Ze sněmovny na úřad práce. Voliči změnili některým politikům představy o budoucnosti
Že může politikům jejich nastartované kariéry změnit jedna jediná schůzka, dokázaly události posledních dnů. Těm, kdo se pohybují v české politice, také připomněly, že je dobré pamatovat na zadní kolečka. V těchto dnech se to týká i bývalých poslanců, které předčasné volby poslaly ze sněmovních lavic zpátky do běžného života.
O znovuzvolení do Poslanecké sněmovny se v nedávných volbách ucházelo 122 poslanců. Uspělo jich 82, zbytek si musí hledat práci jinde nebo se vrátit do té původní.
Řada bývalých poslanců, přesněji 78, už ale o návrat do Thunovského paláce nestála. Do takzvaného civilu dobrovolně odešel například bývalý zdravotnický expert ODS Boris Šťastný, který se vrátil k medicíně a podnikání, Michal Babák z Věcí veřejných zase k daňovému poradenství.
Do této skupiny patří i Walter Bartoš, občanský demokrat z jihomoravské Strážnice, který ve vysoké politice skončil po 15 letech. I on, jak řekl, na zadní kolečka pamatoval.
„Já jsem si nikdy svůj život nepověsil na jeden hřebík, vždycky jsem se věnoval více věcem. To znamená, že jsem jakoby jednou nohou byl v politice a druhou nohou jsem dělal vysokoškolské aktivity a dělal jsem muziku. Teď jsem z politiky odešel, ale pořád v ní jednou nohou jsem. Učím na Masarykově univerzitě, vedu diplomové práce a jako takového koníčka dvě hodiny učím na gymnáziu historii ve třetím ročníku,“ prozradil Bartoš.
Exposlanec ODS se tedy po odchodu ze sněmovny nenudí. Určitě i proto, že odešel ze své vůle. Pak je tu ještě skupina exposlanců, kteří si svoji budoucnost ve vysoké politice plánovali i dál, ale pověstné vidle jim do jejich představ hodili voliči.
Na mandát například nedosáhl komunista Pavel Hojda a po 15 letech ve sněmovně skončil na úřadu práce.
„Nebyl jsem tam poprvé. Poprvé jsem se zaregistroval hned, jak byla rozpuštěná sněmovna, a to z toho důvodu, že jako lídr jsem se musel věnovat volební kampani a nemohl jsem právě hledat zaměstnání. To byl také důvod, proč jsem se dohodl s bývalým zaměstnavatelem, že jsem ukončil práci,“ vysvětluje Hojda.
„Není to jednoduché, každý takovýto krok, pokud někdo má práci a pak najednou práci ztratí a musí se jít zaregistrovat, je velký přelom v životě. A měl by si to vyzkoušet každý politik, aby viděl, co to znamená, a že by měl dělat všechno pro to, aby zaměstnanost byla co největší, zejména pro ty, kteří chtějí pracovat,“ dodává bývalý poslanec KSČM.
Žádný z jeho kolegů, kteří zůstali kvůli předčasnému konci volebního období bez práce, se ale zatím chudoby bát nemusí. Čeká na ně odchodné ve výši od dvou set do zhruba tří set tisíc korun.
