Americký prezident Obama v Irsku zahajuje cestu po Evropě
Barack Obama doráží do Evropy. Dnes bude v Irsku, poté zamíří do Velké Británie a Francie. Skoro týdenní turné na starém kontinentu zakončí ve Varšavě. Bílý dům chce prezidentskou cestou ujistit evropské spojence, že jsou pro ni důležití. Ve Washingtonu to tak ale moc nepůsobí.
Americký prezident Obama dnes zahájí šestidenní cestu po Evropě. Na starém kontinentě má jednat hlavně o ekonomice a mimo jiné se setkat i s ruským prezidentem Medveděvem. Ve Varšavě bude koncem týdne jednat i s představiteli středoevropských zemí.
Reportáž washingtonského zpravodaje Českého rozhlasu Víta Pohanky o vztazích USA a Evropy
Barack Obama bude Irsku jednat s politiky o problému vládního zadlužování. Tedy o něčem, co trápí Irsko i Spojené státy. Najde si ale také čas na setkání s obyvateli malé vesnice Moneygall, odkud pocházejí jeho předkové z matčiny strany.
"Pro Obamu bude jistě důležité, že bude v Irsku vítán velice nadšeně. To už je dopředu jasné, má tam přezdívku O´Bama, jako by byl opravdu Ir. On jim chce říci to, co přirozeně potom řekne i v Británii, že mezi USA a Irskem existuje speciální vztah, privilegované partnerství," míní zahraničněpolitický analytik ČRo Milana Slezák.
Evropská cesta amerického prezidenta má mimo jiné ujistit evropské spojence, že Spojené státy pořád považují transatlantické vztahy za hlavní pilíř americké zahraniční politiky.
Vládě prezidenta Obamy na Evropě záleží. Tohle do omrzení opakují američtí diplomaté, kteří na ministerstvu zahraničí mají starý kontinent na starosti. Úplně něco jiného je ale slyšet od evropských politiků, kteří zavítají do Washingtonu.
„Dnešní administrativa je daleko pootočenější domů. Daleko méně pootočená ven. Měli jsme setkání s vedením národní ekonomické rady a já jsem si dosud myslel, že je to pouze náš vnější postřeh. Zástupce ředitele mi ale oznámil: ‚Tato administrativa je evidentně posunutá dovnitř.‘ To je pro mne docela zajímavý závěr a musím z toho vyvozovat důsledky,“ řekl český prezident Václav Klaus při své poslední návštěvě Spojených států loni na podzim.
Nejednotná Evropa
Amerika má dlouhodobě problém s tím, že Evropa nebývá názorově jednotná. Evropská unie a bruselské instituce se tváří, že to ony mluví za všech 27 členských zemí. Jenže to z amerického pohledu neodpovídá skutečnosti. Vysvětluje Nida Gelazisová odbornice na Evropu z Wilsonova mezinárodního centra ve Washingtonu:
„Do určité míry panuje ve Washingtonu frustrace z tím, že se Evropa, respektive Evropská unie nedokáže dohodnout. To neznamená, že by pro Spojené státy nebyla Evropa důležitá. Jde o to, že teprve začíná budovat svou schopnost prosazovat jednotnou zahraniční politiku. A to je myslím důvod, proč není vždy prvním partnerem, kterého by Amerika oslovila. Když to udělá, rozloží se dialog na mnoho uvnitř Evropské unie a Spojené státy si mezitím najdou lepšího partnera někde jinde.“
Také podle Tomáše Weisse z Katedry západoevropských studií FSV UK funguje vazba s Washingtonem ještě stále spíše na úrovni členských států. „Nemyslím si, že by se to nějak měnilo, baronka Ashtonová ční jako představitelka Evropské unie, ale není tím, kdo rozhoduje. Pro Američany je stále důležitější mít zahraničně – politické vztahy se členskými státy. Naopak v ekonomických otázkách hraje Unie větší roli,“ uvádí.
Český prezident Klaus, a není sám, si ale všímá jedné neoddiskutovatelné skutečnosti: americká diplomacie se v posledních letech soustřeďuje na něco úplně jiného, než posilování vztahů s tradičními spojenci na východní straně Atlantiku:
"Pro tu Ameriku je relevantním subkontinentem, o kterém nonstop mluví, Čína. Evropa není podstatná, zejména ekonomicky.“
A netýká se to jen vlády, ale také Kongresu. Před časem se chtěl německý velvyslanec setkat s předsedou zahraničního výboru Senátu, někdejším prezidentským kandidátem Johnem Kerrym. Trvalo to 9 měsíců, než si senátor Kerry našel čas na zástupce evropské velmoci. Něco takového by bylo za předchozích prezidentů nepředstavitelné.
A chcete-li další příklad nezájmu současné americké vlády o Evropu: Bývalo dobrým zvykem, že si ministr nebo ministryně zahraničí našli čas na pracovní snídani nebo oběd na velvyslanectví evropské země, která se stala předsednickou zemí Evropské unie.
Poslední šéfka diplomacie za prezidenta Bushe, republikánka Condoleezza Riceová to dodržovala. Na české velvyslanectví se v lednu 2009 zastavila, i když už doslova za několik dnů končila. Taková zvyklost nebyla zdaleka jenom symbolická, měla svůj praktický význam, diplomaty konkrétní země to seznámilo s důležitými lidmi na americkém ministerstvu zahraničí. Ale od nástupu nové administrativy si demokratka Hillary Clintonová už nikdy na podobný rituál čas nenašla.
