‚Přišel jsem o nohy zbytečně? Vypadá to tak.‘ Váleční veterání se ptají, zda měly boje v Afghánistánu smysl

Někteří váleční veteráni z Afghánistánu, kteří v bojích proti radikálnímu islamistickému hnutí Tálibán přišli o končetiny či dodnes trpí posttraumatickoou stresovou poruchou, se nyní ptají: Mělo to smysl? Někteří jsou plni vzteku, jiným je líto, že dívkám, které před lety viděli jako děti běhat po ulicích, nejspíš nepřinesli svobodu.

Londýn Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Člen britských ozbrojených sil přijíždí do Kábulu, aby pomohl Britům opouštějícím Afghánistán (ilustrační foto) | Zdroj: Reuters

„Mělo to cenu? Pravděpodobně ne. Přišel jsem o nohy zbytečně? Vypadá to tak. Zemřeli mí kamarádi zbytečně? Jo. Hlavou se mi honí řada pocitů - vztek, zrada, smutek,“ komentoval na twitteru pád Kábulu a celé země do rukou Tálibánu expert na výbušniny britské námořní pěchoty Jack Cummings, který v Afghánistánu před 11 lety přišel o nohy. 

„Existuje generace Afghánců, která pocítila závan svobody... ale tento moment je opravdu smutný,“ řekl k nástupu Tálibánu pro deník The Guardian Andrew Fox, bývalý major britské jednotky výsadkářů, který sloužil v Afghánistánu a který otevřeně hovoří o svém posttraumatickém syndromu.

„Jak mi řekl jeden z mých kamarádů: je to jako by určující linie našich dospělých životů ztratila smysl. A myslím, že takto to vidíme tento týden všichni,“ dodal.

Fox připomněl, jak na hlídkách vídali dívky a chlapce pouštět draky. „Teď jim může být tak 16 nebo 17 let. Je to srdcervoucí pocit, že tyto krásné děti se staly dospělými a sotva poznaly určitou svobodu, najednou byly uvrženy zase do poroby,“ dodal.

‚Všechno pro nic‘

Při sledování záběrů, jak tálibové vstupují do Kábulu poté, co se nesetkali s téměř žádným odporem, cítil vztek britský veterán Ben McBean. Všechno, v co spolu s ostatními věřil a za co bojovali, se během několika týdnů rozplynulo. „To všechno pro nic!“ napsal o víkendu na twitteru McBean, který v Afghánistánu v roce 2008 přišel o nohu a o ruku při výbuchu miny.

„Je to hořká pilulka, ale nakonec jsem ji spolknul,“ uvedl opět na twitteru v úterý. Deníku The Guardian řekl, že se cítí pořád stejně. Nicméně dodal, že pokud budou moci afghánské dívky chodit dál do školy, bude si moci říci: pomohli jsme jim.

McBean rovněž vyjádřil obavy o své kamarády-veterány z Afghánistánu, zejména o ty, kteří tam utrpěli doživotní poškození zdraví. „Někdo jako já se na situaci podívá a povzdechne si. Jiný ale může znovu sáhnout po lahvi (s alkoholem),“ řekl. Vzpomněl také na rodiče, kteří v tamní válce ztratili děti.

Odborník na islám Pelikán: Západní generálové se nechali v Afghánistánu vodit za nos

Číst článek

„Mám naprosto zlomené srdce, když pomyslím na afghánský lid a mého syna Jamese a na všechny ty životy, které tam byly ztraceny,“ citoval tento týden server BBC Sarah Adamsovou, jejíž syn James Prosser zemřel v Afghánistánu v roce 2009 v jedenadvaceti letech. „Snažím se říkat si, že James nezemřel zbytečně, že jsme tam neztratili tolik životů zbytečně,“ dodala.

Od roku 2001 zahynulo v Afghánistánu podle statistik serveru icasualties.org 3596 příslušníků zahraničních jednotek, včetně 14 českých vojáků. Nejvíce tam padlo Američanů - 2452; Britů zahynulo 457.

ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme