Na houby se v Belgii chodí na trh, ne do lesa

Dali byste si bramboračku nebo houbovou omáčku? V Belgii musíte pro základní suroviny vyrazit na trh, nikoliv do lesa. To byste se dopustili přestupku proti ochraně přírody. V Belgii se smí chodit na houby jen do soukromých lesů, pokud to jejich majitel dovoluje. Veřejné lesy a lesoparky jsou chráněné, a i kdyby tam rostly houby sebekrásnější, nesmíte si je odnést.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Houby - hřiby | Foto: Pavel Pavlas

Babky, kozáci nebo hřiby borové, ale také václavky nebo kačenky. V belgických lesích, kterých je ale kromě pohoří Ardény poskrovnu, se dají najít houby podobné jako u nás. Jenže je jich málo, i když jinde v Evropě hojně rostou. Proto je u vstupu do každého obecního lesa tabule s pravidly chování a jedním z nich je: z lesa se nic rostlinného ani živočišného původu neodnáší.

U lesů v Ardénách takové tabule nejsou, ale královský výnos praví, že v září a říjnu - tedy zrovna, když tady v Belgii teoreticky nejvíc rostou - jsou houby chráněným druhem.

Přehrát

00:00 / 00:00

Reportáž o houbách a houbaření v Belgii natočil náš tamní zpravodaj Pavel Novák

„Je to kvůli ochraně biodiversity. Hub je málo, a proto se věří, že když se budou méně sbírat, bude jich později víc. Proto, jak pozoruji ,se dnes chodí do lesa na houby mnohem méně, než dřív,“ vysvětlil mi záhadu houbového hájení Kissi Madani, majitel zelinářství, které v bruselské obci Ixelles nabízí i lísky krásných zdravých praváků, lišky, jakési špičky a pečárky lesní. Žádné z těchto hub ale nevyrostly v belgických lesích.

„Protože se na houby smí chodit jen do zpřístupněných soukromých lesů, lidé raději houby kupují. Většina plodnic pochází z Francie, něco z Polska a hodně také z Běloruska. Špičky jsou dovoz ze Švédska.“

Z Česka prý ještě pan Madani žádné houby neměl, ale klidně by koupil. Proč ne?

Mykologická negramotnost Belgičanů

Hub milovný Belgičan si tak raději zajde koupit za horentní peníze 20 deka hříbků na trh nebo do zelinářství. Tam má alespoň jistotu, že co si koupí, je také jedlé. V Belgii totiž vládne mykologická negramotnost.

„Lidé, kteří houby neznají, se často snaží se o nich něco dozvědět. V Ardénách a v lesích kolem města Charleroi se pořádají přírodovědné vycházky, na kterých se mohou lidé s houbami seznámit. Pokud tedy ale vůbec nějaké najdou.“

Nad informací, že u nás většinu jedlých a jedovatých hub pozná skoro každý školák, kroutí pan Kissi Madani nevěřícně hlavou.

V Belgii houbaří Poláci

Není tak úplně pravda, že by v Belgii houby rostly méně než jinde v Evropě. Dokazují to výlety polských přistěhovalců, kteří vyrážejí houbařit do Ardén. Za zábavou a také za úlovkem, který se pak zkonzumuje v rodině. Na zákazy se přitom moc nekouká.

Podle paní Anny z Podlaského vojvodství do lesů vyrážejí nejen Poláci, ale například i Kanaďané. Sbírají tehdy, když to nikdo nevidí a nezakáže jim tuto loveckou kratochvíli.

Belgičané na houby nechodí, protože je neznají a bojí se, že se otráví. Díky tomu toho zakázaného ovoce zbývá víc na nás, kteří houby známe už od našich babiček a dědečků.

Pavel Novák, mta Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme