V Česku se dělají reformy za desítky miliard bez rozmyslu, říká sociolog Daniel Prokop

Jak je na tom Česko s nezaměstnaností? Proč je v Česku takový problém provést systémové změny? V rozhovoru pro Radiožurnál odpovídá sociolog Daniel Prokop ze společnosti PAQ Research, která s Českým rozhlasem spolupracuje na projektu Česko 2022: Život k nezaplacení.

Tento článek je více než rok starý.

ŽIVOT K NEZAPLACENÍ Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Daniel Prokop, sociolog

Daniel Prokop, sociolog | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

Nezaměstnanost v Česku klesla v květnu o další desetinu procentního bodu na 3,2 procenta. Jaká je to zpráva v souvislosti s nynější zvyšující se drahotou a prohlubující se chudobou? Klid před bouří?
Je to dobrá zpráva. Vždy v letních měsících ale nezaměstnanost kvůli sezonnosti klesá, takže zásadnější asi bude podzim. Tehdy nezaměstnanost obecně stoupá, opět kvůli sezonnosti. Přijdou tam také noví absolventi ze škol, kteří občas hledají uplatnění, a zároveň můžou mít některé podniky problémy kvůli cenám energií. Takže rozhodující bude ta nezaměstnanost na podzim.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si rozhovor Jana Pokorného se sociologem Danielem Prokopem

A ještě jeden údaj, ten je z úterý. Po zahrnutí inflace se v prvním čtvrtletí snížila reálná mzda 94 procentům všech zaměstnanců. Čeho je to začátek?
To je začátek, nebo už možná pokračování dopadu inflace. Průměrná reálná mzda, to je, když zkombinujeme růst mezd s inflací, klesla asi o 3,8 procenta. V roce 2021 naopak o 2,2 procenta vzrostla. Takže průměrně ta reálná mzda je trošku horší než v roce 2019.

Za tím se skrývá i to, že jsme zároveň snížili daně, jelikož ta průměrná mzda se počítá jako hrubá mzda. V důsledku to pomohlo vysokopříjmovým lidem o sedm procent, to je často o pět až sedm tisíc. Takže ti jsou na tom po kombinaci všech těchto čísel lépe než v roce 2019 s reálnou mzdou.

A ti nízkopříjmoví, u nichž se kombinuje to, že oni si tou daňovou změnou takřka nepomohli, maximálně o 100 nebo 200 korun, a zároveň reálná mzda prostě klesá a zároveň na ni dopadá více ta inflace. Ve výsledku tedy ti nízkopříjmoví jsou na tom výrazně hůř se svojí mzdou než v roce 2019. Ti středněpříjmoví jsou na tom tak podobně a ti vysocepříjmoví jsou na tom ještě výrazně lépe než před dvěma lety. Na to musíme myslet, když designujeme ta opatření.

Daniel Prokop: Chudí lidé cítí deprese téměř dvakrát častěji než bohatí. Často neví, jak to řešit

Číst článek

A ještě jedna aktuální informace. Státy EU se shodly s europoslanci na celounijních principech, jimiž se bude řídit určování minimální mzdy. Nová směrnice nepočítá s povinným zavedením nejnižší mzdové hladiny ve všech zemích ani se sladěním výše minimální mzdy. Podle unijních politiků pravidla zajistí zlepšení pracovních podmínek pro nejchudší skupiny pracujících lidí a posílí princip kolektivního vyjednávání. Jaká je role minimální mzdy jako jednoho z nástrojů sociální politiky?
U nás není automatická valorizace, kterou teď unie navrhuje. V návrhu nové směrnice je, že by to mělo být zhruba na 50 procent průměrné mzdy, ačkoliv tam, pokud vím, není úplný závazek. Tohle bych podporoval, aby byla automatická valorizace minimální mzdy. A kdyby to bylo 50 procent, tak to podle mě přijatelné, protože ono se to řídí podle průměrné mzdy rok a půl zpátky.

Takže bychom se dostali někam do roku 2020?
A padesát procent by bylo nyní 17 800 místo 16 200 korun. Takže já bych rozhodně podporoval nějakou automatickou valorizaci třeba v tomto rozsahu. Udělal bych tam ale brzdu, která v době, kdy klesají odpracované hodiny, začíná nezaměstnanost, propadá se ekonomika, tak vlastně udělá brzdu téhle valorizace. V takových chvílích je to totiž rizikové zvedat minimální mzdu.

V drtivé většině případů si to můžeme dovolit, ale v měsících, kdy se ekonomika blíží nárůstu nezaměstnanosti, tak by to bylo riziko. Takže podle mě valorizace, klidně na padesát procent průměrné mzdy, kdy by se to určovalo podle mzdy dva roky zpátky, ale s tou brzdou.

A sešlápnutí té brzdy by bylo za jakých okolností nutné?
Buďto pokud klesá HDP, což ale víte až se zpožděním. Co se ale ví docela brzo, je, když klesají odpracované hodiny. To je ve výkaznictví a je to takový náznak, že budou ekonomické problémy, problémy se zaměstnaností a podobně. 

Je to třeba jedno z témat, o kterých se bavíte v NERVu?
První setkání máme někdy v příštích týdnech, takže zatím nemohu říct. Myslím, že to bude téma, o kterém se třeba budeme bavit.

S čím chcete jít vy osobně na to první setkání? Jaké téma byste tam chtěl vnést a s jakým očekáváním tam půjdete?
Myslím si, že to hlavní téma je, že by vláda neměla přehánět ta ad hoc opatření, jako je 5000 korun pro tři čtvrtiny domácností. Naopak by měla zrobustnit a posílit systémové věci, mít automatické valorizace třeba i slev na daních, mít dostupný příspěvek na bydlení.

Krize nebude trvat jedno léto, bude tady minimálně třeba do dalšího jara. A musíme připravit ty chudé části společnosti tak, aby nerostlo zadlužení, nerostly exekuce, nerostly věci, na které potom budeme doplácet dalších 10 let.

Čechům mzdy v průměru rostou, koupí si za ně ale méně než loni

Číst článek

Toto je již nás čtvrtý rozhovor ze série „Život k nezaplacení“. Některá témata si připomínáme zas a znova, jiná se nově objevují. Jedno je jisté, že žijeme v sociálně velmi komplikovaném období. Podle vašeho sociologického vhledu do společnosti a do těch dat se už nějak projevuje absence toho, čemu se říká autentická levice, v našem případě tedy ČSSD a řekněme KSČM? Na té celostátní úrovni už se projevuje to, že tam nejsou tyto strany?
Projevuje se to podle mě tím, že je tam takový rozpor mezi stranami, které trošku moc dogmaticky hájí některé principy ve chvíli, kdy to prostě povede k větším problémům. A na druhé straně jsou strany, které jsou dost populistické, a místo toho, aby prosazovaly nějaké systémové změny, tak tam hází nápady typu 5000 korun, ale ne jednou, ale každý měsíc.

Dělají to místo toho, aby byla debata o tom, jestli nemáme zvýšit slevu na první dítě. Nebo jestli těch 5000 se nedá poslat bez papírování, bez žádostí, ale hned domácnostem, které čerpají příspěvek na dítě nebo mají tak nízké příjmy, že nevyčerpaly slevu na děti. O těch víme. Šlo by jim to poslat klidně příští týden. Ušetřili bychom si politickou debatu a dalo by se věnovat důležitým věcem.

V tom levice, taková, která rozumí sociálnímu státu, podle mě chybí, protože je to rozděleno na strany, které jsou populistické, a naopak, a vlastně tam není ten střed, který by chtěl reformovat sociální stát. Ministerstvo práce a sociálních věcí se samozřejmě snaží jít tímto směrem, ale taková ta tradiční levice, jak bych si představoval já, tak by měla jít směrem, který tam dneska možná chybí.

Přetížené úřady práce mohou vést ke kolapsu sociální pomoci. Politici nabízí místo řešení laciné moralizování

Číst článek

Takže absence tradiční levice má vliv i na exekutivní rozhodování té, řekněme středopravé pětikoalice?
Samozřejmě jsou i nějaké diskuse mezi KDU-ČSL a dalšími stranami, kde někdo je blíž té tradiční levici. Nechtěl bych paušalizovat.

Ale ano, musíme rozumět sociálního státu, tomu, jak fungují dávky, jaké mají dopady daně. Není to ani tolik o levici a pravici. Je to o tom, jestli třeba ta ministerstva mají aparát, aby si dokázala vyhodnotit jednotlivá opatření. V tom je problém, který já vidím. To byl problém i za Babišovy vlády. Tam se dělaly daňové změny, které za sebou neměly vůbec žádnou analýzu a byly třeba za 120 miliard dohromady. To jsou obrovské změny prakticky bez analýzy dopadů.

Ať už se bavíme o této vládě, nebo vládách předchozích, jak si vy jako sociolog, který se věnuje datům, vysvětlujete, že vlastně vlády neumějí udělat dlouhodobé koncepční změny?
Tak ony jsou těžké. Nemají tam ten analytický aparát. My prostě potřebujeme, aby vlády, když je nějaká daňová změna, tak aby si uměly vyhodnotit, jaké dopady to bude mít na části společnosti a podobně. Třeba když se dělala daňová změna za 100 miliard, kterou odhlasovala ODS a ANO, tak tam žádná taková analýza nebyla.

My jsme ji udělali think-tankem Idea, což je vlastně jediný think-tank, který umí udělat takovou analýzu. Ty strany se o to ani nezajímaly. Vláda by měla mít pro každou takovou zásadní změnu podklady.

Třeba minulý týden přijala vláda, podle mě správně, snížení danění částečných úvazků, které jsou v Česku předaněné. Tam by ale taky měla mít aparát, který spočítá, že to povede třeba k většímu zapojení matek na trh práce. Vybere se tím tolik a tolik peněz navíc. To tam často chybí.

Potom máte třeba opatření, která přinášejí jednorázový náklad, jako je to menší zdanění částečných úvazků, ale přinesou vám peníze v tom, že se vlastně více zapojí ženy na trh práce, ubude exekucí a podobně. A tuhle dlouhodobou analýzu když nemáte, tak vlastně preferujete krátkodobé dopady. Řeknete ne, to prostě bude stát dvě miliardy, nebo přijmete něco, co naopak krátkodobě vybere dvě miliardy a dlouhodobě to poškodí stát.

Chybí dlouhodobé analytické myšlení a analýzy. A potom druhá věc je, že řada těch věcí je zablokovaná třeba IT systémy. Kombinace těch dat a těch IT problémů vede k velké stagnaci.

‚Jako vyvíjet jeden kus bugatti.‘ Legislativa online se opět odkládá, eSbírka se rozjede nejdřív v roce 2024

Číst článek

To máte data, to máte IT problémy. To máte, ale potom jsou taky předvolební sliby. Ono je úctyhodné trvat na plnění předvolebních slibů, ale je to trochu vachrlaté, když se společnost ocitne v takové krizové situaci, která začíná, nebo už je tady nebo se rozvine na podzim do masivních rozměrů.
Ano, jsou předvolební sliby typu, že jedno procento z vašeho důchodu můžete dávat svým rodičům. To by stálo stát dalších nějakých 15 miliard. Je to věc, která vlastně těm chudým lidem a těm chudším důchodcům vůbec nepomůže. Je to věc, která je administrativně hrozně složitá a antisystémová. Kritizovali to i pravicoví ekonomové nebo ekonomové, kteří nejsou levicoví, jako Vladimír Bezděk.

Kdyby vláda dogmaticky trvala na těchto slibech, které už tenkrát byly nerealistické, tak to je velký problém. Nebo zvýšení toho, kdy se OSVČ musí hlásit k odvodu DPH. To bude stát podle odhadu osm miliard. Je fakt otázka, jestli by to nemělo být nahrazeno nějakými vyššími odvody těch OSVČ, o kterých víme, že mají úplně minimální výdaje, je tam hodně švarcsystému a podobně.

Kromě jiného vláda řekla loni, že nebude zvyšovat daně. Myslíte si, že tento postoj bude muset stejně přehodnotit?
Já si myslím, že ano. Je tam přece jen schodek 300 miliard a musí se dohnat redukcí nějakých výdajů. A ty výdaje bohužel jsou i ve věcech, o kterých neradi mluvíme. Stát dává asi 20 miliard korun na podporu stavebního a důchodového spoření. A to jsou často spoření, která mají úplně minimální výnosy, ani není vynuceno, že je vybíráte v důchodu. A je vlastně otázka, jestli by stát měl dál dávat takto obrovské peníze na podporu, která nemusí být efektivní. To je mnohem víc než na těch sociálních dávkách hmotné nouze. Takže šetřit samozřejmě.

Život k nezaplacení

Průzkum provedla společnost PAQ Research. Český rozhlas s ní startuje nový projekt, zajímá se v něm o to, jak lidé v současné době vycházejí s penězi.

Na druhé straně my vybíráme na daních výrazně méně, než je průměr EU. My vybíráme pod 35 procent HDP, v EU to je 41 procent. Takže se musíme rozhodnout, jestli chceme žít ve státě, který vybírá nějaký standard 36 nebo 37 procent HDP a máme ty sociální služby a dotovanou dopravu a solidní důchody apod. Anebo jestli jsme stát, který vybírá málo, ale platíte si za zdravotnictví, máte placené školky, nemáte dotovanou dopravu a jsou míň valorizované důchody. 

Myslím si, že by vláda měla nalít čistého vína, že tam není cesta mezi, že nemůže být sociálnědemokratická společnost na straně výdajů a pravicová společnost na straně příjmů. A to bych řekl, že v této iluzi žijeme posledních pět let, že to možné je.

Už jste o tom mluvil, že na obou stranách – na té vládní i na té opoziční –sledujeme kroky, respektive návrhy kroků ad hoc. Je nějaké téma, když by si vláda řekla, že se pokusí soustředit veškerou energii, veškeré síly, které má na nějakou reformu, co by to mělo být?
Abychom jenom nekritizovali, vláda nyní reformuje příspěvky na bydlení, částečné úvazky. Jsou tam změny, které podle mě jsou dost pomalé, ale jdou správným směrem.

A co by to mělo být? Je to abstraktní. Já bych začal vytvořením nějakého centra, které bude dělat analytické dopady reforem, protože bez tohp je všechno naslepo. A potom bych zreformoval sociální systém, aby nebyl založený na nedůvěřivosti, aby měl třeba tvrdší podmínky, komu ty dávky patří, ale dal to skoro všem těm lidem, kterým to patří.

My jsme jeden ze států, kde je největší nevyčerpání dávek. Stát říká – příspěvek na bydlení patří 20 procentům obyvatel – a uděláme to tak složité, že to vyčerpá čtyři až pět procent. Takže změnit sociální systém, aby měl jasně definované, kdo potřebuje podporu. Ale ten aby ji dostal velmi jednoduše.

Víc než čtvrtinu českých domácností extrémně zatěžují výdaje na bydlení, zjistili sociologové

Číst článek

Jedním z návrhů je speciální tarif na energie pro slabé domácnosti a některé provozy. Ten by měl být hotový a připravený k projednání nejpozději na začátku topné sezony, tedy do konce srpna. Naplňuje vás to nadějí, nebo je pozdě?
Očekával bych, že to bude fungovat už na podzim. Lepší je ale asi udělat ho v srpnu a dobře než v červenci a špatně.

Oni říkají, že bude připraven k projednání nejpozději na začátku topné sezony. Tak si představte, začíná topná sezona a začíná se něco projednávat.
Situace, kdy příspěvek na bydlení teď má takové minoritní změny, ale ten efekt, takové ty hlavní změny by měly fungovat v zimě třeba od ledna. To si myslím, že by ten efekt podpory byl dost zpožděný a toho bych se bál. Myslím si, že jedna z těch věcí – buďto velmi otevřený příspěvek na bydlení, nebo ten speciální tarif – musí fungovat už na začátku topné sezony, přibližně v říjnu.

To už jsme u podzimu. To je takové problematické období. Jednak z důvodu toho trendu, který sledujeme, drahoty a chudoby, ale potom taky v tom ohledu, čím vlastně začal váš průzkum, to je ohledně té covidové situace? Pokud budou i nadále placené preventivní testy a lidé budou počítat každou korunu. Co to může udělat s podzimní vlnou pandemie, o které se mluví, že přijde?
Stát měl investovat teď do kampaně na přeočkování minimálně u rizikových skupin. My vidíme, že ochota k boosteru klesá. Lidé vlastně nechápou, že bude potřeba na podzim přeočkování minimálně pro rizikové skupiny. Celkově jsme se trošku ukolébali a přitom ta kampaň jde dělat. Teď například vyšel článek v Nature, jednom z nejlepších vědeckých časopisů na světě, z toho našeho výzkumu, kde kolegové zjistili, že vlastně jenom když  informujete lidi o tom, jaké postoje mají lékaři k očkování, že velká většina z nich podporuje očkování, tak stoupá jejich ochota a pravděpodobnost, že se nechají očkovat.

Takže my jsme si tou pseudoobjektivitou, kde máte jednoho odpůrce očkování v pořadu na jednoho zastánce, zatímco ignorujete, že velká většina lékařů je pro očkování, tak jsme trošku znedůvěryhodnili očkování. Přitom vláda může přes praktické lékaře a přes další prostředky prosadit kampaň, která rizikové skupiny na podzim připraví. 

Zároveň bych uvolnil před podzimem preventivní testování, protože z našich výzkumů se ukazuje, že třeba efekt testování v práci není to, že zjistíte, že jste nemocný, a jdete domů. Zejména je to o tom, že rapidně stoupá protestovanost lidí, kteří mají doma nějakého seniora, a člověk, který může někoho nakazit, to díky těm testům v práci brzo zjistí. A to je efekt toho testování. Ne ta diagnostika na úrovni jedince, ale to, že včas zjišťujete, že jste rizikový pro svoje okolí. Pro to zranitelné okolí. Takže před podzimem rozhodně posílit kampaň očkování a podle mě uvolnit znovu testování.

Valorizace pomáhá víc vysokým důchodům. Systém bychom měli přehodnotit, míní sociolog Prokop

Číst článek

Nabídli jsme další téma našim kritikům, kteří nám za chvíli začnou psát e-mail, že Pokorný s Prokopem straší chudobou, nezaměstnaností, drahotou a navíc už zase covidem. Jak jste na to připraven?
Myslím, že jsem. Třeba nebude ta vlna tak hrozná. Ale řekl bych, že ty investice do očkování a do nějakého přijatelného preventivního testování, kde je problém, že ten stát neredukoval ty ceny těch testů. Platil za ně výrazně víc, než musel. Když si zrevidujete ty ceny, kolik proplácí pojišťovny za testy a jak levné je očkování, tak je lepší se na to připravit než riskovat, že budeme muset zavírat školy. A další věc, která ve školách funguje, je dobrá klimatizace. A my nekupujeme ty ventilace, ty klimatizace. Přitom je to jednoduché opatření, abychom už nikdy nemusel školy zavřít. 

Jan Pokorný Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme