Afrika jako geopolitické hřiště. Jakou alternativu vůči Číně a Rusku Západ kontinentu nabízí?
Zpravodaj Howard French, který dlouhodobě působil v Africe, už několik let dostává od novinářů opakovaně otázku, jestli je vliv Číny v Africe pro kontinent dobrý, nebo špatný. V posledních týdnech pak novináři často jen zaměnili Čínu za Rusko.
V komentáři pro Foreign Policy ale French argumentuje, že jde o špatně pokládané dotazy. Měli bychom se ptát zejména na to, jaké partnerství kontinentu nabízí Západ a proč v Africe dlouhodobě ztrácí geopolitický vliv.
Představte si vysokoškolského studenta, který prošel několika lety studia bez vyhlídek na romantický vztah. Z ničeho nic se pak objeví atraktivní potenciální protějšek, který nejenže projeví zájem o rande, ale ještě bude ochoten zaplatit za něj účet.
Pravděpodobná reakce osamělého studenta je celkem předvídatelná. Bude pozitivní a nebude se dvakrát ohlížet na to, jestli půjdou na večeři, do kina nebo jinam. Přesně tak reagovali mnozí představitelé afrických zemí, když v 90. letech čínští diplomaté, bankéři a byznysmeni zaklepali na dveře jejich ministerstev a nabídli jim velké infrastrukturní projekty.
Čína navíc do Afriky přišla v době, kdy prostor vyklidili dva hlavní dosavadní hráči, tedy Spojené státy a Sovětský svaz. Během studené války byl zájem Washingtonu o Afriku motivován snahou zabránit sovětskému a někdy i čínskému vlivu.
Čínský vliv v Africe nadále roste. Podle studie poskytuje tamním zemím finance i vojenský výcvik
Číst článek
S koncem bipolárního uspořádání se ale pro Američany stala spíše vzdáleným a ne příliš důležitým kontinentem, s výjimkou těžby uhlovodíků a spolupráce v boji proti terorismu.
Africké vlády, které se v nové geopolitické realitě musely spolehnout jen samy na sebe, pak zůstaly odkázány na skromné půjčky a programy Světové banky nebo Mezinárodního měnového fondu. Autor ale připomíná, že se jim podařilo nezaplést se do nebezpečné pasti čínských půjček.
Otázka ruského vlivu v Africe je o něco méně jasná, soudí French. Moskva na rozdíl od Pekingu Africe nabízí jen málo ekonomických a finančních příležitostí, které kontinent tolik potřebuje. Kreml láká africké vlády na něco jiného, totiž na záruky bezpečnosti pro tamní režimy.
Vazby mezi Ruskem a Afrikou
Rostoucí vazby mezi Ruskem a Afrikou slouží zejména k upevnění autoritářských a zkorumpovaných vlád. Dohody o financování takových služeb, které často poskytuje Wagnerova žoldnéřská skupina, často zahrnují netransparentní barterový obchod v nejrůznějších odvětvích, včetně nerostných surovin.
Africké strategické úvahy o Rusku a Číně ale spojuje skutečnost, že mnoho afrických zemí došlo k závěru, že návrhy na pomoc ze Západu jsou nedostatečné nebo dokonce škodlivé. Platí to hlavně o bezpečnostních vazbách Francie s bývalými koloniemi v oblasti Sahelu, stejně jako o snahách Spojených států o výcvik vojsk a zřizování zpravodajských center na zadržování militantního islamismu.
Západní novináři by se podle Frenche měli místo otázek na Rusko a Čínu zaměřit spíš na to, jaké partnerství nabízí Africe Západ. Znamená to přestat předstírat, že na tomto do budoucna významném kontinentu s nejrychleji rostoucí a nejmladší populací na světě se Západ angažuje odpovídajícím způsobem.
Ruský vliv podle amerického institutu oslabuje. Důkazem je i konflikt mezi Arménií a Ázerbájdžánem
Číst článek
Jako příklad autor uvádí Čad, kde dnes aktivně působí wagnerovci. V minulosti šlo o dlouholetého spojence Francie i Spojených států. Ne snad proto, že by Čad byl demokratickým státem nebo důležitým hospodářským partnerem, ale proto, že tamní vláda umožňovala, aby Západ využíval území státu a někdy i jeho vojska k podpoře vlastních vojenských cílů v regionu.
Vztah obou západních zemí s Čadem byl asymetrický. Jak ostatně řekl i bývalý čadský prezident Idriss Déby, v průběhu několika dekád země dosáhla jen malého hospodářského pokroku, zatímco západní státy ignorovaly požadavky části obyvatel na smysluplnou demokratizaci.
Nejlepším způsobem, jak podpořit zájmy Západu v Africe, je dělat mnohem víc pro hospodářský rozvoj kontinentu. Největšími hrozbami jsou chudoba, masová nezaměstnanost, špatná integrace do globální ekonomiky a nedostatečný růst, zdůrazňuje v závěru analýzy pro magazín Foreign Policy profesor Kolumbijské univerzity Howard French.
Poslechněte si celý díl pořadu Svět ve 20 minutách. Audio je nahoře v článku.
