Válka na Ukrajině není pro Afriku ‚nic zásadního‘. Tamější diamanty ji Rusku pomáhají financovat
Po Mali opouští Francouzi také Burkinu Faso. Obě země se rozhodly vsadit na spolupráci s Ruskem a Moskva ráda ukáže, že i po invazi na Ukrajinu má na mezinárodní scéně spojence. Ruští Wagnerovci pomáhají udržet u moci místní vládce a zároveň dohlíží na těžbu diamantů, které financují tažení proti Ukrajině. „Část Afriky Rusko nemiluje, jen nesnáší Francii,“ vysvětluje expert Josef Kučera, jak číst africké balancování mezi Východem a Západem.
Když v únoru 2013 francouzský prezident Francois Hollande dorazil do západoafrického Mali, vítaly ho tisíce místních lidí francouzskými vlajkami a voláním „Viva la France“.
Česká armáda končí ve velení unijní výcvikové mise v Mali. Ze země se stahuje po téměř deseti letech
Číst článek
Jeho vojáci společně s malijskou armádou dobyli za necelý měsíc na islámských extremistech města Timbuktu a Gao a vypadalo to, že je čeká velký úspěch v boji proti terorismu.
Po dvou vojenských převratech a o devět let později jsou francouzští vojáci pryč. Zůstala trpká pachuť neúspěchu a země stejně nestabilní jako před jejich příchodem.
Francouzské stahování z oblasti Sahelu, pásu zemí na jih od Sahary, navíc pokračuje: batohy si balí také v sousední Burkině Faso. To potvrzuje ztrátu vlivu Francie v bývalých koloniích.
Jenže problém, kvůli kterému Francie a další západní státy, včetně Česka, do regionu přišly, nikam nezmizel. Naopak: podle OSN se epicentrum světového terorismu nachází právě v subsaharské Africe. Místo uvolněné Francouzi ale nezůstalo prázdné.
Rusko nemá požadavky
„Celou dobu jsem jen šil ruské vlajky,“ popsal ruskojazyčné verzi BBC krejčí z Ouagadougou, hlavního města Burkiny Faso, co dělal během vojenského převratu na konci září 2022. Právě ruskými vlajkami pak mávali slavící demonstranti v ulicích.
Nejde o nic výjimečného. Silné vztahy Ruska, respektive Sovětského svazu s některými africkými zeměmi trvají od studené války, kdy Rusové podporovali boj Afričanů za nezávislost. Mezi regiony probíhala spolupráce v oblasti vojenství, obchodu i vzdělávání.
Intenzita vztahů poklesla s nástupem perestrojky v 80. letech a téměř ustala po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991. Oživení přišlo s ruskou anexí Krymu v roce 2014 a prvním kolem západních sankcí, kdy se Rusko začalo poohlížet po nových trzích a spojencích. Ruský útok na Ukrajinu loni v únoru na tom nic nezměnil.
Rusko do Mali prodalo čtyři české letouny Albatros a další techniku. Pokračuje tak sbližování obou režimů
Číst článek
„Pro řadu afrických států válka na Ukrajině ani není téma. Z mé zkušenosti to řada lidí ve vysokých pozicích vnímá tak, že konflikty se dějí napříč světem: Sýrie, Irák a tak dále. Že se něco odehrává mezi Ruskem a Ukrajinou, to pro ně vlastně není nic zásadního,“ přiblížil pro server iROZHLAS.cz africkou perspektivu analytik Asociace pro mezinárodní otázky Josef Kučera.
Co se ale změnilo, je zvýšená snaha diplomatů z různých zemí africké země přesvědčit, aby se přidaly do jejich „klubu“.
V létě 2022 byly na pracovní cestě v Africe rovnou tři významné osobnosti: americký ministr zahraničí Antony Blinken, francouzský prezident Emmanuel Macron a ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Každý s vlastní trasou, programem, ale podobnými cíli.
„Rusko se snaží o další navazování vztahů, aby ukázalo, že jeho izolace je pouze ze strany velmi limitovaného počtu západních států,“ vysvětlil pro iROZHLAS.cz politický geograf a odborník na Afriku Bohumil Doboš z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
„Režimy v Africe zajímá vlastní bezpečnost a ochrana především proti nestátním aktérům, teroristickým skupinám. To je pro mě priorita, nejde ale o zajištění bezpečnosti pro lidi, ale pro vládnoucí režimy,“ doplnil Kučera, který žije střídavě v Kamerunu a v Česku.
Plukovník Janatka: Válka na Ukrajině byla pro evropskou misi v Mali červená karta, Češi končí úplně
Číst článek
Své zájmy se v Africe snaží prosadit také Západ a Čína. Dolary nebo eura ale přichází s podmínkami na reformy a požadavky na dodržování lidských práv, pomoc z Ruska je oproti tomu „beznároková“.
„Čína využívá spíš ekonomické nástroje. Režimy, které potřebují zahraniční pomoc na to, aby se udržely u moci, se obrátí spíš na Rusko a Wagnerovce,“ popsal Doboš.
Krvavé diamanty
Moskva tak do Mali, Burkiny Faso, Súdánu či Středoafrické republiky posílá své vojenské instruktory, zbraně i bojovníky soukromé paramilitární Wagnerovy skupiny, kteří chrání místní autoritářské vůdce a dohlíží na těžbu drahých kovů a minerálů.
„Ve Středoafrické republice jde primárně o diamanty. V Burkině Faso se spekuluje, že by se mohli zapojit do těžby zlata, na Madagaskaru to byl chrom,“ vypočítává Doboš.
Rusové po začátku invaze na Ukrajinu své lidi z Afriky stahovali, nyní už zase do afrických misí nabírají.
„Vypadá to, že přece jenom Mali, Burkina Faso a Středoafrická republika vydělávají a z toho důvodu je důležité, aby si tamní doly wagnerovci udrželi pro živení války na Ukrajině,“ vysvětlil Kučera motivaci Ruska „plýtvat“ silami, které potřebuje na Ukrajině.
Boj proti povstalcům v Sahelu, na kterém si vylámali zuby Francouzi a jejich spojenci, tak převzali ruští Wagnerovci. Doboš i Kučera se ale shodují, že na to stačit nebudou a situace bude nadále eskalovat.
Kolik Wagnerovců v Africe působí, není známo, Moskva jejich angažmá nekomentuje. Jen Francouzi měli v oblasti Sahelu až pět a půl tisíce vojáků řádné armády.
Ruští žoldáci vraždili v Mali civilisty. V africké zemi se zdržuje na 1000 vagnerovců
Číst článek
„Ruská protipovstalecká strategie je extrémně brutální, tudíž tam je velká pravděpodobnost, že se k rebelům přidá ještě větší množství obyvatel, kteří třeba v tuto chvíli stojí někde mezi,“ odhaduje Doboš.
Protiváha vůči Západu
Cestu sbližování s Moskvou, pro kterou se některé africké země rozhodly, si ale podle Josefa Kučery nelze vykládat jako „lásku k Rusku“, ale spíš „nenávist k Francii“.
„Afričané sami využívají Rusko jako protiváhu vůči Západu. Nechtějí Rusko jako takové, chtějí nějakou protiváhu vůči Francii a Spojeným státům,“ doplňuje Kučera. Válka na Ukrajině tak Africe dává možnost realizovat svou představu o nezávislosti.
Neplatí to ale pro všechny: země, které mají svým fungováním blíže k západnímu stylu, nebo bývalé kolonie Velké Británie, jako jsou Ghana nebo Keňa, jsou si podle Kučery dobře vědomé ruského vlivu a dál posilují své vazby na Západ.
Hlasy afrických zemí jsou důležité také při hlasování v OSN, kde představují 25 procent. Při hlasování Valného shromáždění OSN o přijetí rezoluce odsuzující ruskou invazi na Ukrajinu se z 54 afrických zemí 17 zdrželo, osm se na hlasování nedostavilo a dvě, Eritrea a Demokratická republika Kongo, dokonce byly společně s Ruskem, Běloruskem, Sýrií a Severní Koreou proti.
Polovina afrických států se tak rozhodla nepřidat ani na jednu stranu. Podle Kučery si navíc ani stranu vybírat nemusí: nejvýhodnější pro ně bude balancovat někde mezi.
