Zavést přímou volbu prezidenta nebyl dobrý nápad, říká rumunská politoložka
V Rumunsku v neděli volí nového prezidenta. Země v uplynulých letech zažila masové protikorupční protesty a v říjnu padla vláda socialistické premiérky Vioricy Dancilaové. Ta se teď ve volbách uchází o prezidentský úřad proti současné hlavě státu Klausu Iohannisovi. Radiožurnál o politické situaci v zemi mluvil s rumunskou politoložkou Alinou Mungiu-Pippidiovou, která přijela do Prahy na konferenci Českého rozhlasu k výročí pádu železné opony.
Boj s korupcí se v různých obměnách objevuje jako politický slogan v rámci předvolebních kampaní v řadě zemí. Co by měl udělat politik, který myslí svůj slib vážně?
Politické strany a politici, kteří s tím doopravdy chtějí něco udělat, musejí provést reformy. V mé zemi a většině států světa existuje korupce kvůli předpisům, které vytvářejí ekonomické výhody. Vlády by se proto měly zbavit regulací, jež někoho zvýhodňují, a místo toho posílit soutěžení a zajistit všem rovný přístup. Panuje taková představa, že za korupcí stojí jen nějací zločinci, kteří porušují pravidla. Ale takto definovaná korupce se týká poměrně málo zemí.
Kdyby korupce byla tak výjimečná, nestavělo by se proti ní tolik lidí po celém světě. Korupce je umožněná tím, že chybí rovný přístup k veřejným službám a ekonomickým příležitostem. Receptem na změnu nejsou trestní stíhání, ale reformy. Jde o návrat k filosofii svobody, která tady byla v 90. letech, a byla založená na rovném přístupu k příležitostem pro všechny.
Korupce byla jedním z hlavních znaků komunistických režimů ve střední a východní Evropě. Jak na tom jsou státy bývalého východního bloku 30 let po pádu železné opony?
Liší se to stát od státu. Ale řekla bych, že nejúspěšnější mezi východoevropskými zeměmi je v tomto ohledu Estonsko. Tam se povedl přechod od systémové korupce, jaká panovala v světském bloku, k dobré správě veřejných věcí nejrychleji. Estonským úspěchem se můžou řídit i další státy.
Okopírovat ho zkouší třeba Gruzie a navzdory jistým omezením se to zatím daří i tam. A jsou tu i další více nebo méně úspěšné země. Myslím, že lidé jsou celkem zklamaní, že po 30 letech stále řeší korupci. Ale je to tak, protože druh kapitalismu, který tady vzniknul na začátku 90. let, nevytvořil rovnocennou hospodářskou soutěž a pereme se s tím doteď.
Prezidentské volby v Rumunsku vyhrála podle odhadů současná hlava státu Klaus Iohannis
Číst článek
V čem spočívá úspěch Estonska?
Od začátku věděli, co nechtějí. Vadila jim sovětská svévolná vláda a regulace a vytvořili přesný opak, velmi jednoduchou správu s jasnými pravidly, jimž každý rozumí. Zbavili se všech bariér a zbytečné administrativy zneužívané k úplatkům. Také nahradili komunistický byrokratický aparát, obzvláště v případě soudů. To nikdo jiný neudělal. Přerušili kvůli tomu na půl roku všechny soudy. Nabrali pouze velmi mladé právníky a také ty opravdu staré. Byli to lidi, kteří neměli zkušenost s takzvaným telefonním právem, kdy rozhodnutí o vinně a nevině mnohdy přišlo z komunistické strany.
Ale co je mimořádné, nedosadili tam nějaké své kumpány. Namísto toho zavedli systém založený na výsledcích a zásluhách. Tyto změny udělali antikomunisté. Ale kvůli drsným ekonomickým reformám přišli o vládu a stala se další mimořádná věc. Komunisti se vrátili k moci, ale nezavedli stará pravidla, protože si uvědomili, že hospodářský rozmach je zásluhou nových předpisů. Komunisti pak prohráli ve volbách a nová antikomunistická vláda provedla další kolo reforem spočívajících ve zprůhlednění administrativy a elektronické správě e-Government.
Z Estonska udělali digitální demokracii číslo jedna, kde můžete s jedinou kartou volit, platit daně i parkovné a zároveň slouží jako občanka. Jádrem úspěchu jsou tyto dvě věci – administrativní revoluce a e-Government. Myslím, že to samé můžou udělat všechny rozvinuté státy.
Zpátečnický nacionalismus je nebezpečný, můžete skončit bez vlivu, říká historička Applebaumová
Číst článek
Takže role jednotlivých lidí je až druhotná. Záleží na dobře nastavených pravidlech hry. Jako příklad jste uvedla švédskou firmu, která se v zahraničí dopouští korupce, což by si doma nedovolila.
Ano, jak říká staré přísloví, když jsi v Římě, chovej se jako Říman. Všichni jsme omezení způsobem, jakým funguje naše společnost. Když se přestěhujete do nějaké zkorumpované země a budete chtít zapsat dítě do školy, budete muset dát úplatek jako všichni ostatní. Jinak by vaše dítě ve škole nepřijali. A při léčbě v nemocnici to bude obdobné. Změnit zavedená pravidla hry ve společnosti je srovnatelné s revolucí.
Někdy je to dokonce těžší než provést politickou revoluci. Vyžaduje to spoustu času a hodně lidí, kteří se dokážou této změny zastat a zdrží se klientelismu. Za uplynulých 20 let napočítáte země, kterým se to opravdu vydařilo, na prstech jedné ruky. Ale pozitivní je, že lidé dnes volají po rovném zacházení víc než kdy dřív a na vlády je vyvíjen velký tlak.
Problém ovšem je, že jakmile je korupce jednou ve městě, může být protikorupční boj výborně zpolitizován a posloužit proti soupeřům. Zatýkání známých lidí pak může posloužit jako skvělá show, která odpoutává pozornost od potřebných reforem. A ty nejsou o zatýkání jednotlivců, ale o změně pravidel a vytvoření důvěryhodné vlády.
Rumuni volí v druhém kole prezidenta v přímé volbě. V Česku dosavadní dvě prezidentské volby dokázaly velmi polarizovat společnost. Je to v Rumunsku podobné?
Ti dva kandidáti nejsou zrovna radikálními představiteli svých politických táborů. Nemyslím, že by teď Rumunsku hrozila nějaká občanská válka kvůli soupeření Vioriky Dancilaové se Klausem Iohannisem. Mimochodem je to vůbec poprvé, co se o úřad prezidenta v posledním kole uchází žena.
Šídlo: Temné okamžiky polistopadového vývoje? Pád Klausovy vlády, pokles ekonomiky a opoziční smlouva
Číst článek
Ale když se podívám zpět, mám pocit, že zavést v Rumunsku přímou volbu prezidenta nebyl dobrý nápad. Výsledkem bývá stav kohabitace, kdy je na jedné straně prezident se svou stranou a na druhé parlamentní koalice. Rozděluje to exekutivu a přitom nejde o systém dělby moci na moc zákonodárnou a výkonnou. U nás teď probíhá neustálý surový boj uvnitř exekutivní moci, který blokuje řadu věcí.
Lidé navíc měli představu, že zvolí prezidenta a ten toho pak bude moct hodně dělat. Ale hlava státu má do jisté míry pod kontrolou tajné služby, stojí v čele armády a částečně pod ni spadá zahraniční politika. To nestačí na to, aby prezident splnil přání lidí v oblasti sociálního státu, což by od něj chtěli. Ve výsledku jsou prezidentské volby v Rumunsku takovým rozptýlením, ale až tak na nich nezáleží.
Řekl bych, že v Česku panuje obdobná situace. Prezident má po zavedení přímé volby větší mandát od lidí. Posbíral víc hlasů než předseda vlády, ale jeho role je spíše ceremoniální…
To neříkám. Člověk, který jmenuje šéfy tajných služeb, není pouhým ceremoniářem. Rozvědky bohužel v rumunské politice stále sehrávají velkou úlohu. Ale když se podíváme, o co jde lidem především, tak jsou to ekonomické otázky. V tomto ohledu toho prezident příliš nezmůže, za předpokladu, že jeho strana není ve vládě. Ale prezident Iohannis byl nápomocný při vyvolání pádu předchozí vlády, takže teď má svůj menšinový kabinet. A po volbách možná bude mít svou vlastní vládu, která bude moct něco udělat.
Jak se díváte na nedávný pád vlády, kabinetu premiérky Dancilaové, který skončil mimo jiné po kritice čistek v justici a snah o změnu trestního zákoníku?
Řeknu to takto, všechny strany - Liberálové prezidenta Iohannise i sociální demokraté expremiérky Dancialové, byly v uplynulých deseti let stejně zkorumpované. Socialisté ale udělali velikou chybu, když začali ostentativně napadat legislativu namířenou proti korupci a konkrétně chtěli prosadit změnu, která by oslabila moc prokurátorů. Na svou obranu říkají, že většina žalobců byla jmenovaná opozičním režimem.
Přichází nebezpečí, se kterými jsme před 30 lety nepočítali, řekl Klaus na konferenci k listopadu 1989
Číst článek
To je sice pravda, ale to rozhodně není způsob, jak by se měli ospravedlňovat. V Rumunsku jsme za posledních šest let zatkli 18 ministrů a staré politické strany byly více méně zničeny v rámci boje s korupcí. Zasloužily si to, protože byly velmi zkorumpované, ale na druhou stranu si nejsem jistá, že to je ta správná cesta, kudy se vydat dál. Musíte mít něco, co je nahradí. Doufám, že po této velmi depresivní fázi bude následovat nějaká reformní fáze.
Ale nejsem příliš optimistická, protože žádná z kandidujících stran nepřišla s návrhy ve stylu reforem z Estonska, kde se to povedlo. Naopak ignorují, že existují. Boj s korupcí v Rumunsku slouží jako nástroj politického boje a všichni se navzájem osočují, že jsou zločinci. To zrovna nepřispívá ke kvalitě naší demokracie.
Jak se díváte na nového premiéra Ludovica Orbana, může situaci zlepšit?
Co může dělat, když za sebou má jen pětinu parlamentu. Kritizoval minulou levicovou vládu za to, že přišla nerealistickými sliby. A první věc, co jako pravicový premiér udělal, bylo, že navýšil minimální mzdu. Stojí tu populisti proti populistům. Ale co je na situaci v Rumunsku dobré, je, že tam není u moci žádná nacionalistická strana a žádná z hlavních partají není proruská.
Od Ruska máme příliš odlišné zájmy. Moldávie nemůže být rumunská a zároveň ruská. To samé platí o zemním plynu v Černém moři. Máme řadu sporných otázek. Všichni politici v Rumunsku nabízejí voličům věci v rámci jasně vymezené oblasti a nejsou mezi nimi tak velké rozdíly. Politici ty rozdíly zveličují a svádějí boje, aby zvítězili, ale chybí konsenzus na tom, co by zemi pomohlo v pokroku.
Předseda ústavního soudu Pavel Rychetský ve svém projevu na závěr konference zdůraznil úlohu demokratického právního státu, který už podle něj nefunguje v Maďarsku a Polsku. Souhlasíte s ním? A jak na tom je právní stát v Rumunsku?
To je složitá otázka. Ano, souhlasím s ním. Myslím, že ve východní Evropě prokázali dobrou úlohu především dvě instituce – ústavní soudy a centrální banky. Obě dokázaly vzdorovat různým tlakům ze strany vlád. Není proto překvapením, že Viktor Orbán se v prvé řadě snažil dostat pod kontrolu tyto dvě instituce.
V Rumunsku ústavní soud ani banka nepodlehly. Ale to neznamená, že právní stát v Rumunsku plně funguje. Domnívám se, že protikorupční snahy ho u nás během posledních let začaly ohrožovat. A byl to rumunský ústavní soud, který se v posledních dvou letech mimo jiné snažil zabránit tomu, aby se do protikorupčního tažení ve velkém zapojily tajné služby. Uvedu příklad.
Rychetský k výročí sametové revoluce: Nejsem si jistý, zda v Česku už zakořenily svoboda a demokracie
Číst článek
Měli jsme dvě hlavní protikorupční instituce – úřad DNA, který korupci vyšetřuje, a agenturu ANI, jejímž úkolem je prověřovat střet zájmů a finance politiků. Když před lety Iohannis kandidoval na prezidenta, šéf ANI se mu v tom pokoušel zabránit a podal stížnost, kvůli nějakým věcem z doby, kdy byl starostou. Po volbách šéfa tohoto úřadu zatkli vyšetřovatelé z DNA, tedy konkurenční protikorupční instituce.
Byl preventivně zadržen na jeden rok a teprve teď, po pěti letech, kdy končí prezidentův mandát, byl zproštěn všech obvinění. Zemi, kde se toto stane, bych nenazvala zrovna právním státem. Trochu mě znepokojuje, že Evropská komise ve své zprávě chválí agenturu ANI, ale nezmiňuje, proč byl její šéf zadržen. Evropa postrádá příběhy úspěšného boje s korupcí a Rumunsko je prezentováno jako úspěch.
Rumunsko není ohroženo tak jako Polsko a Maďarsko, ale také není příkladem úspěšného boje s korupcí. Spíš ilustruje, jak může boj s korupcí ohrožovat právní stát.
V evropské politice přibývá žen ve vysokých exekutivních funkcích. V nové Evropské komisi bude velký počet žen, ale i v čele ECB je teď žena. Myslíte, že můžou ženy vnést do politiky nový styl a být méně náchylné ke korupci, jak nasvědčují některé studie?
Ženy dnes nejsou tak mocné jako muži a stále jsou diskriminované. Ale když se jim podaří dostat do exekutivních funkcí, tak se chovají lépe. Z empirických studií, které máme k dispozici, vyplývá, že dělají více kontrol a jsou transparentnější. Takže si myslím, že ženy u moci jsou pozitivní věc, zejména ty, které nepřicházejí ze zkorumpovaných kruhů některých starých stran.
Ale to se týká všech menšin. Je dobré, když ve vládě sedí zástupci skupin, kteří mají omezený přístup k příležitostem. To pomáhá utvořit vládu, která myslí na všechny.
