Stát nebude během čtyř let posílat děti do kojeneckých ústavů. Musí najít 80 nových pěstounů

Všechny děti do tří let by se od roku 2025 měly dostat z ústavů do náhradních rodin. Počítá s tím novela zákona, kterou v minulém týdnu schválili poslanci. Podle neziskové organizace Lumos žije v ústavech aktuálně 228 takto malých dětí. Je v Česku pro nejmenší děti ovšem dostatek pěstounů? S jakými výjimkami novela počítá? A zaniknou kojenecké ústavy úplně?

Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Rodina (ilustrační foto)

V kojeneckých ústavech je aktuálně 228 dětí do tří let. Jejich počet ale dlouhodobě klesá. Ilustrační foto | Zdroj: Fotobanka Pixabay | CC0 1.0,©

Česko je v Evropské unii poslední zemí, která nejmenší děti do kojeneckých ústavů umisťuje.

Vládu za to dlouhodobě kritizují mezinárodní organizace, například dětský fond UNICEF. O zrušení ústavů debatovali poslanci už několik let, novela ale prošla Poslaneckou sněmovnou až v minulém týdnu.

I přesto ale bude Česko stále pozadu za dalšími evropskými státy. Například sousední Slovensko umisťuje do ústavů děti od šesti let, Polsko dokonce od desíti let. Novelu navíc musí ještě schválit Senát a podepsat prezident.

Zrušení kojeneckých ústavů nebude problém. Klíč je v úřednících na kraji, myslí si Richterová

Číst článek

V kojeneckých ústavech je aktuálně 228 dětí do tří let. Jejich počet ale dlouhodobě klesá. Například v roce 2018 se jich v zařízeních nacházel dvojnásobek.

Podle analýzy neziskové organizace Lumos, která se situací dlouhodobě zabývá, je nejvíce dětí umístěných v ústavech v Ústeckém, Plzeňském a Středočeském kraji.

Předcházet odebrání dětí

Zhruba 70 procent dětí se vrací ke svým původním rodičům, proto je podle Barbory Křižanové z Lumosu důležité zaměřit se na práci přímo v rodinách - na prevenci a rozvoj terénních služeb.

„Situacím, kdy se rodina dostane do nějaké dočasné krize - může to být třeba ztráta bydlení -, musíme zamezit rozvojem dostatečné sítě sociálních služeb, které jsou schopny pomoci rodině u ní doma a předejít tomu, aby děti v takových situacích nebyly odebírány. Byť třeba jen na dočasnou dobu,“ řekla Radiožurnálu.

Kojenecké ústavy do moderní země nepatří. Drahé, neefektivní a mají zničující dopady na děti

Číst článek

Podpora biologických rodin se podle ní vyplatí i finančně. Péče o jedno dítě v kojeneckém ústavu stojí měsíčně zhruba 75 tisíc korun. To podle Lumosu vystačí na podporu pro 38 dětí v původních rodinách.

Nedostatek pěstounů?

V celém Česku bude do roku 2025 potřeba najít zhruba 80 nových pěstounů, do systému se přitom ročně hlásí stovky zájemců. Pomoct má taky zvýšení odměny pro pěstouny, kterou schválili poslanci. Nově se bude odvíjet od minimální mzdy.

Přechodní pěstouni, kteří se například starají o dvě děti bez zdravotního postižení, by měsíčně dostávali zhruba 32 000 korun místo současných dvaceti tisíc.

Peníze ale podle Anny Krbcové z asociace Dítě a rodina nemůžou být pro zájemce jedinou motivací. Výběr je totiž velmi náročný. „Pěstouni musí absolvovat sociální šetření v domácnosti. Pak následují psychologické testy a pak musí absolvovat přípravné kurzy,“ přiblížila proces osvojení.

Výjimky pro postižené

Výjimky pak mají platit pro děti s vážným postiženým. Těch je v ústavech zhruba deset procent, v roce 2025 by mělo jít zhruba o 30 dětí. Výjimka dále platí také pro sourozence. Ti by měli vyrůstat v malých komunitních centrech, pokračuje Krbcová.

‚Úřady vůbec nepřemýšlejí.‘ Proč v Česku stále chybí pěstouni, kteří by zachránili děti před ústavní péčí?

Číst článek

„Jsou to malé domácnosti umístěné v běžné zástavbě. Tomu by měl odpovídat i počet dětí. Chod v zástavbě by měl být pak co nejvíce podobný chodu rodiny. To znamená, že by děti měly se zaměstnanci chodit na nákupy, vařit a uklízet,“ popisuje Krbcová podobu komunitních center.

K úplnému zrušení samotných kojeneckých ústavů ovšem nedojde. V Česku jich je aktuálně 25 a většina z nich poskytuje také další sociální služby, například nácvik rodičovských dovedností nebo odlehčovací služby pro rodiny s postiženými dětmi. A tyto služby budou fungovat dál. Záležet ale taky bude na krajích, které většinu ústavů zřizují.

Gabriela Gálová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme