Americký tisk hodnotí Bushovo poselství o stavu unie

Severoamerické listy už přinášejí první ohlasy na Bushovu zprávu o stavu unie. Jak se dalo předpokládat, prezident se zaměřil především na sociální zabezpečení a Blízký východ, píše list USA Today. Bush v důchodové oblasti navrhuje opatření s dalekosáhlým účinkem.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Zahraniční tisk | Foto: Alena Palečková

Jak sám prezident ve svém projevu zdůraznil, takových kroků se prý ve druhém volebním období žádný americký prezident neodvážil. Až na Franklina Roosevelta v roce 1937. Ano, souhlasí list, prezident Bush je muž velkých snů a chce být i mužem velkých činů. Ať už v oblasti šíření demokracie, nebo v reformě systému sociálního zabezpečení.

Reforma důchodů byla vždy odsouvána na vedlejší kolej, pokračuje list. Pro politiky totiž platilo heslo "dotkni se a zemřeš", silné a početné opozice důchodců a lidí před důchodovým věkem se Bílý dům bál. Prezidentu Bushovi proto patří pochvala, minimálně za to, že se nebál na tento tenký led vstoupit, soudí severoamerický list USA Today.

Minulou neděli Iráčané oslavovali vítězství demokracie, dnes se opět rozehrává nebezpečná hra, píše jordánský list The Jordan Times. Nebezpečnou hrou má na mysli výsledky kurdského referenda, které ukazují, že Kurdové by volili nezávislost na Iráku. Irácká vláda i Američané odmítli dokument uznat, přesto je nutné referendu věnovat pozornost.

Nebyl to totiž první a zřejmě ani poslední pokus o nezávislost Kurdů, vysvětluje jordánský list. Zatím poslední snaha o získání nezávislosti začala v roce 1991, když Američané a Britové ustanovili takzvaný "bezpečný azyl" pro Kurdy ve třech provinciích Iráku. Kurdové si tak zakusili jakousi virtuální nezávislost. Washington byl před tímto počínáním varován, ovšem výtky ignoroval.

Také dnes se Amerika prezentuje jako strážce irácké jednoty. Možná jí kurdské separatistické snahy vyhovují. Hovoří se o rozdělení Iráku na samosprávní oblasti mezi Šíity, Sunnity a Kurdy. Pokud by se Irák díky separatistům nakonec zcela rozpadl, blízkovýchodní region by ztratil na síle. Region by byl rozdělen a "velký bratr" z Washingtonu by na vše mohl lépe dohlížet, ironicky uzavírá jordánský list The Jordan Times.

Amerika pro nás zůstává cílem - pod tímto titulkem dnes hodnotí polská Rzeczpospolita hospodářskou politiku Evropské unie. Evropská komise pět let po přijetí Lisabonské strategie stanovila její hlavní cíl: do roku 2010 dohnat americké hospodářství z hlediska konkurenceschopnosti, píše polský list a pokračuje: Spojené státy přesto zůstávají pro sjednocující se Evropu nejdůležitější výzvou a vzorem, a to nejen proto, že se evropská integrace rodila pod křídly Washingtonu.

Amerika nám ukazuje čeho lze dosáhnout, využije-li se plně potenciál obrovského trhu a odstraníme-li překážky, které blokují iniciativu lidí a podnikatelů. Unie se vždy rozvíjela díky tomu, že si kladla náročné cíle a stanovovala ambiciózní termíny jejich dosažení. Tak to bylo v případě jednotného trhu, eura i rozšíření o bývalé komunistické země.

Dnes je takovým cílem bezpochyby překonání stagnace v nejdůležitějších ekonomikách na našem kontinentu - v Německu, Francii a v Itálii. Odložení termínu nápravy je nebezpečným signálem, že tentokrát cíle nemusíme dosáhnout. A to by Polsko, které z výhod integrace teprve začíná čerpat, mělo znepokojovat. Měli bychom důsledně trvat na prosazení obtížných ale nutných strukturálních reforem, domnívá se polská Rzeczpospolita.

Zhoršený zdravotní stav papeže Jana Pavla II. vyvolal nejen otázky nad jeho nástupcem. Diskutuje se také o tom, zda by staří papežové neměli v určitém věku odcházet do důchodu. Tématu se věnují britské Timesy. Přes bilión věřících se obává o papežův zdravotní stav. Po celém světě se lidé modlí za papežovo uzdravení.

Mezi římskokatolickými kardinály však už kolují tajné plány navrhující ukončení tradice, podle které papež vykonává funkci až do své smrti. Tato tradice už trvá po dvě tisíciletí a je prý načase s ní skončit. Neopakovala by se tak situace z posledních let, kdy nemocný Jan Pavel II. nemohl církev vést silnou rukou.

Někteří kritici navíc stárnoucímu papeži vytýkají jeho konzervatizmus například v oblasti boje s AIDS prý obraz církve dokonce poškodil. Církev potřebuje vedení. A je nutné, aby v jejím čele stál někdo, kdo to dokáže efektivně a po celé období své vlády.

Martin Hromádka, Zuzana Boleslavová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme