Afghánistán se potýká s nedostatkem peněz na výzkum i odlivem vědců. O uplatnění žádají v zahraničí
Ještě letos v červenci vyhrála skupina afghánských studentek mezinárodní astronomickou soutěž organizovanou Polskem. O pár týdnů později padl Afghánistán opět do rukou Tálibánu. Tamní odborníci a vědci, kteří v zemi zůstali, mají po dvou dekádách znovu obavu nejen o svou práci a výzkumy, ale mnohdy o holý život.
Některé univerzity v Afghánistánu už nový akademický rok začaly, některé ale zůstávají zavřené. Po pádu Tálibánu v roce 2001 se v zemi znovu otevřely nebo vznikly desítky státních a soukromých vysokých škol.
Žádné ženy, kompromisní premiér a bývalí vězni z Guantánama. Jak vypadá vláda sestavená Tálibánem?
Číst článek
Jednou z nich byla i Kardanská univerzita v Kábulu. Výuka na této soukromé univerzitě ještě nezačala, protože se musí podle současného afghánského Ministerstva pro vysoké školství nejprve připravit podmínky ke studiu v prezenční formě.
„Bojím se, že bude Tálibán tvrdit, že univerzita nesplnila podmínky, ženy nejsou řádně oddělené od mužů a budou zavírat třídy,” říká Amirzáda Ahmadzaí, který vystudoval pražské ČVUT a na Kardanské univerzitě v Kábulu pracoval. „Pak budou pomalu tlačit taky na to, že by muž neměl učit studentky a ženy bude moct učit pouze žena.”
Ahmadzaí je zatím stále ještě děkanem Fakulty inženýrsko-technologické na Kardanské univerzitě, i když je teď znovu v České republice, kam byl evakuovaný.
Dvacetiletý boom
Po svržení Tálibánu v roce 2001 se afghánští odborníci začali objevovat v mnoha studiích napříč obory, od výzkumu rakoviny až třeba po geologii. S přílivem mezinárodních financí se univerzitám začalo postupně dařit.
Zvýšil se taky počet studentů. Jak zmiňuje časopis Nature, zatímco před dvaceti lety jich bylo pouhých 8000, v roce 2018 už na afghánských univerzitách studovalo skoro 200 tisíc lidí a čtvrtinu z nich tvořily ženy. Teď se tok zahraničních peněz zastavil a mnozí akademici nedostali už dva měsíce výplatu.
Doufám, že druhá generace Tálibánců nebude stejně šílená jako ta první, uvažuje politolog Tomský
Číst článek
Obavu má Amirzáda Ahmadzaí také z toho, že bude chtít Tálibán do rozvrhu vkládat výuku svého výkladu náboženství na úkor nezbytných odborných přednášek. Kromě určitého počtu povinných předmětů si mohli doteď studenti zvolit i ty nepovinné, včetně historie, jazyků a právě šaríu, tedy výuky islámu.
„Poměr, který stanovujeme my jako škola, a toho, co bude definovat Tálibán, se bude obrovsky lišit. Pokud bychom navýšili hodiny islámu, odborných předmětů ubyde a sníží se tím taky úroveň kvality výuky v jednotlivých oborech,” míní Ahmadzaí.
Na Kardanské univerzitě se vyučovalo v angličtině a přednášela na ní řada odborníků ze zahraniční. Teď to vypadá, že budou muset afghánské vysoké školy používat pouze úřední jazyky, tedy paštunštinštinu a darí neboli afghánskou perštinu.
Problémem je ovšem taky odliv mozků, protože mnoho vzdělaných lidí už ze země uprchlo. Týká se to také elit, které svým dětem soukromé univerzity - jakou je právě ta Kardanská - platily.
‚Ženy pod Tálibánem mohou být zase jako ve vězení.‘ Afghánská novinářka pro ně žádá Západ o azyl
Číst článek
Volání o pomoc
Afghánským odborníkům se teď snaží pomoct najít uplatnění mimo Afghánistán humanitární iniciativy společně s některými univerzitami. Velmi aktivní je americká síť akademických institucí Scholars at Risk, kterou už v srpnu požádaly o pomoc stovky afgánských odborníků. Jsou mezi nimi například právníci, kteří se obávají odvety za to, že nepostupují podle práva šaría tak, jak to požaduje Tálibán.
Ženy zase mají strach z toho, že by se mohly znelíbit kvůli svému genderovému aktivismu a boji za ženská práva. Další odborníci mají strach z toho, že budou nepohodlnými, protože mají kontakty v zahraničí, kde studovali nebo spolupracovali na výzkumu.
I když je teď složité se z Afghánistánu dostat, podle místopředsedy Akademie věd Ondřeje Beránka by čeští vědci afghánské kolegy přijali.
„Na různých ústavech Akademie věd pracují badatelé ze zemí, kde se jinak svobodné vědě příliš nedaří. Co se týče konkrétně Afghánistánu, tam je ta situace stále přece jen živá a chaotická, a já v tuto chvíli bohužel nemám informace, že by se na nás někdo obrátil s konkrétními potřebami. Když by se tak ale stalo, budeme se snažit vyjít vstříc,” uvedl Beránek.
Podle právničky a internetové aktivistky žijící v Pákistánu Nigháty Dádové jsou právě technologie tím, co odlišuje současný Tálibán s Tálibánem číslo jedna. „Chytré telefony nikdo neměl a sociální média sotva existovala. Teď je v současném Afghánistánu pravidelně používá kolem čtyř milionů lidí. K odpovídajícímu digitálnímu zabezpečení ale nedošlo,” napsala Dádová ve svém komentáři pro New Scientist.
