Aktivistka Ellen: Za nespravedlnostmi v USA stojí korporace
Zastupujeme 99 procent Ameriky! Tvrdí aktivisté okupující už měsíc náměstí a parky v několika amerických městech. Žádají sociální spravedlnost, odmítají chamtivost.
Je ráno a demonstranti se rozcvičují skandováním protestních hesel. Na McPhersonově náměstí jen kousek od Bílého domu tráví tvrdé jádro zdejší odnože protestního hnutí už několik týdnů.
Mezi stany svižně vykračuje Ellen Davidsonová, žena ve středním věku. Tu se s někým zastaví a prohodí pár slov, tu zaskanduje nějaké heslo a zamává rukou se zaťatou pěstí. Na první pohled je to jedna z hybatelek dění.
Reportér Radiožurnálu Vít Pohanka zpovídal na washingtonském McPhersonově náměstí aktivistku Ellen
„Takových protestů se aktivně účastním už od studií na vysoké škole v 70. letech. Svět je plný nespravedlnosti, nezbývá nám nic jiného,“ říká Ellen.
Ellen je podle vlastních slov aktivistka, novinářka, fotografka, designérka a zpěvačka. Do Washingtonu přijela z New Yorku, aby pomohla s koordinací.
„Tady sídlí naše vláda, a ta je podle mého názoru zaprodaná a placená velkými korporacemi. Právě tady ve Washingtonu chceme dát hlasitě najevo, že vláda patří nám lidem a ne korporacím. Patřím k 99 procentům Američanů, kteří chtějí, aby se vláda starala o potřeby lidí a ne o zisk mizivé menšiny,“ osvětluje Ellen svůj postoj.
Konec válek a okupací, volby bez stínoher korporací
Dále Ellen jasně formuluje, o co v jejím boji jde: „Konrétně mi jde o to, aby tahle země skončila války a okupaci zemí všude ve světě. To se týká i Palestiny, kde Spojené státy hrají velkou roli. Z volebního procesu musejí zmizet peníze velkých korporací. Volby mají odrážet vůli lidu a nebýt jen výsledkem toho, kolik která korporace utratí na toho či onoho kandidáta.“
Ellen dále požaduje zpřísnění regulace bank a zvednutí daně, které platí jejich bosové. Před soud by měli být postavení váleční zločinci, včetně současného prezidenta Baracka Obamy i toho bývalého Georgie Bushe jr. Neposledním Elleniným požadavkem je také ukončení mučení ve věznicích.
Ve výčtu toho, co by se mělo změnit, pak Ellen ještě dlouhou dobu pokračuje. Nedá se přerušit ani zastavit. Teprve když se odmlčí k nádechu, je možné toho využít k otázce na blížící se prezidentské volby.
„Tak jak je ten systém teď nastavený, máme na výběr jenom mezi kandidátem korporací číslo 1 a kandidátem korporací číslo 2,“ hodnotí Ellen skepticky.
Vágní formulace požadavků
Takzvané "korporace" jsou v očích Ellen zjevně viníkem mnoha špatností. Konkrétní jména společností nezmiňuje. Mluví o bankách a investičních společnostech, které dostaly Ameriku do téhle kaše a ještě na tom vydělaly velké peníze.
V tomhle se aktivisté na ulici určitě shodnou s velkou částí americké společnosti. Jejich rozhořčení je naprosto pochopitelné. Jenže nechtějí nebo nedokázali zformulovat a zkoordinovat úplně jasně své požadavky - snad s výjimkou volání po zvýšení daní pro bohaté a hlavně banky.
Možná právě proto mají jejich protesty k nějakému masovému hnutí aspoň zatím hodně daleko. I když je o nich tolik slyšet.
