3 týdny po zemětřesení se v Japonsku pohřešuje 16 tisíc lidí
Přesně před třemi týdny zasáhlo Japonsko nebývale silné zemětřesení o síle 9 stupňů Richterovy škály a vzápětí přišla obrovská vlna cunami. Podle nejnovějších údajů při katastrofě zahynulo 11 a půl tisíce lidí a dalších 16 a půl tisíce se jich stále ještě pohřešuje. Dnes byla zahájena třídenní operace, kdy po pohřešovaných bude pátrat 18 tisíc japonských vojáků a 7 tisíc příslušníků amerických jednotek.
Cunami zasáhla před třemi týdny také atomovou elektrárnu ve Fukušimě, kde došlo k jaderné havárii, druhé nejhorší od Černobylu. Situace tam pořád ještě není pod kontrolou. Mimo dvacetikilometrovou evakuační zónu sice radiace nedosahuje hodnot, ohrožujících lidské zdraví, podle východoasijského zpravodaje Českého rozhlasu Roberta Mikoláše byly přesto postiženy statisíce lidí.
Východoasijský zpravodaj Českého rozhlasu Robert Mikoláš v poledních Ozvěnách dne
Farmáři v okolních prefekturách, kteří pěstují zeleninu nebo produkují mléko, jsou podle něj prakticky odepsáni. Nikdo jejich produkci nechce a případná kompenzace je zatím v nedohlednu. Úřady jim navíc nedoporučují vycházet ven.
„Od doby, kdy vláda oznámila, abychom zůstávali uvnitř, jsou všechny obchody a supermarkety uzavřené a stejně tak i banky. Nemáme ani pohonné hmoty, je pro nás stále těžší se evakuovat,“ říká například v nahrávce zveřejněné na internetu starosta obce Minamisoma a žádá o pomoc.
Život v obci je podle starosty extrémně těžký a pokud někdo přiveze nějaké dodávky, vždy to je jen na jeho vlastní riziko. Japonská opozice kvůli tomu vládu kritizuje a žádá rozšíření evakuační zóny.
Obnova za 300 miliard dolarů
Vlna cunami 11.března prakticky smetla z povrchu desítky obcí ležících na pobřeží. Jejich obnova pokračuje velmi pomalu a bude nejspíš trvat několik let. Celkové náklady spočítala vláda na 300 až 310 miliard dolarů.
V místech, kde je to možné, se vojáci i dobrovolníci snaží obnovit provoz nejen místních úřadů, ale také ve školách. Některé z nich chtějí otevřít už v polovině dubna. Otázkou ovšem je, jak se děti vyrovnají s tím, že některé spolužáky a učitele už neuvidí.
