serveru iROZHLAS.cz řekl: „Buďte ráda, že naši spoluobčané mají kde bydlet.“
1. HOVOR S JIŘÍM ZIMOLOU:
Jiří Zimola: Zimola, prosím.
Redakce: Dobrý den, pane Zimolo, tady Anna Košlerová z Českého rozhlasu. Máte chviličku?
Jiří Zimola: Bohužel, vám, s vámi se po telefonu nebudu bavit, vůbec. Děkuji. Nashledanou.
2. HOVOR S JIŘÍM ZIMOLOU:
Jiří Zimola: Zimola, prosím.
Redakce: Dobrý den, Jana Karasová, Český rozhlas. Pane Zimolo, mohla bych s vámi mluvit, prosím? Vy jste nechtěl mluvit s kolegyní, já bych vám ale chtěla dát prostor pro vyjádření k textu, který chystáme pro Český rozhlas a iROZHLAS.cz
Jiří Zimola: (položil telefon)
Libovolně vysoký nájem
Zimola vlastní i několik domů v historickém centru Žatce. V letním horku mají otevřená stará okna. Na chátrající historické fasádě chybí kusy omítky. Na chodbě domu je ale čisto. Na zdi visí staré nefunkční hodiny, které teď slouží jako rozpis úklidových služeb mezi nájemníky bytů.
Podle žatecké starostky Hamousové nemají ve městě sociálně vyloučenou lokalitu, ale ohrožené adresy. Bydlí na nich podle ní taky „několik rodin, které mají naprosto jiný životní styl, jsou dlouhodobě nezaměstnaní“. „Vlastně to město netvoří, oni ho spotřebovávají,“ říká starostka.
Podle Hamousové patří mezi ohrožené adresy právě i Zimolovy byty v historickém centru Žatce. Další jsou na sídlištích, na kterých podle ní vedle pracujících lidí bydlí „skupiny obyvatel, které jsou sociálně na občanské spolužití hůř přizpůsobitelné“.
Do domu v centru města se zrovna vrací pán z práce. „Když jsem se sem před měsícem nastěhoval, tak šlo vše nahoru. Teď platím patnáct tisíc nájem a dalších pět tisíc za energie.“ Na otázku, zda mu to přijde jako adekvátní cena, odpovídá, že ne.
Agentura pro sociální začleňování v Žatci sleduje asi dvacet domů, ve kterých žije více lidí ohrožených chudobou. Kromě Zimoly v nich byty pronajímají i další vlastníci. „Orientují se na skupinu sociálně znevýhodněných obyvatel,“ popisuje Zuzana Korecká z Agentury pro sociální začleňování. „Vztahy pronajímatelů a nájemníků nejsou úplně standardní. Ceny jednoznačně neodpovídají kvalitě bydlení.“
Město o pronajímatelích ví. Podle starostky se s nimi snažili před půlrokem setkat. Pozvali celkem čtyři největší pronajímatele, přišel jeden. Konkrétní jména ale starostka odmítla sdělit. Na otázku, jestli je považuje za obchodníky s chudobou, odpověděla: „Nevím, jestli obchodují s chudobou. Je jejich právo do svého bytu si za podmínek, které jsou pro někoho akceptovatelné, ubytovat, koho oni uznají za vhodné.“
Potom ale dodává. „Nepřijde mi v pořádku, aby majitel ubytovával lidi v bytě, do kterého zatéká. Ať je to jakýkoliv majitel,“ uvádí starostka Hamousová s tím, že cenu nájmu nezná. Podle ní ale odpovídá tomu, co lidé můžou zaplatit: „Každý si hledá bydlení podle svých finančních možností. Tím, že my nemáme nikoho na ulici, tak pravděpodobně ta nabídka bydlení podle těch finančních možností s různou sociální pomocí od státu tady existuje.“
Podle Zuzany Korecké z Agentury pro sociální začleňování ale nepobírají dávky na bydlení zdaleka všichni nájemníci: „V těch domech bydlí jak lidé na dávkách, třeba vícečetné rodiny, které pobírají dávky na děti, tak i lidé, kteří pracují, ale to, co vydělají, jim stejně nestačí na pokrytí kauce v normální bytě.“
Role státu
Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka z KDU-ČSL přiznává, že současné nastavení dávek podporuje obchod s chudobou, a slibuje úpravy: „Největší změnu chceme teď uskutečnit v oblasti dávek státní sociální podpory v rámci příspěvku na bydlení, kde současně nastavené mechanismy cenových map neodpovídají realitě, tedy kvalitě poskytnutého bydlení.“
Z analýzy Agentury pro sociální začleňování, která vyhodnocovala životní podmínky obyvatel ze sociálně vyloučených lokalit, vyplývá, že plísně zaznamenala ve svém bydlení třetina respondentů výzkumu z let 2020 a 2021. Pětina měla problémy se zatékáním střechou, vlhkostí, shnilými okny nebo podlahami.
I v bytech Jiřího Zimoly podle svědectví nájemníků jiskřilo z elektřiny. Někteří museli shazovat jističe z obav požáru. Další popisovali plíseň na různých místech obydlí.
Špatnou bytovou situaci zranitelných lidí by podle agentury pomohl řešit zákon o podpoře v bydlení, který ministerstvo pro místní rozvoj společně s ministerstvem práce a sociálních věcí připravuje.
Podle tiskového oddělení resortu pro místní rozvoj by mohl být návrh zákona předložen vládě přibližně za rok. Pokud ho zvládne rychle projednat Parlament, platit by mohl začít ve druhé polovině roku 2024.
Zákon by podle ministra pro místní rozvoj Ivana Bartoše z Pirátské strany měl mimo jiné podpořit v vznik takzvaných obecních nájemních agentur: „Dobrovolně lidem umožnit vložit svůj byt do jakéhosi spravovaného fondu. Vy dáte ten byt do fondu a obec nebo případně i neziskový sektor tím bytem disponuje a ručí za něj. A byty pak může použít pro důležitá povolání nebo sociální bydlení. A obohatit si tak svůj bytový fond, aniž by něco nového stavěly.“
Mezitím se někteří ze Zimolových nájemníků obávají, že nekvalitní bydlení dopadá mimo jiné i na zdravotní stav jejich dětí. „Dvakrát jsem za poslední rok měl dítě v nemocnici. Paní doktorka říkala, že to může být z té plísně,“ popisuje jeden z nájemníků. „Tady z té strany protéká všechno, tady jsou ty fleky. Už jsem to maloval, ale to je zbytečný, protože ta střecha pořád protéká.“
Obecní byty v Žatci
- Podle sčítání v roce 2011 bylo v Žatci zhruba dva tisíce nájemních bytů. Město Žatec jich vlastní zhruba 400. V jednom bytovém domě s 31 obecními byty 1+1 podle starostky Zdeňky Hamousové bydlí hlavně lidi ohrožení chudobou. „Tam, kde je terénní péče a kde je předpoklad rodiny, že zásady spolužití budou fungovat, tak dostávají tito obyvatelé od města přidělené byty,“ popisuje Hamousová, jak můžou rodiny obecní bydlení získat. Podle starostky je ve městě i dost volných soukromých bytů, majitelé si ale nájemníky vybírají.
- Třetím rokem v Žatci funguje pod neziskovou organizací Vavřinec projekt housing first, který pomáhá ubytovat v běžných bytech nejohroženější rodiny s dětmi. „Pronajímatelů, kteří jsou ochotní za nějakou slušnou cenu pronajmout této cílové skupině slušný byt, je strašně málo. Pronajmout byt početné rodině, romské rodině, rodině nepracujících rodičů považují za velké riziko,“ vysvětluje ředitelka organizace Miroslava Hrdličková.
- Sociální pracovníci pak pomáhají lidem najít si práci a řešit případné problémy v místě, kde bydlí. „Třeba to, že v paneláku začnou jezdit odrážedlem po plovoucí podlaze. Tam se to dá vyřešit tím, že se dá koberec,“ přibližuje ředitelka organizace Miroslava Hrdličková. „Jsou to fakt maličkosti, které způsobují velké problémy, které vedou k tomu, že je ta rodina braná jako nepřízpůsobivá.“
- Město do projektu poskytlo čtyři byty, dalších pět našla nezisková organizace s potížemi u soukromých pronajímatelů. Problém s dostupností bydlení pro lidi ohrožené sociální vyloučením je podle Hrdličkové v celém okrese Louny: „V žádném městě, což jsou Louny, Postoloprty, Podbořany a Žatec, nemají ucelenou koncepci bydlení, ani žádnou koncepci sociálního bydlení,“ říká.
- Starostka Žatce Zdeňka Hamousová trvá na tom, že město má komunitní plán, aktivní odbor sociálních věcí a dlouhodobě podporuje neziskové organizace, které s lidmi ohroženými chudobou pracují. Ty provozují taky třeba nízkoprahový klub pro dospívající a mladé lidi, dluhovou poradnu nebo K-centrum pro drogově závislé a jejich rodiny. Pod městem taky funguje azylový domů pro muže. „Máme na něm volná místa,“ říká starostka Hamousová.
- Všem žádostem lidí v bytové nouzi ale město nevyhoví. „Nemyslím si, že by mělo mít (byty, pozn. red.) pro všechny tyto obyvatele k dispozici. My máme chráněné ty nejzranitelnější cílové skupiny,“ tvrdí starostka.
