Tramvaje jezdí v egyptské Alexandrii od roku 1863, jejich řidiči denně vyhání auta i trhovce z kolejí

První tramvaj vyjela na africké koleje v roce 1863. Bylo to v egyptské Alexandrii a do zrození koněspřežné tramvaje v Praze zbývalo ještě 12 let. Alexandrijské tramvaje slouží dodnes. Jejich poněkud archaická podoba přitom není záměr. Radnice šestimiliónového města nostalgické linky provozovat rozhodně nezamýšlí. Nedostatek peněz ale nutí Alexandrii udržovat při životě všechno, co má železná kola.

Od stálého zpravodaje Alexandrie (Egypt) Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Každé město má své specifické vůně, zvuky a vibrace. Egyptská Alexandrie voní mořskou vodní tříští, protože se táhne jako taková nudle 20 kilometrů podél pobřeží Středozemního moře. Zdejší charakteristické vibrace a zvuky zajišťují už 156 let alexandrijské tramvaje. V Egyptě je to úplně poslední město, kde tramvaje dosud jezdí.

Přehrát

00:00 / 00:00

Alexandrijské tramvaje jsou v Africe nejstarší a je to na nich pořádně znát. Poslechněte si celou reportáž

Za jízdy zůstává většina dveří do široka otevřených, a tak do nich proniká zápach ryb, zatímco projíždím tržištěm, nebo zápach z hromad odpadků.

Dneska už poněkud nemoderní japonské soupravy se po křivých kolejích houpou ze strany na stranu jako koráby na moři, a vydávají krásné železniční zvuky. Nic z toho už dnešní tramvaje v evropských městech dávno neumějí. 

Na konečné stanici Viktoria se přestupuje na tak zvané alexandrijské metro. Pán tady prodává brambory, kdyby to ze zvukového záznamu nebylo jasné.

Skrz tržiště

Metro je spíš takový příměstský vlak. Nedaleko stanice je přejezd, kde křižuje hlavní silnici. Už dávno zvoní výstražné znamení, ale nikdo si z toho nic nedělá. Přejezd je ještě těsně před příjezdem vlaku plný aut, autobusů a tuk-tuků. V člověku z evropských pořádků roste napětí, vlak se rychle blíží, přejezd je ucpaný auty, roste nervozita, všichni začínají troubit, nemůžou se z přejezdu dostat, no je to docela peklo.

Do Prahy se chystají dvě stovky exponátů ze slavného Egyptského muzea. K vidění budou příští léto

Číst článek

Svezl jsem se pár stanic na hlavní nádraží, soupravou teď prochází nějaký svatý muž a ptám se jednoho cestujícího, jestli nevadí, že jsou všechny dveře za jízdy otevřené, když je vlak takhle nacpaný. Říká, že to není ideální, ale že tyhle dveře už nejdou zavřít dlouhá léta a že už si všichni zvykli.

Přímo u alexandrijského hlavního vlakového nádraží je obrovské tržiště. A prostředkem toho tržiště prochází také jedna tramvajová trať. A co se tady děje, to se nedá natočit, a možná ani popsat. Rozpadající se německé tramvaje ze šedesátých let projíždějí krokem uličkami tržiště, na dělícím pásu mezi kolejemi v obou směrech sedí trhovkyně a prodávají zeleninu, tramvaj každou chvíli shodí zrcátkem nějaké to mango, pomeranč nebo aspoň cenovku. Trhovci spěšně odklízejí své slunečníky a stánky z průjezdného profilu tramvaje, souprava krokem projede a cesta se za ní se zase rychle zavírá.

Bez čísel

Tramvaje tady na sobě nemají napsaná čísla, takže se člověk musí ptát. Tak prý šestka a desítka. No ale na když na sobě nemají ta čísla… 

Takže se člověk musí stejně pořád ptát. Lidé volají zvenku do tramvaje čísla, a cestující z tramvaje jim odpovídají, takže takhle se ta informace o tom, co je to za linku, přenáší ústně dál.

Koukám teď řidiči přes rameno a myslím, že o jeho české kolegy by se pokoušel infarkt. Kolej neustále ucpaná, najíždějí na ni v protisměru další a další auta a náš řidič neúnavně volá otevřenými dveřmi číslo čtyři. Tramvaje totiž na sobě nemají ta čísla.

Alexandrijci doufají, že jejich tramvaje nepostihne stejný osud, jako nedávno v Káhiře, a že se dočkají i třetího století svého provozu.

Štěpán Macháček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme