Daniel Prokop: Chudí lidé cítí deprese téměř dvakrát častěji než bohatí. Často neví, jak to řešit

Lidé, kteří jsou v příjmové chudobě, deklarují symptomy duševních problémů skoro dvakrát častěji než vysokopříjmoví. V rozhovoru pro Radiožurnál to popisuje sociolog Daniel Prokop ze společnosti PAQ Research, která s Českým rozhlasem spolupracuje na projektu Česko 2022: Život k nezaplacení.

život k nezaplacení Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Daniel Prokop, sociolog

Lidé, kteří jsou v příjmové chudobě, deklarují symptomy duševních problémů skoro dvakrát častěji než vysokopříjmoví, říká sociolog Daniel Prokop (ilustrační foto) | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

Vláda má ve středu schválit podobu jednorázového příspěvku na dítě. V čem je návrh mimořádně komplikovaný, že se ho nedaří ani v podobě vládního návrhu schválit?
Kromě nejistoty o smysluplnosti, tak je to v dokazování příjmů. Pokud to chápu správně, tak chtějí propojovat data z registrů o příjmech. A to je vždycky složité. Potvrzuje se, že to musí být hodně jednoduché, prostě dát to všem nebo dát to jenom lidem, o kterých víme, že to potřebují – samostatně žijícím důchodcům a lidem, kteří mají přídavky na děti. To se dá udělat během týdnů. Nebo se to takto zesložití. Jít tou střední cestou, že to dáte skoro všem a je to složité, je asi to nejhorší.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si rozhovor Jana Pokorného se sociologem Danielem Prokopem

Jakých změn by měl podle vás ten návrh doznat?
Vláda už to musí politicky prosadit zhruba v té verzi, kterou prosazuje. Ale kdybych to dělal já, tak to rozhodně udělám tak, že to dám potřebným skupinám, které jsem zmínil, a zbytku bych zvýšit slevu na dani na první dítě, což je věc, která se dá udělat jednoduše během týdnů. Podporovalo by to rodiny s dětmi a bylo by to administrativně jednoduché.

Stoupá počet seniorů, kteří trpí psychickými problémy. Příznaky deprese nebo úzkosti se na jaře objevovaly skoro u každého pátého samostatně žijícího důchodce, což je až čtyřikrát víc oproti loňskému červenci až listopadu. Když se na to podíváme, jsou ty nynější subjektivní ekonomické problémy vnímané hůř, než byl například první lockdown?
V prvním lockdownu narostly příznaky depresí a úzkostí mezi lidmi, kteří jsou mladí, protože se jim hodně změnil život. Sociální aktivity, styky s přáteli se přerušily. Narostlo to mezi ženami s dětmi v domácnosti, které ztratily příjmy, šly na ošetřovné, zároveň byly izolované doma s dětmi na distanční výuce. A narostlo to mezi lidmi, kteří ztratili příjmy – skupina lidí na dohodách a podobně. Souvisí to s ekonomikou a s izolací.

Nyní to narůstá mezi důchodci, zejména samostatně žijícími, a narůstá to mezi lidmi, kteří jsou zasaženi energetickou krizí. Takže to souvisí mimo jiné i s ekonomickou situací.

Střídání krizí

Když bychom to shrnuli. Dá se tedy říct, že obavy z pandemie vystřídaly obavy ze zdražování? Zjednodušeně řečeno.
Obavy ze zdražování, hraje tam asi roli Ukrajina nebo obavy ze světového dění. Trošku víc to narůstá vždycky na jaře, v dubnu a podobně. Narůstá to specificky mezi těmi skupinami, které jsou nejvíc zasažené inflací. Z filmů si často myslíme, že duševní problémy – deprese, úzkosti – jsou problémy střední třídy, která chodí k psychiatrům. Ale lidé, kteří jsou v příjmové chudobě, deklarují symptomy duševních problémů skoro dvakrát častěji než vysokopříjmoví. Nejsou tolik vidět, nemohou si to dovolit řešit. Často neví, jak to řešit. Když vám není dobře, tak ta ekonomická situace vám nepřidá.

Osamocené seniory tíží zdražování i válka na Ukrajině. Trpí depresemi, úzkostmi a nespavostí

Číst článek

Důležité je to subjektivní vnímání, protože řada starších lidí si myslí, že je to jenom smutek, který ke stáří patří. Ale může to být zárodek nebo už projev nějaké vážnější choroby.
Ptáme se na psychologickou baterii, která měří symptomy, jako že nemůžete spát, nechce se vám ráno vstávat, na nic se netěšíte. Je to dotazník, který je používaný v psychologii, aby odhalil první náznaky symptomů. Neznamená to, že 13 % lidí, což je dnes to číslo, má klinické deprese. U části lidí to může být nějaký chvilkový stav, ale to číslo narostlo a zajímavé je, že se nikdy nevrátilo do stavu před covidem. Běžně to bylo asi 6 %, v covidu to narostlo na 19 % – počet lidí s úzkostmi, depresemi – a teď to narostlo z 10 na 13 %. Krize se střídají za sebou tak, že část populace je vystresovaná dlouhodobě.

Že tam není žádné kreativní mezidobí.
Dva roky bez krizí.

Ohroženi jsou, už jste to říkal, především ti senioři, kteří žijí sami, ale duševní nepohoda stoupá i u dalších typů nízkopříjmových domácností, u kterých?
Obecně stoupla víc mezi rodinami s dětmi i s nízkými příjmy, to jsou dvě ekonomicky nejohroženější skupiny. Také se víc izolují, protože když šetříte, tak si přestanete tolik užívat volný čas a sociální izolace souvisí s duševními problémy. Kombinují se tam tyto faktory.

Co je zajímavé, že je prokázáno, že když jste hodně ve stresu a máte tyto problémy, tak vám také klesá IQ. Je to studia Harvardu, že i během jednoho roku, kdy se propadnete do chudoby, tak vám kvůli stresu a souvisejícím věcem klesnou hodnoty v IQ testech o 10 nebo 13 bodů.

Takže problém je, že lidé, kteří se propadají do chudoby a narůstají u nich úzkosti, tak přestávají být schopni řešit tu situaci racionálně. A roste riziko, že udělají unáhlené řešení typu spotřební půjčky. Je to věc, na kterou občas nemyslí kurzy finanční gramotnosti, že potom jste v takovém stresu, že ve chvíli, kdy kdybyste jí potřebovali, tak vám finanční gramotnost odejde.

Úvěr jako řešení?

Dá se to vysledovat i ze zpráv, které dostáváme, že poskytovatelé půjček zintenzivnili své nabídky. Dokonce posílají osobní, jakoby rukou psané dopisy s tím, že nenahlíží do registru dlužníků, že půjčí snadno, za pár dní budou mít lidé peníze. Jenže tito poskytovatelé se nepodílejí na rizikovosti těchto úkonů a zejména méně finančně gramotní lidé nebo lidé, kterým se stalo to, o čem jste mluvil, můžou sednout na lep. Tady asi stát nemůže nějak efektivně zasáhnout.
Může zprovoznit tu pomoc, může zprovoznit ty věc, o kterých jsme se bavili, jako je příspěvek na bydlení, aby to lidé nebrali jako poslední možnost. Rád bych řekl posluchačům: Prosím, zkuste požádat o tyto formy pomoci, 20 % lidí na to má nárok. Spotřební úvěry by neměly být řešením toho, že člověk nemůže splácet energie. Může k tomu být člověk dotlačen.

VIDEO: Nestyďte se požádat o dávku, není to ostuda ani selhání. Čelíme extrémní situaci, říká Petr Fiala

Číst článek

Skutečně se ukazuje, když jsme dělali výzkumy mezi lidmi v exekuci, že velká část se do nich – pořád je dnes nějakých 700 tisíc lidí v exekuci – dostala tak, že si vzala spotřební úvěry na takovéto hrazení věcí, které nestíhali – energie, nájmy, telefony a podobně. Pokud si pamatuji, minimálně polovina se do exekuce dostala takto a polovina takovými věcmi, jako jsou nesplacené pokuty za tramvaj nebo takové věci, že si půjčili na dovolenou. Podceňujeme, kolik lidí se do exekucí dostalo tím, že tam byli dotlačeni svou ekonomickou situací. A to je další urgence pro stát, aby to řešil, aby nešetřil v těch formách pomoci, jako je příspěvek na bydlení, aby se tady nevytvořil další 100 tisíc lidí, kteří jsou v exekucích.

Ekonom Mojmír Hampl v úterním pořadu Fokus Václava Moravce v České televizi říkal, že na tango musí být vždycky dva. Když se bavili o půjčkách a o dluzích – v tomto případě ten, kdo půjčuje a kdo si půjčuje. Je nějaké univerzální pravidlo, kdy si půjčit a co si ohlídat?
V Česku byl vždy problém, že problémy se skrývaly v sankčních ujednáních a podobně. Určitě bych radil přečíst si s někým tu smlouvu. Protože lidé, kteří jsou dotlačeni k tomu, že si půjčují takto u nějakých společností, tak by měli využít toho, že s někým smlouvu zkonzultují.

Člověk by měl omezit půjčování si na krátkodobé věci a snažit se to vyřešit jinak. Jsou detaily, které jako bychom mohli řešit dlouho, ale určitě je lepší vyhnout se nebankovní společnost. Je to ale i role bank, aby lidem umožnily rozklady hypoték a podobně, aby tu část střední třídy, které narostly náklady na hypotéky při refinancování a zároveň energie, aby nebyla dohnána do nějakých problémů. Takže chtělo by to nějakou vstřícnost bank, aby v tomto umožnila k lepší čerpání.

Dividendy ČEZ

Všichni členové představenstva energetické společnosti ČEZ mají nárok na plnou výši roční odměny za loňský rok. V polovině států EU teď zavádějí Windfall Tax. Co je to?
Je to daň na energetické společnosti a další, které vydělaly nebo vydělají na vyšších cenách, tak státy jako Velká Británie nebo Španělsko a další zavádějí vyšší daň na zisky, které jdou nad standard třeba posledních pěti lety. Británie už to udělala v minulosti, vybrala na tom, myslím za Blaira, pět nebo šest miliard. A daní to část zisku, která je nadstandardní. Otázka je, jestli bychom to měli udělat také. U nás je to možná složitější, protože firmy často nemají domicil v Česku, ale máme skoro státní firmu, 70 % ČEZu vlastní stát, takže tam by se asi mělo operovat s dividendou, kterou podle řady kritiků stát dost nevyužívá – výběr dividendy a zvýšení dividendy.

Valorizace pomáhá víc vysokým důchodům. Systém bychom měli přehodnotit, míní sociolog Prokop

Číst článek

To znamená vytáhnout z toho tu dividendu a odčerpat peníze do nějakého krizového fondu nebo nějaké konkrétní tarify, jako je sociální tarif, podpora fotovoltaliky?
Tak. Ta letošní dividenda má být vyplacena z loňského zisku. A ta, co bude příští rok, tak tam má být nejvyšší v historii. A je otázka, i když ČEZ má hodně nerozděleného zisku z minulosti, hodně teď amortizuje své dluhy a podobně, tak jestli nevyužít tuto obrovskou cash, kterou tam teď mají na zvýšení letošní dividendy, když to potřebujeme. Za rok to pravděpodobně nebude potřeba. Takže dala by se vybrat vyšší dividend a stát jako akcionář to může na valné hromadě zařídit a využít to na tyto věci, protože my teď potřebujeme investovat do toho sociálního tarifu nebo nějaké pomoci a potřebujeme investovat také do podpory toho, aby se firmy a domácnosti snažily omezovat spotřebu.

Když se podíváte do Polska, tak tam staví fotovoltaiku násobně rychleji než u nás. Měli bychom investovat do obnovitelných zdrojů, decentralizovaně na střechách a podobně, abychom využili krizi ke změně energetiky.

Je to otázka ekonomická, samozřejmě sociální, výsostně politická. Například předseda hnutí ANO Andrej Babiš minulý týden vyzval vládu, aby použila desítky miliard z nerozděleného zisku ČEZu na pomoc podnikatelům, kteří se kvůli vysoké inflaci potýkají s výrobními náklady, které rostou, a rostou úroky z úvěrů. Premiér Petr Fiala z ODS zase říká, že vláda dividendy ČEZu použije na pomoc občanům, avšak při jejich rozdělování je na místě obezřetnost, aby tento krok nedal další impulz už tak rychle rostoucí inflaci. Obé má svou logiku.
Má to svou logiku, ale myslím si, že pomoc občanům se musí dělat rozumně. Hloupý krok je dávat 5000 korun naslepo 75 % domácností. Podle mě by měli udělat nějakou rozumnou regulaci základní spotřeby nebo sociální tarif energií a měli by udělat robustnější dlouhodobou pomoc v oblasti příspěvku na bydlení, snížení zdanění nízkopříjmové práce, pomoci samostatně žijícím důchodcům a podobně. A ne na jeden měsíc, ale zařídit to třeba do příštího jara.

Život k nezaplacení

Průzkum provedla společnost PAQ Research. Český rozhlas s ní startuje nový projekt, zajímá se v něm o to, jak lidé v současné době vycházejí s penězi.

Pozornost mnohých se ale upíná k ČEZu, který je takový hybrid. Objevují se názory, že i v té nynější napjaté situaci by se mohl rozdělit na dvě části - na státní a soukromou, kterou potom privatizovat, což je asi velké sousto na jednu otázku v jednom rozhovoru.
Tomu rozdělení nerozumím, takže to nemůžu komentovat. Jediné, co vím, že ty problémy mohou být tuto zimu tak velké, že nemá cenu tam podle mě nechávat spoustu nerozděleného zisku, redukovat dluh, který už je teď vůči ziskovosti relativně malý a za rok řešit to, že už řada firem zkrachovala, řada lidí si napůjčovala spotřební úvěry a podobně.

Částečné úvazky v Česku

V našich rozhovorech už jsme několikrát nakousli tematiku částečných úvazků. Co by se tam mělo změnit, aby posloužily jako vhodný nástroj při řešení části té krize?
Částečné úvazky používají rodiče, kteří se vracejí do práce a jejich děti chodí do školek, takže pracují třeba na půl. Používají to ale i studenti a důchodci, kteří si přivydělávají u důchodu nebo jsou v nějakém předdůchodovém věku.

Vajíčka jsem neměla od Vánoc, říká seniorka. Kvůli chudobě pravidelně navštěvuje potravinovou banku

Číst článek

Částečné úvazky jsou v Česku obrovsky zdaněné, protože za A tam máte minima zdravotního pojistného a za B lidé, kteří mají částečný úvazek, který je ještě třeba málo placený, tak nevyčerpají slevu na poplatníka.

Kvůli tomu je v Česku i procentuální zdanění částečných úvazků obrovské a poškozuje to chudší rodiny, lidi v důchodu, poškozuje to studenty. Vytlačuje to spoustu lidí do dohod o provedení práce, které jsou zatíženy méně. V podstatě vůbec nevíme, kolik lidí pracuje na dohody, stát to neeviduje. Takže v Česku je taková obrovská pološedá ekonomika.

Zatížení částečných úvazků bychom měli snížit. Když jsme to počítali, dělali jsme srovnání ve studii, která vzniká se šesti zeměmi Evropy a světa, tak tyto málo placené částečné úvazky jsou u nás obrovsky zatížené. A dá se to snížit tím, že buď procentuálně snížíte odvody, nebo zrušíte minima zdravotního pojištění, nebo že necháte slevu na poplatníka přejít do bonusů. Kdyby to stát udělal, tak za jednotky miliard pomůže spoustě lidí v těchto pozicích a zároveň motivuje k tomu, aby lidé šli do úvazků, aby nebyli v dohodách, a motivuje maminky nebo rodiče vracet se do práce, protože my máme velmi nízkou zaměstnanost žen oproti EU. Možná by se to i finančně vyplatilo, že nárůst ekonomické aktivity by byl díky tomu srovnatelný s náklady na pokles toho danění.

Kdybyste ten váš výzkum vzal a došel s ním na ministerstvo financí, dostal se k ministru Zbyňku Stanjurovi z ODS a ukázal mu ho. Tak on vám pravděpodobně řekne, že by to ale mělo nesmírný dopad na veřejné finance.
Je problém, že občas vidíme ty náklady - třeba ty částečné úvazky, to jsou třeba dvě miliardy nákladů na snížení odvodů – ale nevidíme ty výnosy, které jsou jednak pomoc těm rodinám, že se třeba nebudou zadlužovat, a nevidíme ty výnosy v tom, že se podpoří ekonomická aktivita rodičů a podobně. Takže to je nutné kalkulovat.

Teď jsem třeba viděl studii, která ukazuje, že když dáte dětem ve školkách obědy zdarma, tak mají v dospělosti o pár procentních bodů vyšší výdělky, protože často projdou školkou, základní školou a podobně. Takže to je také věc, která stojí relativně malé peníze oproti tomu, jaké jsou zisky z toho, že dostanete děti z chudšího prostředí do základních škol.

Jan Pokorný, ako Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme