Válkou Američanů s Rusy bych nestrašil. USA dění v Sýrii nezvrátí, vysvětluje expert

Přípravy USA na úder v Sýrii: američtí mariňáci na palubě raketového torpédoborce třídy Arleigh Burke USS Donald Cook, který vyplouvá z kyperské Larnaky, 9. duben 2018. | Foto: U.S. Navy / Alyssa Weeks | Zdroj: Reuters

Plánovaný úder proti Asadovým cílům neznamená, že se USA v Sýrii chápou otěží, je to spíš Trumpovo gesto a úlitba tlaku, míní pro iROZHLAS.cz bezpečnostní analytik Josef Kraus. Vojenský střet USA a Ruska podle Krause není pravděpodobný, za scénou ostré rétoriky totiž převládá kalkul a snaha zabránit nejhoršímu. „Američané nebudou riskovat možné zasažení ruských cílů, či dokonce usmrcení ruského vojenského personálu na území Sýrie,“ zdůrazňuje.

Rozhovor Damašek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Hrozí v Sýrii válka Američanů s Rusy?
V tuhle chvíli bych něčím podobným určitě nestrašil ani to nepředpokládal. Jakkoli se americké zájmy s těmi ruskými již delší dobu právě v oblasti Sýrie střetávají, věřím, že obě strany mají dostatek rozumu a pragmatismu, aby to nenechaly eskalovat do podoby přímého násilí jednoho proti druhému.

Rétorické výstupy jedné a druhé strany je nutné brát s jistou mírou nadsázky, protože za scénou sociálních sítí a médií jistě převládá promyšlenost, kalkul a snaha zabránit nejhoršímu. 

Bílý dům úder ohlásil už před několika dny. Přesto stále neudeřil, prezident Trump teď navíc couvá, že „nikdy neřekl, kdy k útoku dojde“. Proč ta prodleva?
Ono není zase tak jednoduché připravit takovou ohromnou mašinerii, jakou je americké námořnictvo, na to, aby reagovalo vždy okamžitě na jakýkoli emotivní výrok prezidenta na sociálních sítích.

Připravit takovou operaci tak, aby měla nějaký účinek, aby byla politicky průchodná, aby napáchala co nejméně vedlejších škod a aby byla efektivní i z hlediska vynaložených prostředků, to nejde udělat v řádu hodin. Jednoduše řečeno, musíte nejdřív vědět, čím útočit, na co útočit, kolik to bude stát, jaké škody to napáchá, co na to řeknou spojenci, jak se k tomu postaví Rusové, jak zareaguje samotný syrský režim.

Víme alespoň, čím a odkud plánují Američané zaútočit?
Tohle doposud není známo. Oficiálně se ví pouze o několika amerických válečných lodích přesouvajících se k syrským břehům a včera večer byla vypuštěna do světa zpráva o podobném přesunu britských ponorek. Takže lze očekávat útok v podobě dálkového raketového útoku na syrské cíle. Jestli se k tomu připojí i letecký úder, to v tuto chvíli není jasné.

KDO JE JOSEF KRAUS?

Politolog a bezpečnostní analytik Josef Kraus působí na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Odborně se zaměřuje na oblast Středního východu, zejména na Islámskou republiku Írán, a fenomény terorismu, náboženského radikalismu a konfliktů o suroviny. Je autorem knihy Íránský státní terorismus - Od Chomejního po Ahmadínežáda. Do Íránu jezdí na pravidelné vědecké stáže, například v roce 2016 se zabýval výzkumem íránského politického systému na Mezinárodní univerzitě Al-Mustafa v Qómu. (Rozhovor o bouřích v Íránu čtěte zde: Pryč s islámskou republikou!' Íránci překypují frustrací, ale v ulicích selžou, obává se expert)

Nepotřebují USA zelenou od mezinárodního společenství?
Z hlediska nějakého souhlasu s tím útokem je nutno zdůraznit, že americké a britské námořnictvo je schopno operovat do značné míry nezávisle.

To ovšem nijak neřeší problém s mezinárodním právem, kdy lze očekávat jistě syrské i ruské protesty na půdě OSN označující takové počínání za nelegální agresi vůči suverénní zemi bez mandátu organizace.

Nicméně už loni, po chemickém útoku v Chán Šajchúnu, koordinovala Trumpova administrativa svůj útok na Asadovy cíle s Rusy – a ti už dali najevo, že s tím počítají také tentokrát…
Ano. A stejně jako v minulosti lze i nyní očekávat, že Američané nebudou riskovat možné zasažení ruských cílů, či dokonce usmrcení ruského vojenského personálu na území Sýrie.

Takže předpokládám, že nějaké základní informace o výběru cílů a formě útoku budou Rusku „pod stolem“ předány. Zatímco politici budou dále ostře vystupovat v médiích, zpravodajské služby a ozbrojené síly obou stran se jistě budou snažit předejít možným problémům z přímé americko-ruské konfrontace.

Podle deníku Kommersant varují ruští generálové, že kdyby Američané zasáhli ruské základny Tartús či Hmímím, skončilo by to „katastrofou“. Co si pod tou katastrofou představit?
To by byla skutečně velice nepříjemná situace. Znamenalo by to přímé násilí ze strany USA vůči vojenské síle Ruské federace. Američané by pak museli pořádně vysvětlovat, proč a jak k něčemu takovému došlo. Zároveň by pak bylo možné očekávat nutnou odpověď ze strany Ruska, která nemusí být nutně formou ozbrojené odvety, ovšem byla by jistě rázná a nepříjemná.

Nicméně já stále pokládám za pravděpodobnější, že americké a ruské síly budou schopny dostatečně před případným útokem komunikovat tak, aby nedošlo k podobnému scénáři.

Přesto je tu pořád to ruské varování, že americké rakety „budou sestřeleny“. Čistě teoreticky: je ta hrozba reálná?
V současné situaci bych to považoval pouze za politický výrok, který nemá jasnou vojenskou ani jinou oporu v realitě.

Bolest jménem islamisté. Čeká bombardovanou Ghútu stejný osud jako Aleppo?

Číst článek

Ano, Rusové dodávají syrskému režimu prezidenta Asada po celou dobu trvání občanské války zbraně nejrůznějšího druhu, některé přímo ovládají ruští poradci a technici, to se může týkat právě systémů protiraketové a protivzdušné obrany.

Nicméně výroky o systematickém sestřelování amerických raket ruskými ozbrojenými silami či dokonce odvetné útoky na americké cíle bych nebral příliš vážně. Eskalaci konfliktu tímto směrem nechce ani jedna ze stran.

A co chce Írán, další klíčový spojenec Asadova režimu? Připomněl byste, jak na americké proklamace odvetného úderu odpověděl Teherán?
Írán jako hlavní podporovatel prezidenta Asada a Sýrie jako takové se pochopitelně ostře vymezil proti tomu, co nazval americkým vměšováním a agresí do vnitřních záležitostí suverénního syrského státu. Na druhou stranu íránským zájmem je nyní především zmírnění dopadu možných škod na vlastní vojenské operace v této zemi, tedy stáhnutí vlastních ozbrojených sil a bojové techniky tak, aby nedošlo k jejímu poškození a usmrcení personálu americkým útokem.

Zkusme se podívat do budoucnosti. Pokud Američané v Sýrii skutečně udeří – připomínám, že se mluví o „masivnějším“ zásahu než loni – může to nějak změnit aktuální rozložení sil na syrském bojišti? Momentálně se bere jako nepopiratelný fakt, že syrské vládě se díky podpoře Íránu a Ruska podařilo stvrdit svoji pozici a ve válce vítězí. Může to ještě Washington nějak citelně ovlivnit?  
Osobně si nedokážu představit, že by byl americký úder tak silný, aby to nějak razantně změnilo situaci na bojišti. Síly Bašára Asada kontrolují značnou část země, jiné velké území kontrolují kurdští ozbrojenci podporovaní USA, zbylé drobky ještě zabírají rebelové a aktuálně i turecká armáda.

Tomahawky nebo bombardér B-2. Jaké jsou možné cíle, rizika i prostředky USA při útoku na Sýrii?

Číst článek

Letecký či raketový úder Spojených států tento stav nemůže zvrátit, může pouze poškodit cíleného aktéra, prodloužit dobu konfliktu a vytvořit mezinárodní napětí.

Nebral bych to ani za uchopení iniciativy ze strany USA, protože ty v současnosti mimo skutečně dramatických a rázných aktivit nemají absolutně šanci situaci v Sýrii zvrátit. Vnímal bych to spíše jako jakési gesto a úlitbu tlaku, který se na americkou administrativu vyvinul po nedávném použití chemických zbraní v syrské Dúmě, jakkoli tento akt ani jeho případný původce nebyly doposud spolehlivě identifikováni a prokázáni. Americký prezident cítil potřebu něco udělat, toto je „něco“, tudíž to dělá. 

Magdalena Slezáková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme