Albrightová: Členství v NATO není dárkem, ale zodpovědností
V době nadcházejícího summitu NATO se do Prahy sjede řada hostů, kteří nejsou členy vládních delegací, ale přesto pro alianci, její historii v 90. letech a její současnost, hodně znamenají. Pro Českou republiku bude zvlášť důležitá návštěva první ženy, která vedla americkou diplomacii, aniž by se za oceánem narodila. Češka, která pomohla naší zemi při vstupu do NATO a která ji hodlá pomáhat i nadále, bývalá ministryně zahraničí Madeleine Albrightová zodpověděla exkluzivně pro Český rozhlas 1 - Radiožurnál několik otázek.
Nevyčerpalo přeci jen už NATO své možnosti a nepřežilo samo sebe?
Já myslím, že ne, že to, co bude důležité, je vždycky mluvit o tom, co NATO může dělat dohromady. Já NATO vidím jako nejsilnější alianci nejenom z pohledu války, ale jako politické společenství, které myslí společně a může debatovat o tom, co je vlastně demokracie a jak má vláda fungovat. Pro mně to nikdy není vyčerpané. Myslím, že bude důležitý najít možnosti dělat mise, jak my Američané říkáme "out of area."
Přecijen Američané v poslední době - a začalo to už za vaší administrativy - blíže komunikují s některými spojenci například s Británií a méně s ostatními. Nestálo by za to říci, že NATO splnilo svou historickou úlohu, že se vyčerpalo a začít reagovat ad hoc, které se ve světě vyvíjejí a formovat koalice podle aktuálních potřeb?
Absolutně ne, protože já s myslím, že ta struktura toho NATO je moc dobrá, a není pravda, že by se nekomunikovalo s těmi druhými. Když jsem pracovala na problému Kosova, tak je pravda, že jsem mluvila s někým častěji než druhými. Komunikovala jsem například nejenom s Anglií, Francií, Německem, Itálií a opravdu jsme to probírali. A myslím si, že to fungovalo, protože to bylo poprvé, co jsme něco dělali, kdy NATO opravdu muselo fungovat. To byla jen taková aliance na papíru do té doby. Pravda je, že se s tím pořád musí pracovat. Například organizace spojená s NATO Partnerství pro mír je moc dobrá organizace a že pořád musí růst a musí se myslet na to, jak to dělat dál. Pro mne je teď důležitý nápad, že každá země by měla nějakou klíčovou věc, kterou by mohla dělat pro Unii, která by mohla pomáhat.
Byla by velká ztráta, kdyby se najednou říkalo, že je NATO vyčerpané. NATO je organismus, který se pořád musí měnit a podporovat, co je potřebné v tu chvíli. Já myslím, že by se nenašla lepší aliance. Ty ad hoc koalice někdy fungují, někdy ne, ale je lepší je dělat vevnitř NATO než venku.
Je celkem zřejmé, proč se tolik zemí snaží dostat pod křídla NATO, ale proč sama Aliance cítí takovou neutuchající potřebu se dále a dále rozšiřovat po Evropě?
Já myslím, že chtějí ukázat i ti noví, i ti staří, že Evropa je zase celá spojená a všichni mají demokratické vlády a já myslím, že je to správná věc. Pravda je, že je to pak těžší, protože všechna rozhodnutí se musí dělat společně. Ale já myslím, že je to správné. Pravda, je lepší, když si ty země myslí, že jsou členem jednoho klubu celé Evropy, že nejsou z toho vynechané. Na druhé straně jsme přesvědčené, že země, které nejsou připravené být v NATO, tam nemají být, protože to není dárek, to je zodpovědnost.
Chystáte se do Prahy, do své původní vlasti, ty návraty jsou vždycky emotivní. Na co se tentokrát těšíte, kromě těch velkých politických jednání, které budou souviset se summitem?
Já už jsem nebyla v Praze asi dva tři roky a těším se na to, že uvidím, jak to všechno vypadá, že uvidím své známé. Doufám, že ty povodně to nezničily a těším se na tu zlatou krásnou Prahu. Také čekám na to, jak se Praha vytáhne s tím, že může být hostitelským městem, že nový člen NATO bude hostitelem všech. Pro mne je to symbol toho, co všechno Češi dokázali za poslední léta postavit a opravdu se zase těším na setkání s mým velmi dobrým přítelem prezidentem Havlem.
