Odhadl Trumpův triumf. Teď Allan Lichtman předpovídá, že vyhrají demokraté a prezidenta odvolají

Donald Trump má za sebou první rok v úřadu prezidenta Spojených států. „Dosáhl toho spoustu. Možná ne v zákonodárné oblasti, ale zcela určitě tím, jak své prezidentství vede, a také exekutivními výnosy. Důležitá je ale otázka, zda je to dobré pro Spojené státy a pro celý svět. A bohužel hodně z toho, co vykonal, je nebezpečné pro naši zemi i pro celý svět,“ říká profesor American University ve Washingtonu Allan Lichtman.

Dvacet minut Radiožurnálu Washington Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Profesor American University ve Washingtonu Allan Lichtman | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Allan Lichtman svou světoznámou metodou už dva měsíce před volbami předpověděl Trumpovo překvapivé vítězství. A krátce na to předpověděl i to, že Trump bude ve funkci čelit impeachmentu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Profesor Allan Lichtman ve 20 minutách Radiožurnálu, rozhovor vedl Jan Kaliba

S úspěchem předpovídáte volební vítězství amerických prezidentů už od roku 1984. Svoji metodu Třinácti klíčů k Bílému domu opíráte mimo jiné o pečlivé studium volebních výsledků a jejich souvislost s aktuální náladou v americké společnosti od dob Abrahama Lincolna až po současnost. Jak byste popsal vztah americké společnosti a Donalda Trumpa po prvním roce jeho prezidentství?
Ukážu vám to na příkladu. Vezměte si téma změny klimatu. V roce 2009 Donald Trump spolu se svými dětmi Donaldem juniorem, Ivankou a Erikem napsal tehdejšímu prezidentu Baracku Obamovi, že vědecké závěry nelze vyvrátit. A že pokud na změnu klimatu rychle nezareagujeme, důsledky budou pro lidstvo i planetu katastrofální.

Co se za těch osm let změnilo? Jen to, že se z Donalda Trumpa stal politik, který se k boji s klimatickými změnami otočil zády. Udělal z nás nadřazený národ – jediný, který se distancoval od Pařížské klimatické dohody. Zpřístupnil těžařům Národní přírodní rezervaci na Aljašce a další území včetně oceánů. Tím, jak se zachoval k většině nedávných předpisů o ochraně přírody, nás vrací v čase. Zastavil boj se změnou klimatu a vystavuje tím všechny Američany i lidi na celém světě skutečnému nebezpečí. Kvůli čemu? Naftařské společnosti už takhle mají dost. Potřebují být ještě bohatší? Takže shrnuto: hodně z toho, co Donald Trump vykonal, je nebezpečné pro naši zemi i pro celý svět.

Donald Trump by vám na řečnickou otázku ohledně naftařů zřejmě odpověděl v tom smyslu, že to dělá pro Američany, protože jejich zájmy klade na první místo a chce pro ně vytvořit nové pracovní příležitosti. Naopak o změnách klimatu a globálním oteplování při nedávných rekordních mrazech žertoval, takže je asi za takový problém nepovažuje.
To je velmi smutné, kdyby si dělal legraci z něčeho tak vážného, jako je změna klimatu. Vtipkovat se dá o ledasčem, ale ne o věci, kterou 97 až 98 procent vědců považuje za naléhavou a vážnou hrozbu pro náš blahobyt na planetě. Jde zřejmě o největší hrozbu, které lidstvo čelí. A pokud jde o ta pracovní místa, těžařský průmysl jich moc nevytváří. Trump tvrdí, že vrátí práci horníkům. To je nesmysl, Amerika už nemá horníky, co by se spouštěli do dolů a špinili si plíce kutáním uhlí. Nové pracovní příležitosti nevytvoříte tím, že vrátíte ty staré.

Trumpův první rok: prezident vládne přes twitter. Kritici se zlobí, že degradoval politiku do 140 znaků

Číst článek

Je třeba jít s dobou i technologiemi a pracovní místa musejí vzniknout v oblasti nových alternativních paliv. Takže tohle celé je pouze kouřová clona zastírající politiku, která ohrožuje planetu, a má za následek jen to, že dává zbohatnout už tak úžasně bohatým společnostem. Na stejném principu je mimochodem založená i Trumpova daňová reforma, jak on sám připustil před přepychově bohatými hosty své rezidence na Floridě, kterým řekl, že teď budou ještě bohatší. To není to, co Trump sliboval. Tvrdil, že tady bude pro ty malé, pro bohem zapomenuté části Ameriky, jenže zaprodal své prezidentství Wall Streetu a velkému byznysu.

Ale Donald Trump používá úplně jinou rétoriku, i zmíněnou daňovou reformu v prosinci schválenou Kongresem prezentoval jako vánoční dárek pro běžné Američany. Je to taktika, která může vycházet?
Samozřejmě, že bude tvrdit, že je to ve prospěch běžných lidí. Ale podívejte se, kdo reformu vytvořil. Všichni jeho přední poradci jsou z Wall Street a každý nezávislý odborník vám řekne, že velká část úspor z jeho daňové reformy půjde ve prospěch jednoho procenta nejbohatších Američanů, tedy lidí, jako je sám Trump. A že jeho rodina tím ušetří možná až stovky milionů dolarů. Lhal Američanům, když říkal, že to tak nebude. Samozřejmě, že nějaké drobné získají i normální lidé, ale to se týká jen malého zlomku peněz, kterých se změna daňových zákonů týká. Navíc výhody pro běžné lidi jsou dočasné, kdežto ty pro bohaté trvalé.

Většina průzkumů ukazuje, že Trumpova podpora mezi lidmi klesá a je rekordně nízká ve srovnání s jeho předchůdci. Trump a jeho zastánci ale rádi říkají, že ta čísla jsou vlastně úžasná s ohledem na to, jak nepřátelská jsou vůči prezidentovi média. Jak velkou váhu těmto číslům přikládáte vy, který se při svých analýzách a předpovědích na průzkumy veřejného mínění vůbec neohlížíte?
Každý prezident viní ze svých selhání média. A Donald Trump mnohem víc než většina ostatních. Nepřijímá odpovědnost vůbec za nic. Myslím, že za nízkou úroveň podpory, ať už ta čísla znamenají cokoli – si může sám. Velká většina Američanů si nemyslí, že je duševně způsobilý být prezidentem. Deník Washington Post, který tyhle věci sleduje, spočítal, že za necelý rok ve funkci vyřkl Donald Trump skoro dva tisíce naprostých lží nebo zavádějících výroků. On by řekl, že jsou to fake news, ale nejsou.

Trumpův první rok: jedním z hlavních témat je ochrana hranic, prezident se svých snů o zdi nevzdává

Číst článek

Pronesl i ohromně nehorázné lži. Obvinil třeba Baracka Obamu, že osobně odposlouchával jeho telefony v Trump Tower. Nebo prohlásil, že tři až pět miliónů lidí volilo ilegálně – a všichni shodou okolností Hillary Clintonovou. O daňové reformě řekl, že na ní bude šeredně tratit, ačkoli ve skutečnosti na ní vydělá desítky, pravděpodobně i stovky milionů dolarů. Takže Trump nejen lže, vytvořil celou alternativní realitu. Dostali jsme se do Orwellova románu 1984, kde válka je mír, hladomor znamená dostatek a nenávist lásku. V jeho světě prostě chybí realita a lidi si to uvědomují. Strhnete oponu a za ní je jenom kouzelník, co ale není skutečným kouzelníkem, a zoufale se snaží vyčarovat svoji podporu.

Vydal jste knihu The Case of Impeachment, v níž jste předpověděl i to, že bude čelit impeachmentu. Loni v listopadu jste řekl, že to čekáte klidně už letos na jaře. Pořád si to myslíte?
Řekl jsem, že tu máme dva stěžejní okamžiky. Jeden z nich jsem skutečně zasadil do letošního jara. Pokud bychom se dočkali opravdu šokujících odhalení od speciálního vyšetřovatele a republikáni, kteří zatím všechny potenciální prezidentovy přestupky přehlížejí, by museli jednat. Druhý možný scénář je takový, že republikáni budou ignorovat, co vychází o Donaldu Trumpovi najevo – potom letos na podzim utrpí volební porážku, k moci se dostanou demokrati a spustí impeachment v roce 2019.

Já jsem Trumpův budoucí impeachment předpověděl už v září 2016, tedy ještě než byl vůbec zvolený prezidentem. Bylo to ve stejném rozhovoru pro Washington Post, kde jsem tvrdil, že vyhraje volby. Loni v dubnu jsem pak vydal zmíněnou knihu a právě tento týden vyšla její aktualizovaná, paperbacková verze, kde shrnuji, čím vším Donald Trump za tu dobu mařil spravedlnost.

Na základě svého výzkumu jste tedy došel k tomu, že impeachment je nevyhnutelný. A také jsem četl váš názor, že je to pro Spojené státy ozdravný proces, bez ohledu na to, jak skončí. Proč si to myslíte?

Měli jsme v dějinách Spojených států dva impeachmenty a z dalšího sešlo na poslední chvíli, protože Richard Nixon rezignoval dřív, než by byl zcela jistě obžalovaný a odsouzený. Impeachmentu čelili Andrew Johnson a Bill Clinton. Ve všech třech případech to bylo pro tuhle zemi dobré. Lidé považují impeachment za katastrofu, ale tak to není. Otcové zakladatelé dali do ústavy tuto možnost, abychom se vyhnuli potřebě odstraňovat nebezpečného vládce atentátem nebo revolucí. Naproti tomu impeachment je pokojný, systematický a ústavní způsob, jak naložit s nepoctivým prezidentem.

A každý impeachment byl pro Ameriku dobrý. Andrew Johnson díky němu přestal bránit začleňování osvobozených otroků do společnosti, odstoupení Richarda Nixona nás zbavilo skutečného nebezpečí pro zdraví americké demokracie, kterou podkopával aférou Watergate, a i když lidé říkali, že impeachment Billa Clintona zničí jeho prezidentství, ve skutečnosti pak bylo lepší než kdy předtím. A jestliže se Trump opravdu dopustil vážných přestupků jako maření spravedlnosti nebo se spiknul s Rusy, aby podryl naši demokracii, tak si zaslouží, aby byl z úřadu odstraněn. Neříkám to jako politický soud – můžu vám vyjmenovat spoustu prezidentů, s jejichž politikou jsem vehementně nesouhlasil, ale nikdy jsem v souvislosti s nimi nemluvil o impeachmentu. A to jsem za svých sedmdesát let zažil moc a moc vlád.

Profesor American University ve Washingtonu Allan Lichtman | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Vidíte v některých z těch případů, které jste jmenoval, paralelu s Donaldem Trumpem?
Nejužší paralela je tu s Richardem Nixonem. Myslím, že mnoho obvinění vůči Donaldu Trumpovi je stejně vážných nebo dokonce vážnějších, protože zahrnují nepřátelskou velmoc Rusko, kdežto Nixon jednal jen vnitrostátně. A stejně jako u Nixona tu vidíme ze strany Donalda Trumpa a jeho týmu velkou snahu věc ututlat. Nejprve přichází odmítání, potom zastírání a lhaní o kontaktech s Rusy. A když jsou chyceni, tak říkají, že ty kontakty byly naprosto nevýznamné. Stejně jako Nixonův tým tvrdil, že vloupání do komplexu Watergate bylo jen podřadnou loupeží, která ve skutečnosti nic neznamenala.

Zakrývání problému je tedy skoro navlas stejné a také jejich přestupky jsou velmi podobné. Oba ohrozili naši demokracii, ale obvinění vůči Trumpovi jsou závažnější. Bývalý manažer Trumpovy kampaně a hlavní stratég Bílého domu řekl, že klíčoví lidé Trumpova týmu jako předseda kampaně Paul Manafort, prezidentův zeť Jared Kushner a prezidentův syn Donald se setkali s Rusy, aby získali špínu na Hillary Clintonovou. To je nevlastenecké, až zrádné. A aby někdo vinil prezidenta ze zrady, to se nikdy předtím nestalo. Leda z nějaké formy nemorálního chování, ale nikdy ze zrady.

Už během prvního roku Trumpova prezidentství jsme viděli snahu některých kongresmanů spustit impeachment. Nepřijde vám to předčasné v momentu, kdy problémy, o kterých mluvíte, jsou stále ve fázi vyšetřování?
Ano, zatím si nemyslím, že jsme na impeachment připravení, protože chceme počkat na to, co odhalí speciální vyšetřovatel. Při aféře Watergate běžela tato dvě vyšetřování zároveň a Sněmovna reprezentantů, která má impeachment ve své pravomoci, se stejně spoléhala na zjištění zvláštních žalobců. Takže si myslím, že je potřeba počkat na to, s čím teď přijde Robert Mueller, a to ještě v mnoha ohledech možná několik měsíců potrvá. Ovšem myslím si, že ty dosavadní pokusy demokratických členů Sněmovny neměly za cíl impeachment opravdu spustit, ale dostat ho do našeho povědomí. To se jim podle mě povedlo, i když bylo docela zřejmé, že to v tu chvíli nikam nepovede.

Nejméně populární prezident. 'Z podpory neztratil, ani co by se za nehet vešlo,' nevěří Trumpův stoupenec

Číst článek

Kromě toho se ale objevilo i několik občanských iniciativ za spuštění impeachmentu Donalda Trumpa. Ta, kterou vede miliardář Tom Steyer, hlásí, že se k její petici připojilo už skoro čtyři a půl miliónu Američanů. Pamatuje americká politická historie něco takového?
Po takzvaném Masakru sobotní noci během skandálu Watergate, kdy Richard Nixon odvolal zvláštního žalobce. To spustilo vlnu veřejného volání po impeachmentu. Ale nikdy jsme to nezažili tak organizovaně, jako to vidíme teď od běžných občanů, různých organizací nebo právě Steyera, který na podporu myšlenky odstranit bezcharakterního prezidenta věnoval kus svého jmění. To je opravdu něco nového. A nezapomínejme na jednu věc – hlavním zájmem všech kongresmanů je udržet se ve funkci. A pokud uvidí, že u veřejnosti narůstá poptávka po impeachmentu a že pasivita by mohla ohrozit jejich znovuzvolení, může je to podnítit k akci. Mohou si uvědomit, že potřebují proti prezidentovi zakročit, aby se sami zachránili, i když z principu by to nikdy neudělali.

Za co byste prezidenta Donalda Trumpa pochválil?
Je nekonvenční. Vůbec nenaznačuji, že by měl být odvolán kvůli svému stylu nebo přístupu. V jistém smyslu je jeho prezidentství občerstvující. Netrpí nešvarem typickým pro politiky – tedy hodně mluvit a přitom nic neříct. Neutápí se v klišé – jeho projev je zajímavější a pestřejší. Trump nebyl daleko od pravdy, když říkal, že bez něj by sledovanost médií zkolabovala. On je zárukou fascinující show.

Po svém zvolení vám Trump poslal osobní blahopřání. Jak jste se cítil?
Jak vidíte, sedím tady, v kampusu American University ve Washingtonu, DC. To není zrovna pařeniště Republikánské strany, takže si umíte představit, jak jsem to tu schytal. Tudíž jsem se vlastně cítil docela dobře, že mi Donald Trump napsal. Já už předpověděl hodně vítězů prezidentských voleb. To jste ještě ani nebyl na světě, když jsem s tím začal, bylo to v roce 1984. Ale ještě žádný z prezidentů, jejichž výhru jsem předpověděl, neprojevil tolik vděku, aby mi poslal osobní dopis.

Na světě už jsem byl, ale je pravda, že jsem sotva chodil, když jste dal první ze svých předpovědí. Jak vás ale napadlo inspirovat se zrovna v seismologii?
Celá moje metodologie je výsledkem mezinárodní spolupráce. V roce 1981 jsem hostoval na Kalifornském technologickém institutu v Pasadeně, kde působí vyhlášení matematici a fyzikové. Potkal jsem tam Vladimira Keilise Boraka z Moskvy, jednu z největších světových kapacit na předpovědi zemětřesení. Byl to jeho nápad, že bychom měli spolupracovat. Myslel jsem si, že je to možná agent KGB. Ale bylo mi to jedno, já jsem historik a nemám tajemství. A když jsem se nad tím zamyslel – pro politickou vědu jsme si všechny termíny stejně ukradli z geofyziky – politické zemětřesení, seismické pohyby voličů, výbušné volby.

Bylo to takové zemětřesení v přemýšlení o amerických prezidentských volbách…
Místo abychom nahlíželi na volby jako na souboj republikánů s demokraty, liberálů s konzervativci nebo Ronalda Reagana s Jimmym Carterem, začali jsme o nich přemýšlet v termínech stabilita – strana ovládající Bílý dům v něm zůstává, anebo zemětřesení – vládnoucí strana naopak v Bílém domě končí. A studovali jsme všechny americké prezidentské volby od roku 1860 do roku 1980, abychom poznali, jaké vlastnosti politického systému jsou spojené se stabilitou a jaké naopak se zemětřesením. Vyvstalo nám třináct klíčových prvků, které fungovaly od Lincolnových dob až po tu Reaganovu. Podle tohoto principu jsou americké volby vlastně referendem o výkonu a síle té strany, která zrovna drží Bílý dům. Jsou lidé ochotní ke změně, nebo ne? Počínání strany, která v tu chvíli není u moci, nemá na výsledky voleb skoro žádný vliv.

Jste o své předpovědi pokaždé přesvědčený, nebo jste třeba právě před posledními volbami zapochyboval, když vám vaše metoda ukázala, že by měl vyhrát Donald Trump?
Věřil jsem jí, protože moje metoda má už přes třicet let výsledky, k tomu se žádné další neblíží. Mimochodem, u ostatních předpovědí vycházejících třeba z průzkumů veřejného mínění nebo názorů expertů se spolehlivost nedá nijak vědecky ověřit. Ale u Trumpa jsem měl velký strach, protože jsem se domníval, že je to v americké historii tak netradiční a bezprecedentní kandidát, že by mohl postavit na hlavu i výsledky metody, která pracuje s daty za posledních 150 let. Takže jsem byl velmi, ale velmi nervózní. Když jsem o své předpovědi mluvil, stál jsem si za ní, ale věděl jsem, že Trump je tak výstřední, že se může stát prvním kandidátem, který tento historický vzorec naruší. Ale to se nepřihodilo.

Nedávno jste navštívil Česko, protože váš syn studoval v Praze FAMU. Ale nejen proto vám jako politickému historikovi zřejmě neuniklo, že i Češi teď mají v nejvlivnější, v našem případě premiérské funkci bohatého podnikatele, který se profiluje jako nepolitický politik a razí heslo, že chce stát řídit efektivně jako svou vlastní firmu. Co o tomto modelu řízení země říká váš obor?
Neodvážil bych se nijak komentovat nebo předvídat českou politiku, ale řeknu k tomu následující. My Američané jsme si dvakrát zvolili za prezidenta podnikatele, který předtím nebyl zvolený nikdy nikam. Poprvé to byl Herbert Hoover – a co následovalo po jeho funkčním období ve 30. letech minulého století? Velká krize, republikáni museli vyklidit Bílý dům a přišel demokrat Franklin Delano Roosevelt se svým Novým údělem. A tím druhým prezidentem tohoto střihu je Donald Trump, takže bych lehce varoval před pokusy řídit stát jako firmu.

Proč zrovna teď vidíme v mnoha zemích světa tendenci lidí volit do funkcí netypické politiky?
Protože se lidé zdají být unavení klasickou politikou, doba je pro ně těžká a oni cítí, že se na ně zapomnělo. Není ovšem jasné, jestli politici typu Donalda Trumpa přinesou běžným lidem něco lepšího než konvenční lídři. Ale myslím, že jsme svědky jakési vlny nezvyklých politických vůdců.

Je to úplná novinka, nebo zkrátka součást cyklu, který se opakuje?
Ne, nemyslím si, že je to zcela nové. Určitě už jsme viděli nepolitiky ve funkcích. Nechci zmiňovat tak hrůzné příklady jako Adolf Hitler, který se dostal ve Výmarské republice k moci za poněkud odlišných podmínek než kdokoli jiný. Ale určitě už jsme zažili takové vlny nekonvenčnosti.

Jan Kaliba Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme