Trumpův impeachment se přímo týká přežití naší demokracie, říká americký historik Allan Lichtman

Jako jeden z mála předpověděl jeho zvolení prezidentem Spojených států. Zároveň už před volbami v roce 2016 předvídal, že Donald Trump bude ve funkci čelit ústavní žalobě. Allan Lichtman, profesor politické historie a autor světoznámé metody Třinácti klíčů k Bílému domu, kterou už 35 let úspěšně odhaduje výsledky amerických voleb, nyní v rozhovoru pro Radiožurnál říká, že impeachment není nutně odsouzen k nezdaru a Trumpa politicky poškodí.

Rozhovor Washington Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Americký prezident Donald Trump | Foto: Jim Young | Zdroj: Reuters

Allan Lichtman říká, že svých předpovědí se nikdy nezříká. Neudělal to, když se mu smáli, že dva měsíce před volbami odhaduje vítězství Donalda Trumpa. Ani později, když to vypadalo, že se demokrati ani po převzetí většiny ve Sněmovně reprezentantů k impeachmentu neodhodlají.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si rozhovor Jana Kaliby s Allanem Lichtmanem

„Proč jsem byl schopen předpovědět Trumpův impeachment ještě před jeho zvolením? Protože jsem důkladně studoval historii, kariéru a charakter Donalda Trumpa. A jak jsem vysvětlil v roce 2017 ve své knize Případ obžaloby, Trump má historii, která nevyhnutelně vede k impeachmentu. V minulosti porušoval zákony, má historii notorického lháře,“ líčí ve své pracovně v kampusu Americké univerzity.

„I jeho politická kariéra je vystavěná na největší a nejhorší lži v dějinách naší republiky: že náš první afroamerický prezident Barack Obama byl nelegitimní, protože se nenarodil ve Spojených státech. To byla samozřejmě lež, neexistoval pro to žádný důkaz.“

Profesor politické historie Allan Lichtman | Foto: Jan Kaliba | Zdroj: Český rozhlas

Allan Lichtman tvrdí, že kromě toho pochopil, že se Donald Trump stará jen o sebe. „Amerika ho vůbec nezajímá, stejně jako ostatní lidi. Nemá žádnou empatii, žádný soucit. To všechno mě vedlo k tomu, že jsem předpověděl impeachment,“ přibližuje.

„Teď jsem si jistý, že Sněmovna bude nejen vyšetřovat, ale že udělá i další krok a navrhne body obžaloby. Šéfka Nancy Pelosiová je opatrná a chytrá. Nikdy by nepronesla řeč k Američanům, ve které by volala po vyšetřování, kdyby si myslela, že nikam nepovede. Je si docela jistá, stejně jako já, že vyšetřování skončí impeachmentem.“

Ani mezi demokraty nebyla dlouho politická vůle k tomu, aby na ústavní žalobě začali pracovat. Brzdila to i šéfka Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová s ohledem na možné škody pro demokraty při volbách v příštím roce. Myslíte, že teď, když změnila názor, stále jedná takticky, protože zjistila, že teď už by demokraty víc poškodilo, kdyby impeachment nespustili? Anebo se tím ukrajinským případem nechala strnout?
Nemyslím, že by měl být impeachment založen na politické kalkulaci. Hlavně – nikdo neví, jaké budou politické důsledky žaloby. Ale samozřejmě jsme ve Washingtonu a politika tu hraje roli při každém rozhodování. Myslím, že Pelosiová jednala primárně s ohledem na podstatu věci. Že Trump zašel příliš daleko s vydíráním cizí moci, aby získal špínu na jednoho z politických protivníků.

Po letech, kdy křičel, že neexistovala žádná nekalá tajná dohoda, najednou z jeho vlastních úst vychází, jak se o ni s cizím státem snaží. Takže si myslím, že Pelosiová opravdu věří, že tohle si obžalobu zaslouží. A taky si myslím, že si to spočítala politicky – tedy, že výbor strany, který je teď skoro ze sta procent pro impeachment, do toho půjde s ní. Že to bude požadovat i voličská základna a že minulost ukazuje, že když se všechny Trumpovy přestupky budou veřejně prezentovat, republikánům to nepomůže.

Komu impeachment pomůže, nebo uškodí, k tomu se ještě chci dostat. Ale zajímá mě, jestli má současná situace v prezidentských dějinách Spojených států nějakou obdobu. Úřadující šéf zpravodajských služeb Joseph Maguire při slyšení v Kongresu mluvil o tom, že je bezprecedentní.
Pokud jde o impeachment Billa Clintona, tomu se to ani nepřibližuje. Tam šlo o zakrývání osobní aféry, nemělo to nic společného s výkonem prezidentské funkce nebo budoucností země. Trumpův impeachment se přímo týká přežití naší demokracie a americké národní bezpečnosti. Jediné, s čím by se to dalo zhruba srovnat, je příprava impeachmentu Richarda Nixona.

Justiční výbor odhlasoval tři body obžaloby, a Nixon raději odstoupil, protože věděl, že by pro impeachment hlasovala celá Sněmovna reprezentantů a pak by ho Senát zřejmě odsoudil. Tam jsou některé paralely. Nixon také podkopával naši demokracii jako Trump. Nixon také zakrýval své prohřešky jako Trump. Nixon se také pokoušel zdiskreditovat novináře a své kritiky jako Trump. Ale pak jsou tu dvě věci, v kterých se ty dva příběhy liší, a Trumpův skandál je mnohem horší.

Nixonův skandál byl domácí, Trumpův zahrnuje cizí země. Nejen Ukrajinu, ale myslím, že zjistíme, že i Rusko. A přímo zasahuje i národní bezpečnost Spojených států. Prezident ji obětuje svému vlastnímu politickému zisku a možná ještě ku prospěchu Ruska, které má s Ukrajinou své záměry. Takže v mnoha ohledech jsme v dějinách Spojených států ještě neviděli tak závažnou situaci.

Proč by to teď mělo být jiné než po zveřejnění Muellerovy zprávy, kterou také řada lidí považovala za důkazní materiál proti Trumpovi, ale Trump a republikáni ji naopak vyhlásili za očišťující dokument, a ani dostatečný počet demokratů nepřesvědčila k podpoře žaloby?
Protože pohled na stížnost takzvaného whistleblowera, pokud přijmeme, že je důvěryhodná, a generální inspektor zpravodajských služeb ji za takovou považuje, a pohled na rekonstrukci Trumpova telefonátu s ukrajinským prezidentem jen zaplétá Trumpa do řady prohřešků, na kterých se dá žaloba vystavět.

Horké chvíle Trumpova prezidentství. Šest klíčových otázek a odpovědí kolem aféry, která otřásá Amerikou

Číst článek

Očividně zneužíváni moci, zneužívání moci svého úřadu a americké vlády k vydírání cizího státníka k osobnímu prospěchu, porušení zákona o financování kampaně, který říká, že kandidát – a Trump je kandidátem – nesmí vzít cokoli hodnotného od cizince, natož od cizí vlády. Pak zneužití postupů zpravodajských služeb k zakrytí konverzace se zahraniční hlavou státu, spiknutí proti Spojeným státům, protože tenhle případ nezahrnuje jenom prezidenta, ale i jeho osobního právníka Rudyho Giulianiho, možná ministra spravedlnosti Williama Barra, který to popírá, a další. A taky ovlivňování svědků a bránění průchodu spravedlnosti, protože Trump útočí na whistleblowera a jeho zdroje, a ti budou v rolích svědků. Přirovnává je ke špionům a říká, že by se s nimi mělo zacházet tak, jak se to dělávalo, což je samozřejmě poprava. Takže byste měli být popraveni, pokud upozorníte na Trumpovy zlé skutky. To je neuvěřitelné.

Tahle situace se zásadně liší od toho, co se dělo s Muellerovou zprávou. Ta byla rozvláčná, nečitelná, nejasná v nejdůležitějších otázkách. Whistleblowerova stížnost byla prostá, přesvědčivá, jasná, poukazovala na skandální činy, každý jí může porozumět a poprvé tu máme zmínku z úst samotného prezidenta, že se zabývá tajnou nekalou dohodou s cizí mocí, aby pro sebe získal politickou výhodu. Navíc ministr spravedlnosti, kterého se to potenciálně také týká, v tomto případně na rozdíl od Muellerovy zprávy nemůže překroutit, co se děje.

Donald Trump má zástup obránců včetně jeho samotného. Psal třeba o tom, že pokud byl telefonát s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským nepatřičný, tak už žádný další prezident nebude nikdy moci mluvit s hlavou cizího státu. Slyšíme také věty o tom, že vyšetřovat by se měly naopak aktivity rodiny Joea Bidena na Ukrajině. Zaznamenal jste nějaké argumenty proti ústavní žalobě, které považujete za relevantní?
Všiml jsem si dvou pozoruhodných věcí. Tou první je, že ty argumenty se zřídka týkají podstaty obvinění. Donald Trump spíš všechnu svoji obhajobu staví na očerňování stěžovatele, který na telefonát upozornil, jeho zdrojů a demokratů v Kongresu. To vše bez jediného důkazu, prostě si ty věci vymýšlí. A to platí také o některých jeho republikánských zastáncích.

Tou druhou věcí je, že tu není záplava republikánů, kteří by spěchali s obhajobou Donalda Trumpa, jak by se možná dalo čekat. Většina z nich je dost potichu. A tak jako Trump, ani jeho obránci nemají moc co hájit, co se týče podstaty věci. Soustředí se na to, že v telefonátu výslovně nezazněl požadavek protislužby mezi Trumpem a Zelenským.

Pokus sesadit Trumpa je v Senátu bez šance. Impeachment ale může zasadit ránu jeho kampani

Číst článek

Ale za prvé, to není nutné, aby byl porušen zákon o financování kampaně. A kromě toho, i pokud nešlo o protislužbu výslovnou, je naprosto jasné, že je tam obsažena. Vysvětloval to Trumpův bývalý právník Michael Cohen – Trump nemluví přímo, ale v šifrách. A tady jsou nezpochybnitelné, rozluštil by je i školák. Je to, jako když komunikuje mafie. Úplně slyším ten telefonát hlasem Dona Corleoneho z Kmotra: „Byli jsme na vás opravdu hodní… A vy jste nám to opravdu neoplatili… Takže… bych vás poprosil o malou laskavost… Musíte mi prokázat tuhle službičku…“

No tak! To byla jasná žádost, kterou Zelenskyj asi nemohl odmítnout, protože byl naprosto závislý na americké pomoci, kterou Trump před tímto telefonátem pozastavil. Nikdo nemůže zpochybnit, že tohle bylo „něco za něco“. Nemusí to být vyhláskováno A, B, C, abychom tomu porozuměli.

Pokud by Kongres skutečně ústavní žalobu spustil a ta došla do Senátu, muselo by ji podpořit nejméně 20 republikánů, aby poprvé v historii uspěla a Donald Trump ve funkci skončil. To se zdá být těžko představitelné, i když bývalý republikánský senátor a Trumpův kritik Jeff Flake prohlásil, že kdyby to hlasování bylo tajné, republikána Trumpa by potopilo dokonce 35 senátorů této strany. Co si o tom myslíte?
Kritici říkají, že impeachment je zbytečný, protože Senát prezidenta nikdy neodsoudí. To nevědí! Důkazy sotva začaly vycházet najevo. Myslím, že přijdou další týdny neuvěřitelně průkazných důkazů. A kdo ví, co může Senát udělat, s těmi všemi důkazy na stole? Kdo ví, co může Senát udělat, když to bude vypadat, že ho Trump táhne politicky dolů?

Ale i kdyby ho Senát neodsoudil, je pro Trumpa ústavní žaloba i tak fiaskem. Pokud šéf Senátu Mitch McConnell dodrží precedens a bude ho soudit, bude to pro Trumpa pohroma. Sněmovna pak může jmenovat žalobce, který může předvolávat svědky, prezentovat důkazy, udělat úvodní a závěrečné prohlášení i křížový výslech prezidentových svědků. A prezident bude muset předložit skutečné argumenty, ne jen vytáčky typu Rudy Giuliani.

A pokud se McConnell rozhodne obvinění odmítnout a soud nezahájit, nemusí sehnat podporu 51 senátorů. To by navíc podnítilo obvinění ze zakrývání zločinu a všechny body obžaloby odhlasované sněmovnou by nevyvrácené zůstaly viset ve vzduchu.

I tak je ale docela pravděpodobné, že Donald Trump nejenže ve funkci zůstane, ale bude ji příští rok obhajovat, což je samo o sobě jednou z tradičních výhod při amerických prezidentských volbách. Washington je teď plný spekulací, kdo na impeachmentu vydělá, a Trumpova kampaň se raduje, jak jí aktivizovaní příznivci ze solidarity k prezidentovi začali okamžitě sypat další peníze. Skutečně na republikáni na impeachmentu nemohou vydělat?
Někteří republikáni tvrdí, že jim impeachment politicky pomůže. Jen si to představte! To je neuvěřitelný argument, myslet si, že závažný zločin je pro vás politicky výnosný. Ale vzpomeňte si, podobně mluvili republikáni před loňskými volbami o situaci okolo jmenování Kavanaugha soudcem Nejvyššího soudu, a nakonec přišli o řadu míst ve sněmovně.

Putin a spol. Demokraté chtějí záznamy více hovorů, Trump mohl podle nich ohrozit bezpečnost

Číst článek

Podívejte se také na Clintonův impeachment, který se rozeběhl na mnohem slabším základě, než má sněmovna teď u Donalda Trumpa. Šlo o osobní aféru, ne o budoucnost naší demokracie a národní bezpečnost. Jistě, republikáni pak přišli o křesla ve sněmovně. Ale zůstala jim většina a impeachment jim zajistil největší jackpot americké politiky – výhru v prezidentských volbách.

V roce 2000 rozhodlo 537 hlasů na Floridě, a byly to volby, které by bez skandálu s ústavní žalobou demokrati snadno vyhráli – byl to čas míru, prosperity a klidu na domácí i zahraniční scéně. Ale George Bush mladší mohl dělat kampaň za obnovení cti a bezúhonnosti v Bílém domě. Demokrati kvůli tomu nechali svého nejlepšího agitátora, kterým byl právě Clinton, schovaného v šuplíku a čtvrtina voličů řekla, že jeho skandál pro ně byl při rozhodování důležitý. Proto si myslím, že se pletou ti, kdo si myslí, že Trumpův impeachment republikánům pomůže.

Byl byste ostatně proti své vlastní metodě Třinácti klíčů k Bílému domu, kdybyste si myslel opak. Ta uvádí, že pokud administrativa čelí velkému skandálu, je to pro ni minusový bod při výpočtu, jestli strana vládnoucí v Bílém domě bude mít prezidenta i v příštím období. Máte pro to ještě nějaké další konkrétní argumenty?
Pokud je to něco, na čem republikáni postaví svou kampaň, tak je to dost žalostné. Nevidím, jak by Donaldu Trumpovi pomohlo, když se budou při sněmovním vyšetřování a možném senátním soudu ventilovat všechny jeho zlé skutky.

Když začali vyšetřovat Richarda Nixona, měl v průzkumech podporu 67 procent Američanů. Postupně klesla až na 25 procent, a to ještě předtím, než se v aféře Watergate objevily ty zásadní nahrávky, které ho usvědčovaly ze snahy skandál ututlat. Trump nezačíná na 67 procentech, ale zhruba na 43 procentech. A jen malá rána pro míru jeho podpory by byla naprosto katastrofální. Takže si myslím, že argument, že impeachment Trumpovi pomůže, je jak zbavený morálky, tak z podstaty chybný.

Jan Kaliba Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme