Autorka cyklu Život během pandemie Rychlíková: Samoživitelce na úřadě řekli, ať si najde sponzora

Pandemie zasahuje nejen do chodu nemocnic, ale i do života tisíců lidí, kteří přišli o příjmy a často nemají ani na nájem. Příběhy lidí, kterým změnila život, zachytila dokumentaristka Apolena Rychlíková v cyklu Život během pandemie. „Překvapilo mě, do jaké míry se potvrdily debaty o skryté chudobě,“ řekla v Interview Plus a dodala, že koronavirus dále prohloubil existující problémy. Cyklus na Českém Rozhlase Plus uslyšíte od 22. února.

Interview Plus Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Rychlíková pořídila desítky rozhovorů s lidmi z celé republiky. Koronavirus podle ní debagatelizovali a řada z nich naopak měla velké obavy z budoucnosti a aby nespadli do dluhových spirál.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý rozhovor

Zároveň jen velmi málo lidí čerpá sociální pomoc od státu, kterou je extrémně náročné získat, přibližuje dokumentaristka: „Příkladem je maminka samoživitelka z Ústí nad Labem, které úřad práce řekl, ať si najde sponzora. Byla závislá na potravinové bance, protože jí nezbývaly peníze ani na jídlo.“

Mnozí o pomoc vůbec nežádají i proto, že si uvědomují, že jiní lidé na tom jsou ještě hůře a solidarizují s nimi. „Typicky horníci z Karviné říkali, že z 60 procent hornického platu se dá vyžít, ale servírky, které nebyly ani zaměstnané, přišly o všechno,“ popsala Rychlíková.

Řada lidí si i v krizi dokázala najít novou práci, ta ale často bývá méně kvalifikovaná, hůře placená a ne tak stabilní. „Když děláte v gastru, tak váš život závisí na dýškách. A když jdete pracovat do skladu, tak máte minimální mzdu a nikdo vám nic navíc nedá. Propady příjmů byly v řádu desítek tisíc korun, ale účty zůstávaly stejné,“ upozornila.

Kdo si může dovolit chybu

Rychlíková poukazuje i na významný genderový rozměr pandemie. „Ženy obecně vydělávají méně a vykonávají společensky podhodnocené práce – zdravotní sestry, učitelky, nižší úřednice nebo pracovnice v sociálních službách.“

Také pokud jde o duševní zdraví, pandemie mnohem víc dopadá na ženy, protože právě ony se většinou musejí starat o děti, které zůstávají doma na distanční výuce, vaří, nakupují a ještě u toho mají třeba home office.

„Vyšší střední platová třída, vlastně muži, byla zasažena skoro nejméně, a to ve všech oblastech,“ doplňuje Rychlíková s tím, že existuje přímá souvislost mezi výší příjmu a psychickou pohodou.

Lidé z nižších tříd trpí většími obavami a mnohem více inklinují ke středně těžké depresi. Zároveň si jsou dobře vědomi toho, že pokud v životě udělají chybu, způsobí jim mnohem větší škody, než když se jí dopustí někdo ze saturovaného prostředí. A pociťují to jako nespravedlnost.

„Tohle je v těch lidech po právu zakořeněné. Stačí jim jedno malé zaškobrtnutí nebo jedna velká pandemie a dostanou se do situace, kdy řeší, zda nedají děti do Klokánku a sami nepůjdou na ulici. Tato Sofiina volba by v normální společnosti neměla vůbec existovat,“ uzavírá.

Jan Bumba, ert Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme