Dnešní děti čeká kvůli změně klimatu horší život, myslí si většina Čechů. O řešeních ale pochybují

Podle nového průzkumu brněnské Fakulty sociálních studií rychle narůstá podíl lidí, kteří se obávají klimatické krize. K ekologickému aktivismu i k omezení těžby uhlí ale Češi zůstávají rezervovaní. Změnit to podle autorů studie může pozitivní komunikace, ne zdůrazňování hrozeb.

Praha/Brno Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Většina Čechů a Češek nezpochybňuje změnu klimatu, ani to, že je důsledkem lidské činnosti. Na mentální mapě si také propojí změnu klimatu s lokálními přírodními problémy jako sucho nebo kůrovcová kalamita. Výrazněji se liší až v postojích, jak reagovat. Příčinou je jak chabá znalost tématu, tak často odmítavý postoj k ekologickému aktivismu.

České klima 2021

Průzkum veřejného mínění v oblasti změny klimatu Katedry environmentálních studií FSS MU ve spolupráci s iniciativou Green Dock. Sběr dat proběhl mezi prosincem 2020 a únorem 2021 na vzorku 2762 respondentů převážně online dotazováním. Vzorek je reprezentativní pro českou populaci nad 15 let.

Závěrečnou zprávu najdete zde.

Ukázal to průzkum České klima 2021, na kterém spolupracoval tým výzkumníků z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a organizace Green Dock. Zjištění vycházejí z odpovědí reprezentativního výběru 2762 respondentů a respondentek, posbíraných na přelomu roku.

Průzkum potvrzuje závěry studie Rozděleni klimatem Českého rozhlasu, jejíž výsledky iROZHLAS.cz zveřejnil letos na jaře. Při popisu postojů české veřejnosti ke změně klimatu a klimatickým opatřením se obě studie shodnou. 

Vědci z Masarykovy univerzity navíc ilustrují, jak rychle se klimatické postoje české veřejnosti mění. Na část otázek se dotazují od roku 2015. Před šesti lety si projevů změny klimatu všímalo 39 procent Čechů, dnes je to 64 procent.

Sentiment vede nad revoltou

Nová studie navazuje tam, kde Rozděleni klimatem končí.

„Tři čtvrtiny české veřejnosti si uvědomují, že změna klimatu způsobená lidskými aktivitami reálně probíhá a představuje závažnou hrozbu,“ vysvětluje vedoucí výzkumného týmu Jan Krajhanzl. Zdůrazňování této hrozby podle něj proto nepřináší nic nového, takový přístup naopak představuje riziko pro psychicky ohrožené skupiny.

„Dezorientovaně ovšem Češi působí v oblasti možných řešení. Klíčová je tedy právě komunikace v oblasti klimatických politik a scénářů budoucnosti,“ dodává.

Studie proto také sleduje, jak česká veřejnost vnímá různé způsoby vyprávění o ochraně klimatu. Autoři připravili šest takových scénářů – skeptický, pragmatický, protekcionistický, ale také optimistický.

Katastrofický narativ

„Planeta hoří, lesy umírají, stále více se otepluje a ledovce tají rychleji než jsme čekali. Zvířata a rostliny po celém světě vymírají rekordní rychlostí. Žijeme na dluh budoucích generací. O klimatu se mluví již přes třicet let, ale mluvit nestačí! Pokud se něco nezmění, dají se do pohybu stamiliony lidí, budeme čelit chudobě, válkám a smrti. Už máme dost nejistoty. Máme dost nečinnosti. Máme dost pokrytectví, popírání a populismu. Chceme žít!“

„Z testovaných narativů ochrany klimatu má nejpozitivnější ohlas zeleně optimistický,“ shrnuje výsledky Krajhanzl. „Skeptičtěji naladěné segmenty oslovuje protekcionistický narativ, inkluzivní potenciál má také narativ svěrákovský. Více negativních emocí a antipatií vyvolávají katastrofický a protisystémový.“

Testování narativů nicméně u některých segmentů probíhalo jen na menších vzorcích a podle autorského týmu by bylo vhodné ověřit výsledky na početnějších skupinách.

Sympatizující většina

Pro lepší rozlišení postojů autoři nové studie rozdělili veřejnost do několika skupin, u kterých analýza naznačila podobné postoje: největší z nich, nazvaná sympatizující, zahrnuje téměř polovinu české populace. Nejsilněji klimatické změny vnímá jedenáct procent angažovaných; nejméně šest procent pochybujících.

Zjednodušeně můžeme každou skupinu popsat pomocí tří demografických charakteristik, tří světonázorových ukazatelů a tří postojů ke změně klimatu. Každé skupině také rezonuje jiný scénář vývoje. V následující vizualizaci, seřazené od nejvlažnější k nejangažovanější skupině, prezentujeme vždy ten nejlépe a nejhůře vnímaný scénář.

Konfrontace nepomáhá

Rozdělení společnosti do skupin podle postojů a vnímání budoucích scénářů vědcům umožňuje přijít s návrhy, jak o tématu v Česku mluvit. Za kontraproduktivní považují prezentovat změnu klimatu jako civilizační hrozbu.

Klimatický sociální fond: Chceme, aby chudí lidé nepocítili navýšení cen energií, tvrdí Věra Jourová

Číst článek

„Statisíce Čechů a Češek trpí v souvislosti se změnou klimatu některými z projevů environmentálního distresu (negativní stres, pozn. red.),“ upozorňují autoři. „Vyvolávání další úzkosti a zoufalství formou nátlaku a konfrontace může vést k lidským neštěstím. Důležité je snažit se tváří v tvář historické hrozbě prohlubovat spíše vzájemnou empatii, odhodlání a naději.“

Připomínají také, že Češi mají poměrně vlažný vztah k uzavírání uhelných provozů. Příčinou je nejasná představa, co by ukončení fosilní energetiky znamenalo pro ně osobně i pro českou ekonomiku. Klíčové je proto rozšiřovat české veřejnosti obzory, co si pod takovou změnou představit.

Platí to i obecněji – pro zvýšení podpory ochrany klimatu někdy stačí doplnit informace.

„Znalostní základ postojů české veřejnosti je natolik chatrný, že je do budoucna veřejné mínění relativně manipulovatelné. Velký význam má tedy připomínat několik faktů a čísel, která jsou pro pochopení změny klimatu a role České republiky určující,“ tvrdí vědci. Například jen sedm procent respondentů a respondentek správně odpovědělo, že má Česko vyšší emise skleníkových plynů na hlavu než Indie, Čína nebo Velká Británie.

Vyhnuli jsme se době ledové a zapnuli oteplování planety. Teď už to ale přeháníme, tvrdí biolog Bahn

Číst článek

Vědci zároveň připomínají, že Češi nejsou a priori proti klimatickým opatřením. Z průzkumu vyplývá, že se zhruba v pětkrát větší míře bojí důsledků neřešené klimatické změny, než důsledků opatření, které ji mají řešit.

„Většina Čechů a Češek se považuje za ochránce přírody, nebo dokonce ekology,“ zmiňují autoři. „Pokud je záměrem jejich angažovanost podporovat, je kontraproduktivní je konfrontovat a mentorovat, upozorňovat na environmentální nedostatky jejich životního stylu. Vhodnější je podpořit jejich identitu – motivovat je a oceňovat, hledat společné hodnoty, informovat a inspirovat.“

„Více než polovině české veřejnosti se nelíbí životní způsob, kterým žije většina současné společnosti,“ upozorňují. „Přes šedesát procent se také domnívá, že děti narozené v těchto letech budou žít v horším světě než žijeme my.“

„Nadpoloviční většina navíc dává poněkud překvapivě najevo, že by byla ochotná kvůli ochraně klimatu změnit svůj životní styl. To všechno vytváří prostor pro dialog, jak chceme změnit svůj život: v jakém světě, v jakém socioekonomickém uspořádání společnosti chceme žít. Testování narativů nicméně ukazuje, že antikapitalisticky laděný protisystémový narativ tyto hlubší potřeby oslovit nedokáže,“ píší autoři studie.

Jan Boček, Kristína Zákopčanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme