Americké primárky – příklad demokracie, nebo nákladné divadlo?

Po čtyřech letech začalo politické klání, které nemá na světě obdoby. Američané vybírají svého prezidenta, nejmocnějšího člověka na zeměkouli. Volit se sice bude až v listopadu, ale souboj o Bílý dům začíná mnohem dřív.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Provokatér obviňující Romneyho z lží při primárkách v New Hampshire | Foto: Vít Pohanka

Už teď jsou prezidentské primárky v plném proudu.

Voliči v jednotlivých státech rozhodují, který republikán se v listopadu postaví Baracku Obamovi.

Jsou americké prezidentské primárky příkladem občanské demokracie? Nebo spíš nákladným doprovodným divadlem, které jen potvrzuje kandidáta schopného najít nejsilnější finanční podporu vlivných zájmových skupin?

Přehrát

00:00 / 00:00

Fenomén amerických primárek - téma pro zpravodaje ČRo v USA Víta Pohanku

„Je to přeci součást našeho politického procesu. Je nutné, abychom se ho účastnili,“ myslí si jeden volič.

Ptal jsem se republikánských voličů, organizátorů kampaně i všímavých pozorovatelů s historickým nadhledem.

„Tam je skutečně bezprostřednost, intimnost. A je tam vidět síla občanské společnosti, obrovská síla občanské společnosti,“ soudí profesor historie a politologie na Bostonské univerzitě Igor Lukeš.

Díl I. - Iowa

Jsme v Iowě. Je úterý 3. ledna a právě v tomhle relativně málo lidnatém, farmářském státě na středozápadě Spojených států začíná výběr prezidentských kandidátů.

Přesněji řečeno toho republikánského.

I demokraté sice musí potvrdit, že prezident Barack Obama bude znovu jejich kandidátem na druhé funkční období. Ale protože nemá žádného vážného vyzyvatele, je to formalita.

Výsledky republikánských primárek v Iowě | Foto: ČTK

Letos se tedy pozornost soustřeďuje na republikány. A já mám domluvené, že můžu sledovat jejich rozhodování přímo z první ruky.

Republikánští voliči vítají předsedu sdružení téhle strany v okrese Madison, jižně od hlavního města Des Moines.

Městečko Winterset má sice jenom něco přes 4 tisíce obyvatel, v tělocvičně zdejší střední školy se ale shromáždilo asi 500 voličů. Vyslechnou zástupce kandidátů a potom svým hlasem podpoří jednoho nebo jednu z nich.

Farmářce v důchodu Betty se líbí, jak mluví konzervativní guvernér Texasu Rick Perry.

Ale zamlouvá se jí také Ron Paul, libertariánský kongresman z Texasu. Hlavně to, že slibuje, vrátit domů všechny americké vojáky, ať jsou nasazení kdekoli.

Zatímco mluvím s Betty, ohlašuje Joe u řečnického pultu reprezentanty jednotlivých kandidátů.

Vystřídají se podle abecedy. Za Michele Bachmannovou promluví Linda Campová.

„Stojte při ní,“ prosí Linda a vysvětluje, že Michele Bachmannová je tou jedinou a správnou kandidátkou.

Linda čte svůj proslov z papíru, je trochu nervózní a místy zadrhává. Všichni jí ale pozorně naslouchají.

Vysvětluje, že se Amerika v posledních letech odchýlila od vize, kterou měli otcové zakladatelé v 18. století. Je potřeba porazit Baracka Obamu, dostat ho z úřadu a Michele Bachmannová je tou ženou, která to může dokázat.

A v podobném duchu ostatní řečníci po Lindě.

Koloniální tradice

Až se dostane na zástupce Mitta Romneyho. Ten pohled stojí za to. Volební shromáždění, jako je tohle, mají kořeny v sousedských poradách z 18. století v koloniální Americe.

V té době samozřejmě Iowa jako stát neexistovala, ale pozdější osadníci tuhle zvyklost přijali za svou.

Přežívá i v době počítačů a internetu. Důležitější než průzkumy, statistiky a reklamy kandidátů v médiích jsou tady zjevně slova lidí, kteří se znají od dětství a sami se rozhodují, komu věřit.

Michele Bachmannová | Foto: Reuters

Když pak voliči zaškrtnou jméno svého kandidáty na předtištěném formuláři, sčítají hlasy otevřeně na stole před jejich zraky lidé, které si sami vybrali a kterým důvěřují.

Jenže to co má své kořeny v tradici a tradičních postupech, může být také nespolehlivé.

Hlasování na místě, sousedské sčítání, to všechno působilo velmi autenticky.

Jenže republikáni v Iowě nejdřív oznámili, že se vítězem stal bývalý guvernér státu Massachusetts Mitt Romney. Za 14 dnů ale po přepočítání hlasů vyšlo najevo, že o nějakých 30 hlasů víc dostal konzervativec Rick Santorum.

Protože se ale „ztratily“ výsledky hlasování z několik volebních okrsků, rozhodlo vedení strany, že volební shromáždění Iowě skončila remízou těchto dvou hlavních kandidátů.

Složitý systém

Celá ta peripetie upřímně řečeno nepůsobí moc důvěryhodně. A nejde jenom o Iowu. Každý z 50 amerických států má pro výběr prezidentských kandidátů vlastní pravidla.

„Především chci souhlasit s tím, že systém je velmi komplikovaný,” přitakává profesor historie Bostonské univerzity Igor Lukeš.

„Vzpomínám si například na to, že během studené války jsme žertovali, že jediní lidé, kteří tomu komplikovanému systému rozumí, jsou odborníci v Sovětském svazu v tom slavném Ústavu pro studium Spojených států a Kanady, protože ti měli v popisu práce tomu rozumět,” žertuje Lukeš.

Jenže způsob výběru prezidentských kandidátů ve Spojených státech má hluboké historické kořeny a prošel vývojem, který se ustálil.

„Zhruba do roku 1820 kandidáty na prezidentský úřad vybíral Kongres. Jeho členové v bouřlivé debatě rozhodli, kdo bude kandidovat proti komu o místo v Bílém domě,“ vysvětluje profesor Bostonské univerzity a pokračuje:

„Od roku 1830, 1832 se zavedl současný systém, podle kterého kandidáty na prezidentský úřad vybírají jednotlivé strany na svých celostátních kongresech.“

„Původně to bylo tak, že účastníky na celostátní kongresy vybíraly státní kongresy a dokonce i místní kongresy, takže se začalo na úrovni vesnic a postupně se pokračovalo až bylo dosaženo celostátní úrovně,“ doplňuje Lukeš.

Primárky vs. volební shromáždění

Některé státy mají primárky, do téhle skupiny patří třeba New Hampshire. Jiné - jako Iowa - pořádají volební shromáždění.

„Rozdíl mezi nimi je zhruba v tom, že primárky řídí jednotlivé státy, zatímco právnicky vzato volební shromáždění jsou soukromé události, na které by měl být člověk formálně pozván,“ doplňuje Igor Lukeš.

„Nevím, jestli je to tak dodržováno v každém případě, ale technicky by to tak pravda měla být. Za volební shromáždění jsou zodpovědné jednotlivé strany.

Romney v New Hampshire | Foto: Vít Pohanka

Letošní trapné problémy se sčítáním hlasů v Iowě tak padají na hlavu samotným republikánům a jejich špatné organizaci, nikoli státním úřadům.

Bez ohledu na to jsou ale američtí voliči při současném způsobu rozhodování přesvědčení, že i na jejich hlasu záleží.

Ve Spojených státech jsou prostě lidé na volební shromáždění a primárky zvyklí. Tomu, kdo o to stojí, dávají možnost poznat kandidáty opravdu zblízka. A nevypadá to, že by to některá strana chtěla v dohledné době měnit.

„Ať je to v primárkách nebo volebních shromážděních, musejí kandidáti předstoupit před sousedy, kteří v některých případech sedí na balících slámy. A tam kandidát v džínsech, aby dokázal svůj kontakt s lidem,“ vykládá profesor Lukeš.

„Člověk se tam zhruba z třímetrové vzdálenosti musí svým voličům představit.“

„Ve 21. století to vypadá jako absolutní anachronismus, ale ten systém má něco do sebe, a proto funguje dál a je naprosto zdravý,“ říká Igor Lukeš, profesor historie Bostonské univerzity.

Díl II. – New Hampshire

Vítejte v New Hampshire. Týden po Iowě je tenhle zeměpisně a populačně ještě méně významný stát na severovýchodě Spojených států dalším místem, kde se rozhoduje o bytí a nebytí prezidentských kandidátů.

Kolik má který z nich peněz, je samozřejmě důležité. Ale záleží i na něčem jiném.

Na schopnosti kandidáta vytvořit síť stoupenců, kteří jsou pro něj ochotní pracovat zadarmo.

Jsme ve stotisícovém městě Nashua. Rtuť teploměru hluboko pod nulou. Jeden z předních uchazečů o republikánskou prezidentskou nominaci Rick Santorum se vítá s menším davem lidí na hřišti zdejší katolické vysoké školy.

Mají možnost s uchazečem o prezidentskou funkci promluvit, položit mu pár otázek, potřást si s ním rukou a vidět ho opravdu zblízka.

Aktivisté rozdávají nálepky a minitransparenty, rozlévají horký čaj a kávu.

Šerif Chris

Takových intimních setkání s voliči absolvují jenom dnes všichni republikánští kandidáti dohromady desítky. A nedaly by se zorganizovat bez dobrovolníků.

„Můj favorit je Rick Santorum. Je to zásadový chlap a jsem přesvědčený, že právě on bude tím správným republikánským kandidátem na prezidenta.“

Asi padesátiletý Chris je na první pohled mezi dobrovolníky významnou osobou. A asi se není co divit, on je totiž Chris jinak policejní šerif. I když tady je mimo službu.

„Do kampaně jsem se zapojil hned na začátku, před mnoha měsíci, když Rick Santorum oznámil kandidaturu,“ říká Chris.

Ve Spojených státech se policejní šerifové většinou volí. Nejsou jmenovaní státem a není proto neobvyklé, že jsou sami politicky aktivní.

„Okres, odkud pocházím, má jenom asi 50 tisíc obyvatel v 19 městech a vesnicích. Carroll County bylo svého času nejvíc prorepublikánský okres v celých Spojených státech. Teď už to asi neplatí,“ odhaduje Chris a pokračuje:

„I tak jsou všichni naši zastupitelé republikáni. A co vím, stejně jako já si myslí, že by se měl prezidentem stát Rick Santorum.“

‚Součást procesu‘

Nedá mi to. Co vede Chrise k tomu, aby ve svém volném čase někam jezdil, staral se? Bez něj by to snad šlo taky?

„Je to přece součást našeho politického procesu. Je nutné, abychom se ho účastnili. Musíme přece vědět, co se děje, a znát lidí, kteří mají řešit naše problémy. Politická kampaň není určitě můj koníček nebo hlavní zájem, ale snažím se být prostě blízko dění.“

Jako šerif je Chris určitě zaměstnaný člověk. Kolik volného času mu taková kampaň zabere?

Republikánský kandidát na prezidenta Rick Santorum v New Hampshiru | Foto: Reuters

„Jak kdy. Obecně platí, že nejintenzivnější je pro mě doba, když je kandidát u nás na severu v Carroll County. Teď se ke konci kampaně věnuje hlavně okresům tady na jihu státu. Když nejsem ve službě, přijedu sem spíš jako host a pomáhám, kde to logisticky potřebují.“

Zadlužení americké vlády je přitom tím hlavním impulsem, který Chrise burcuje k aktivitě:

„Z pohledu celé země jsou to určitě finance. Jsme obrovsky zadlužení, něco se s tím musí dělat a já se chci svým malým dílem pomoct hledat řešení.“

„Vím, jak složitá je to otázka, vůbec netvrdím, že jí rozumím. Ale je podle mě největší problém naší země,“ šerif Chris Connoly si se mnou potřásl rukou a odspěchal dohlížet na další akci.

Peníze na kampaň

V amerických médiích se nicméně pořád píše a mluví o tom, že kandidáti dostávají čím dál víc peněz na svou kampaň. Hledají si cesty jak to zakrýt.

Například existence politických akčních výborů, které vedou kampaň za kandidáty ale přitom oficiálně nejsou jejich organizací, je terčem kritiky nejenom nevládních organizací zasazujících se o reformu volebního systému ve Spojených státech.

Profesor Igor Lukeš je v otázce peněz a politiky smířlivý:

„Ono to není peníze vs. primárky. Už primárky ženou vpřed peníze a bez peněz není možné v primární fázi uspět. Aby člověk v primární fázi uspěl, musí mít štáby dobrovolníků, kteří potřebují mít kanceláře, telefony, faxy a přístup k internetu. To dnes bez peněz nelze.“

Americké dolary | Foto: Fotobanka Stock.xchng

A co se peněz v americké politice týče - ať už na místní nebo celonárodní úrovni - Igor Lukeš nabízí neotřelý názor:

„Existují dvě školy. Jeden názor je, že peníze jsou jako rakovina, která ničí čistý volební proces. Přesně tu situaci, kdy sedí farmáři v Iowě na balících slámy a realisticky a fundovaně diskutují o zásadních politických otázkách.“

„Kromě toho je tu názor, který říká: pozor, peníze jsou legitimní součástí naší společnosti od pradávna. Předstírat, že peníze nehrají v životě roli, je nesmysl, pohádka. Představu, že peníze lze z politiky vyjmout, je iluze,“ doplňuje Lukeš.

Nepropadejme tedy iluzím. Ano, peníze jsou nedílnou součástí politiky i v amerických prezidentských primárkách a volebních shromážděních.

A schopnost nebo neschopnost kandidáta sehnat finance, vypovídá o jeho potenciálu.

„A proto bohužel máme v Americe nejasno, jak se k té otázce postavit. Na jednu stranu tu máme zákon, který prosadil senátor McCain, který zásadním způsobem limitoval, do jaké míry mohou velké peníze ovlivnit výsledek na všech stupních od primárek, až po volby federální, včetně voleb do Bílého domu.“

„Ale když tento zákon byl dán před Nejvyšší soud, tak ten ho odmítl jako neústavní, protože peníze jsou součástí našeho světa a pokusit se je z našeho světa vyjmout nebo předstírat, že je lze z politického procesu eliminovat, je nesmysl.“

„Takže možná nejlepší nakonec bude se dohodnout na tom, že už sama schopnost kandidáta peníze pro svůj volební boj získat, je jedním z testů, který kandidát podstoupit prostě musí.

„A jeho neschopnost peníze získat už sama o sobě by měla být signálem pro jeho potenciální voliče ho buď volit, nebo naopak nevolit,“ říká profesor Bostonské univerzity Igor Lukeš.

Prezidentské primárky v Jižní Karolíně

Vít Pohanka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme