Žlutí andělé pomáhají psychicky nemocným s návratem do života

S nadsázkou se jim říká žlutí andělé z Bohnic. Jejich pacienty jsou duševně nemocní lidé, za kterými zkušení zdravotníci vyrážejí přímo do terénu. Pomáhají jim překonat těžké psychické stavy a dohlížejí na to, aby brali léky a nemuseli se vrátit na dlouhé měsíce do izolace léčebny. Nový tým komunitního terénního centra v pražských Bohnicích začal za pacienty vyjíždět před dvěma měsíci.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Psychiatrická léčebna Bohnice

Psychiatrická léčebna Bohnice | Foto: Tomáš Adamec

Míříme za paní Miladou, která je už po dlouhá léta pacientkou zdejší léčebny. „Bydlí na chráněném bydlení,“ říká sestra Kateřina Vachková a úzkou cestou míří do pavilónu v areálu léčebny. Na pacientku narazí hned na chodbě.

Starší žena s rozpuštěnými vlasy – ve svetru a punčocháčích – se pohybuje pomalu. Se setrou prochází chodbou plnou pacientů. Načesaná žena v černých šatech s bílými perlami se na ně usmívá, pohublý muž si hraje se šňůrkou u tepláků.

Přehrát

00:00 / 00:00

Žlutí andělé pomáhají psychicky nemocným pacientům s návratem do života

„Měla jsem strach o svého přítele,“ vzpomíná paní Milada, jak se u ní začaly projevovat zdravotní potíže. „Bylo mi zle a měla jsem vysoký tlak, tak jsem si zavolala sanitku.“

Žena sice trpí bludy, ale působí klidně. I když mluví nesrozumitelně. Rozpláče se až ve chvíli, kdy vypráví o svém příteli. Pokusila se s ním o sebevraždu. Terénní sestra ji chytne za ruku. „Strašně mě to bolelo,“ pláče paní Milada.

Ošetřovatelé už za ní dříve docházeli do chráněného bydlení a sledovali její stav. I teď se Kateřina Vachková snaží dostat Miladu z uzavřeného pavilónu do komunitního centra a zpátky do bytu. Nepůjde to však tak rychle.

„Je potřeba, aby byla stále léčena. V chráněném bydlení by to sama nezvládla. Je třeba nastavit medikaci tak, aby byla schopna fungovat sama. Už to u ní zašlo příliš daleko,“ uvažuje.

Jezdí za pacienty až domů

„Snažíme se pomáhat duševně nemocným lidem zejména v jejich domácím prostředí, aby mohli fungovat v běžné realitě. Snažíme se jim pomáhat terénními službami,“ říká lékař Miroslav Pastucha z komunitního centra, kam lidé volají ve dne v noci.

Krátkodobě tu mohou přijmout i pacienty. Sestry je také samy obvolávají a zůstávají v kontaktu s jejich rodinami.

„Zažil jsem případ, kdy mi ambulantní psychiatr volal, že mu jeho pacient poslal SMS, že se chce zabít – a zda bychom k němu nebyli schopni vyjet. Vyhledáváme především dlouhodobě selhávající pacienty, kteří se sem několikrát vrací,“ popisuje Miroslav Pastucha.

Podobných zařízení by mělo přibývat

Pracovníci centra s lidmi mnohdy řeší i běžné životní situace. Například ošetřovatel Jan Křička doprovázel pacientku k zubaři, protože z něj měla strach. Jeho kolegové řeší i bizarnější věci.

„Máme tu sestru, která má jako klienta pána, jenž po dlouhá léta nebyl schopen prát. Nakupoval si stále nové oblečení, ale to staré nevyhazoval. Jeho byt tady na sídlišti byl nakonec úplně plný prádla,“ říká Jan Křička.

Terénní psychiatrické centrum se momentálně stará o čtyřicet pacientů. Podobných zařízení by v Česku mělo v budoucnu přibývat. Umožní to reforma psychiatrické péče.


Zvětšit mapu: Psychiatrická léčebna v Praze-Bohnicích

Petra Benešová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme