"Překvapilo mě, že se ty budovy zřítily."
"Překvapilo mě, že se ty budovy zřítily". Exkluzivní rozhovor ČRo 1 - Radiožurnálu s architektem World Trade Center Aaronem Swirskym.
My všichni jsme byli šokování tím, co se stalo v úterý v Americe. Dva vysokánské mrakodrapy - takzvaná dvojčata - Světového obchodního centra v New Yorku se jednoduše sesunula k zemi. Jak se asi musel cítit člověk, který tuto budovu stavěl? S Aaronem Swirskym, jedním z architektů, kteří projektovali budovu Světového obchodního centra, mluvila dnes odpoledne redaktorka ČRo 1 - Radiožurnálu Pavla Kvapilová.
Pane Swirsky, jak vám bylo, když jste se tu zprávu dozvěděl?
Vůbec jsme tomu nemohl věřit, připadalo mi to jako science-fiction. Víte, já sám jsem na tom pracoval tolik let, byl to kus mého života. Je v tom tolik práce a to všechno přijde během pár minut vniveč, to se těžko chápe. Sen našeho týmu byl postavit nejenom krásnou budovu, ale také co nejpříjemnější místo pro lidi, kteří tam měli pracovat. Byli jsme tak idealističtí - šlo nám hlavně o to, aby se tam ti lidé cítili dobře - to je moje filosofie jako architekta: pracovat pro člověka, udělat hezčí svět - a teď tam tolik nevinných lidí umřelo - je to pro mě strašné, vůbec nemám slov...
Počítali jste s tím, že se něco podobného může stát?
Víte, my jsme s tím projektem začínali už v šedesátých letech - tehdy byla úplně jiná situace. Takovýhle druh terorismu to tehdy do našeho světa, do našeho slovníku nepatřilo, opravdu ne. Jediná věc, se kterou jsme počítali, to bylo to, že by mohlo do budovy narazit nějaké letadlo - což je myšleno samozřejmě jako nehoda. To jsme brali v úvahu, proto je uvnitř trubice, která je velmi silná. To znamená, že v případě takové nehody by letadlo udělalo díru do budovy, ale byly by tam jenom napravitelné škody, zkrátka by to nespadlo. Překvapilo mě, že se budovy zřítily - to letadlo bylo zřejmě větší a náraz silnější, než se předpokládalo.
Jaké jste vůbec uvažovali, když jste pracovali na tom plánu, poté, co jste dostali zadání?
V New Yorku měli velký problém - zkrátka zoufale málo místa - a tak chtěli budovu pro obrovské množství lidí. A tak jsme přemýšleli, jak to udělat, kolik věží postavit: jednu, dvě nebo tři? Byly různé plány, jak se s tím vypořádat. Yamasaki cítil velmi silně, že jít nahoru a stavět výš není jenom otázka toho postavit nejvyšší mrakodrap - šlo taky o to udělat tam jakési hezké místo setkávání lidí, kam by rádi chodili nejenom pracovat, ale také třeba na oběd, mohli sjet dolů a slyšet ptáky, cítit přírodu. Oni nás kritizovali, že jsme chtěli velikášsky stavět co nejvyšší mrakodrap, ale tak to opravdu nebylo.
Jak vzpomínáte na společnou práci s Minoru Yamasakim?
To bylo skvělé - víte, já jsem architekt z Mexika, vyrostl jsem tam. Měl jsem u Yamasakiho původně pracovat 6 měsíců - jen tak, abych měl zkušenost, nestaral jsem se ani o to, kolik by mi platili. Pak jsem byl u něj na interview, padli jsme si do oka, nakonec jsem tam zůstal 10 let, byl to vynikající člověk, nedovedu ani říct, jak moc rád jsem na tom projektu s Yamasakim pracoval.
Změní se podle Vás teď architektura - budou se lidé bát mrakodrapů?
To je jenom spekulace...víte, to není jenom o bezpečnosti mrakodrapů, to je o bezpečnosti vůbec, jaký systém vybudujeme. Nemyslím, že bychom se měli vzdávat mrakodrapů, ale není to jenom otázka architektury, je to otázka toho, v jakém světě chceme žít.
Na čem momentálně pracujete? Myslíte si, že se třeba bude ještě WTC stavět znovu?
Víte, to vůbec nedokážu říct. Teď jsem v Izraeli, mám prázdniny, teď se snažím naučit hebrejsky, a to je pěkně těžké. Nevím, co budu dělat potom. Nevím, co budoucnost přinese, ale moc bych si přál, abychom mohli stavět pro lidi krásné budovy a nemyslet na terorismus.
