Měsíc pod vládou Tálibánu je zdravotnictví v rozkladu a ekonomika v krizi, část venkova ale vítá klid zbraní

Ještě na počátku srpna se Modrá mešita v centru čtvrtého největšího afghánského města Mazáre Šaríf hemžila mladými lidmi, mezi kterými byli jak muži, tak ženy. Dnes je ale realita jiná. Ženy mají povolený vstup do mešity pouze ráno, muži mohou přicházet kdykoliv během dne, společně ale do svatyně nesmí. Jak moc se život pod vládou Tálibánu změnil, je měsíc po pádu Kábulu vidět v Afghánistánu na téměř každém kroku.

Kábul Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ozbrojený člen Tálibánu prochází ulicemi Kábuu (září 2021) | Zdroj: Reuters

Když reportéři britské televize BBC opouštějí Modrou mešitu, opodál si všimnou vzrušeného davu lidí. Shluk zvědavých obyvatel stojí nad těly čtyř mužů, kteří podle ran po kulkách zjevně zemřeli na střelná poranění.

Postavila se Tálibánu a podle médií měla být v zajetí či mrtvá. Odvážná politička ale prchla do USA

Číst článek

Na těle jednoho z nich je patrný nápis, který označuje čtveřici zavražděných za únosce. Vzkaz zároveň doprovází varování, že stejný trest stihne každého dopadeného zločince.

„Jestliže to byli únosci, je to dobře. Bude to lekce pro ostatní,“ říká podle BBC jeden z přihlížejících.

Násilná kriminalita je ve velkých afghánských městech dlouhodobě jeden z hlavních problémů a dokonce i někteří odpůrci Tálibánu nyní připouštějí, že se situace začíná lepšit. Mnoho dalších lidí, zejména žen, se ale v afghánských ulicích bezpečně rozhodně necítí.

„Pokaždé, když vyjdu ze svého domu a vidím Tálibán, třesu se strachy,“ tvrdí Farzána, která studuje práva na tamní soukromé univerzitě. Její škola je na rozdíl od státních zařízení otevřená, od nástupu Tálibánu tam ale studenti a studentky musí zůstat oddělení. To Farzáně až tak nevadí, obavy má ale z toho, že pod nadvládou Tálibánu nebude moct pracovat.  

Strach svírá i mnoho dalších afghánských žen, kterým se před měsícem změnil život k nepoznání. Mezi ty nejohroženější patří spolupracovnice bývalé afghánské vlády, které podle televizní stanice Sky News stále častěji popisují, jak po nich lidé z Tálibánu pátrají – chodí ode dveří ke dveřím a snaží se najít ty, kdo pracovali pro „nepřátele“.

Radikální hnutí sice vyhlásilo amnestii pro všechny, kteří s minulou vládou spolupracovali, podle řady svědectví ale tito lidé ve skutečnosti čelí zastrašování a útokům. Jednou z nich je i Tabasum, která před nedávnem utekla z domova. Rozhodla se tak poté, co se u jejích dveří začali zjevovat muži z Tálibánu.

„Pracovala jsi pro bývalou vládu? Říká se, že jsi pracovala pro cizince,“ tlumočí Afghánka slova tálibánců, kteří přišli k ní domů. Podobné zkušenosti mají i její sestra, která stejně jako ona pracovala pro zahraniční neziskové organizace. Teď marně hledají azyl a pomoc nenachází ani u svých bývalých kolegů a známých, kteří se k nim najednou otočili zády.

„Během jednoho dne se můj život změnil,“ říká Tabasum, která měla těsně před dokončením studia, teď ale nemá práci ani diplom z univerzity.

„Měla jsem práci a jsem vzdělaná. Nepotřebuji žádného muže. Teď už ale nejsem nic,“ říká zoufalá Afghánka, která byla dříve zvyklá chodit v tričku a džínách. Dnes ale může ven jen v hidžábu, zahalená od hlavy až k patě.  

S návratem vlády Tálibánu se vrátil i velmi konzervativní styl oblékaní, ženy musí často nosit burku zakrývající celý obličej | Zdroj: Reuters

Poválečný klid na venkově

Před vládou Tálibánu, který se před měsícem vrátil k moci po celých dvaceti letech, už z Afghánistánu uprchly tisíce lidí a další přibývají s každým dnem. Podle OSN může do konce roku odejít zhruba půl milionu Afghánců.

Někteří obyvatelé 40milionové země jsou ale s návratem Tálibánu spokojení. Například řidiči kamionů a autobusů si podle BBC, ale také amerického deníku The New York Times pochvalují, že při průjezdu kontrolními stanovišti nemusí podplácet zkorumpované policisty, jako tomu bylo dřív.

Mezi frakcemi Tálibánu propukl prý v prezidentském paláci v Kábulu ostrý spor. Došlo i ke rvačce

Číst článek

„Teď to tak není. Mohl bych jet až do Kábulu a nezaplatit ani cent,“ říká pro BBC Afghánec, který se živí jako řidič nákladního vozidla.

Jistou úlevu ale podle svých slov pociťují i někteří obyvatelé odlehlých venkovských oblastí, píše americký list The Wall Street Journal (WSJ). Boj proti povstalcům Tálibánu totiž v posledních dvaceti letech pociťovali hlavně lidé na vesnicích, které mnohdy skončily zcela zpustošené.

„Byli jsme civilisté, nepodporovali jsme ani jednu stranu. Byli jsme jen chudí lidé,“ říká pro WSJ 45letý Rahmán Khalíli, farmář z oblasti nedaleko města Baraki Barak, které leží v hornaté oblasti nad údolím řeky Lógar. Po nedávném leteckém úderu utrpěl zranění nohy, musí proto chodit o berli.

„Náš dům byl zničen, najednou jsme přišli o všechno,“ vzpomíná na události z 10. srpna afghánský farmář. Jeho 21letý syn je od té doby v nemocnici v Kábulu, kam byl převezen s vážnými zraněními. Na uhrazení lékařských výloh a dalších nákladů si už rodina musela půjčit přes 1100 dolarů (v přepočtu kolem 24 tisíc korun), což je na poměry chudého afghánského venkova obrovská částka.

Rozpoložení afghánské společnosti se proto různí. Zatímco se mnozí obyvatelé Kábulu snaží sehnat finanční prostředky a dostat se co nejrychleji ze země pryč, někteří Afghánci ze zpustošených vesnic si naopak pochvalují klid, který pro něj byl dříve vzácný.

„Byla tu válka ve dne v noci, každý den. Nikdy to nepřestalo… Dnes je mír. A pokud se člověk cítí bezpečně, nemá strach z války a může mít klidnou mysl, je šťastný, i když má hlad,“ říká starší z tamní vesnice Daúd Šáh Khán, který během války přišel o deset členů rodiny – tři neteře, tři synovce a deset bratranců.

Prohlubující se krize nutí Afghánce, aby na ulicích rozprodávali svůj majetek | Zdroj: Anadolu Agency/Profimedia

Afghánistán v krizi

Je to právě hlad a nedostatek potravin, které v současné době trápí velkou část afghánského obyvatelstva – ať už to jsou odpůrci radikálního islamistického hnutí, nebo jim poslední vývoj naopak vyhovuje.

Tálibán se snaží ekonomiku opět rozhýbat, potýká se ale s nedostatkem peněz. Nemá totiž přístup k rezervám afghánské centrální banky ve výši devíti miliard dolarů, z nichž většinu drží Federální rezervní banka v New Yorku. Zemi navíc postihlo velké sucho, kvůli kterému Afghánistán přišel o 40 procent pěstované pšenice, neúroda ale postihla i další plodiny.

K hotovostem uloženým v bankách se těžko dostávají i obyčejní Afghánci, mnozí z nich navíc přišli o práci a ceny jídla mezitím rostou. OSN proto varuje, že zemi hrozí masivní potravinová krize, nedostatkem jídla přitom už nyní trpí velká část afghánské populace – podle Světového potravinového programu to je dokonce 90 procent afghánských domácností.

Aktuální krize ale vážně ochromuje také afghánské zdravotnictví, které se s problémy začalo potýkat už za minulé afghánské vlády. Jeden z lékařů státní nemocnice v Kábulu pro Sky News popisuje, že nedostal zaplaceno už několik měsíců a „zadarmo“ pracuje i řada jeho kolegů. Asi 20 procent zaměstnanců z nemocnice odešlo, protože nebyli schopní živit své rodiny.

Afghánistánu hrozí ‚totální zhroucení‘. Západ hledá cesty, jak pomoct lidem a neposílit tím Tálibán

Číst článek

„Pokaždé, když ráno přijdu do práce, mám dojem, že se nemocnice zhroutí,“ říká lékař, který kvůli obavám o bezpečnost nechtěl sdělit své jméno.

Situace se mezitím každým dnem zhoršuje, protože začínají docházet léky včetně antibiotik, jehly i další lékařské vybavení. Potvrzuje to také agentura AP, která cituje zaměstnance z nemocnice ve východní provincii Chóst. Podle nich už situace došla tak daleko, že musí žádat pacienty, aby si nakoupili vlastní injekční stříkačky. Kvůli nedostatku potravin u nich navíc přibývá dětí, kteří trpí podvýživou, a přicházející zima jim činí další starosti.

Podle Sky News tak afghánští zdravotníci často čelí složitým situacím, kdy se musí rozhodnout, komu mohou omezený počet léků poskytnout a komu už ne.

Jedním z pacientů kábulské nemocnice je i šestnáctiletý chlapec, který leží v kómatu na jednotce intenzivní péče. Do kritického stavu se dostal poté, co byl zdrogován a stal se terčem sexuálního útoku, jeho rodiče ho následně opustili.

„Jen čeká na smrt,“ říká lékař, který podle svých slov netuší, na jak dlouho léky pro chlapce vystačí a zda ho dokáže udržet naživu. Stejně tak ale neví ani to, jestli se v dohledné době podaří udržet chod celé kábulské nemocnice. „Je to velmi depresivní,“ dodává.

Eliška Kubátová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme