Červený koberec v neuznaném Doněcku. ‚Jak se cesta tvářila, mi je celkem jedno,‘ říká Ondráček

Video s příjezdem a setkáním komunistického poslance Zdeňka Ondráčka s hlavou neuznané a separatistické Doněcké republiky vzbudilo rozruch. Na přivítání, jak jej zachytily kamery, přijíždí delegace zástupců ruské dumy, Jižní Osetie nebo Abcházie. A mezi nimi i Ondráček. „Jak se cesta tvářila, mi je celkem jedno. Já vám říkám, že jsem učinil soukromou cestu jako Zdeněk Ondráček,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz.

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jak to zachytily kamery Doněcké lidové republiky, je vidět slavnostní večeře, výstup z auta na koberec. Nevypadá to jako soukromá návštěva, naopak, působí to státně a pompézně…
Stát Ukrajiny není nikým uznaný?

Ale vy jste se setkal s představiteli Doněcké lidové republiky, žádný stát OSN ho neuznává.
No, takže neexistují.

V tom případě, proč jste se setkal a večeřel s hlavou Doněcké lidové republiky, a ne s ukrajinským prezidentem?
Protože ukrajinská strana mi dala zákaz vstupu na Ukrajinu. Až přijede pan ukrajinský prezident, tak ať přijede a můžeme klidně na večeři zaskočit. Klidně ho pozvu.

Takže jste byl a nebyl na Ukrajině? Moc tomu nerozumím…
Já jsem nebyl na Ukrajině, byl jsem v Doněcké republice.

Ta je neuznaná.
Je neuznaná.

Takže neexistuje.
Z právního hlediska ne.

Soukromá cesta to byla, protože neexistuje, nebo protože jste si ji platil sám?
Chcete snad říct, že mě někdo platil?

Dělá ostudu Česku, říká Petříček o Ondráčkově cestě na Donbas. Komunista tvrdí, že tam byl soukromě

Číst článek

Ptám se, abych to pochopil.
Soukromá cesta je tak, že si vezmu peníze, vezmu si baťoh na záda a jedu, kam chci. Mám svobodu cestování, tak si prostě sbalím a kam dojet mohu, tam jedu. Dojel jsem do Doněcké republiky.

Naprosto to chápu, jako poslanec ale reprezentujete i Českou republiku.
Aha, takže mi chcete dát seznam míst, kam smím a nesmím jezdit. Pošlete mi prosím takový seznam písemně, děkuji.

Pane poslanče, to opravdu nechci a ani mi o to nejde. Jde mi o to, že záběry ve videu působí jako oficiální cesta.
Já vám znovu říkám, je to soukromá cesta, mě, Zdeňka Ondráčka, který pracuje jako poslanec Parlamentu České republiky, do Doněcké oblasti, kam jsem přivezl určitou humanitární pomoc dětským sirotkům. Jejichž rodiče umřeli zbraněmi, možná i municí, kterou dodala Česká republika.

‚Jsem svobodný člověk‘

Řešil jste i něco politického? Byli tam představitelé Jižní Osetie, ruští poslanci…
Přece vám nemusím říkat, co řeším na své soukromé cestě.

Já tomu rozumím, ale ta cesta se tvářila velmi oficiálně.
Když tomu rozumíte, tak proč se mě na to stále ptáte? Jak se cesta tvářila, mi je celkem jedno. Já vám říkám, že jsem učinil soukromou cestu jako Zdeněk Ondráček, toho času poslanec Parlamentu, do oblasti, kterou nazýváme Doněcká lidová republika. Přivezl jsem tam humanitární materiál. Setkal jsem se tam s mnoha lidmi, s kterými jsem diskutoval. Nic vám není po tom, o čem jsem diskutoval, protože se jedná o soukromou cestu.

Myslíte, že je adekvátní, abyste byl na soukromé cestě tímto způsobem přivítán hlavou republiky, kterou neuznává žádný stát OSN?
Když je nikdo neuznává, tak proč vás to tak popuzuje? Já s tím nemám jediný problém.

Vy jste si to domlouval sám, nebo jste se domlouval i s klubem KSČM?
Já jsem svobodný člověk. Proč bych se měl furt někoho ptát, jestli si smím vzít v sobotu ruksak na záda a jít do Polska?

Na videích jste neměl ruksak na zádech, měl jste oblek a vystupoval z drahého auta. Proto se ptám, jestli to bylo s konzultací, nebo jestli to bylo vyloženě vaše rozhodnutí.
Dělám si svoje cesty sám. Nemám potřebu s nikým konzultovat. Pokud o tom někdo v klubu věděl, samozřejmě takoví lidé jsou, kteří o tom věděli, nejsme strana, kde by mi musel někdo udělovat písemné povolení, co smím nebo nesmím. Pokud by něco takového nastalo, okamžitě vystoupím.

Tu cestu jste si také platil sám. Přece jenom se nemusí jednat o levnou záležitost.
Nechte toho. Vždyť tam létá přímé letadlo do Rostova na Donu za pár tisíc korun. Já jsem to nabídl mnoha novinářům. To, že nemáte koule a bojíte se všeho, aby vás někdo nekritizoval, tak řeknete, že nejedete. Řekněte, že máte koule, já vás tam klidně pošlu a za maximálně deset tisíc učiníte cestu tam i zpátky.

Takže jste si to platil sám.
I kdybych si to neplatil sám, co je vám po tom. Je to soukromá cesta, neplatila mi ji Česká republika. Ale platil jsem si ji sám.

Jaroslav Hroch Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme