Amsterdamský verdikt může zásadně ovlivnit další nakládání s toxickým odpadem
Soud v Amsterdamu potrestal pokutou milion eur nadnárodní společnost Trafigura za to, že v roce 2006 vyvezla do Pobřeží slonoviny toxický odpad, který poté přiotrávil desetitisíce lidí. Ekologové doufají ve změnu k lepšímu.
Podle soudu Trafigura chtěla obejít mezinárodní smlouvy. K podmíněným trestům vězení tribunál odsoudil kapitána lodi a jednoho zaměstnance Trafigury.
Firma už zaplatila 150 milionů eur na likvidaci vyvezeného odpadu. Jednatřiceti tisícům postižených také slíbila vyplatit 33 milionů eur odškodného. Vinu na znečištění ale dosud popírala. Její právníci se chtějí proti verdiktu amsterdamského soudu odvolat.
Zpravodaj Pavel Novák o amsterdamském rozsudku týkajícím se obchodu s toxickým palivem
Miroslav Šuta ze Společnosti pro trvale udržitelný život upozorňuje, že soudní proces ještě vzhledem k odvolání Trafigury neskončil a definitivní uznání viny společnosti bude velmi důležité.
„Obchod s odpadem je výnosný po celém světě. Nedávno britská BBC vysílala zajímavou sérii reportáží o ilegálním nakládání s odpadem a je zajímavé, že v rámci EU si vybrala jako klíčové země Českou republiku a Itálii. Ale například i v USA, natož v zemích třetího světa jako je Afrika nebo jihovýchodní Asie, představuje obchod s odpadem významné ekonomické odvětví,“ shrnuje Šuta.
Verdikt dává naději
Důležitost soudu tkví především tom, že na něm spolupracovaly nevládní organizace a novináři z mnoha zemí. „Celý proces byl zahájen na základě podnětu nevládní ekologické organizace, která spolupracovala s novináři z Británie, z Norska nebo z Amnesty International,“ upozorňuje Šuta.
Cílem procesu je podle Šuty také zveřejnit podrobnosti, jak k tomu došlo. Kompenzace, které už společnost vyplatila, zavazují vládu Pobřeží slonoviny i konkrétní postižené mimo jiné k mlčenlivosti. „Proces by měl být tedy součástí kampaně, která by měla posílit zodpovědnost nadnárodních společností,“ vysvětluje.
Nebezpečná je i stará elektronika
Nejde ale jen o klasický toxický, chemický odpad. Jeden z aktuálních problémů je vývoz vysloužilé elektroniky, která je navíc často deklarovaná jako humanitární pomoc. Dnes jde o nejrychleji se rozvíjející odvětví obchodu s odpady.
Podle odhadů některých ekologických organizací je až 80 procent elektronického odpadu z USA jednoduše posíláno do nejchudších asijských a afrických zemí. Zde je odpad rozdrcen, spálen, roztaven nebo chemicky zpracován extrémně nebezpečnými procesy.
Miroslav Šuta chválí Evropskou unii za dvě důležité směrnice. Jedna se týká právě nakládání s odpady z vysloužilé elektroniky a poplatku z její koupě, který zaručuje ekologickou likvidaci. Druhá určuje omezení výskytu nebezpečných látek v elektronice.
Toto nařízení se rozšířilo v různých podobách do celého světa. Existuje už v Číně, Japonsku, v Jižní Koreji nebo v USA. „Navíc se jedná o jeho zpřísnění – vedle současných šesti skupin zakázaných látek by mělo přibýt dalších devatenáct,“ informuje Šuta.
Trafigura jednala podle běžného schématu
Loď firmy Trafigura obchodující s ropou připlula do Amsterdamu s nákladem chemického odpadu po rafinaci, který ošetřila louhem, a se zakázkou na jeho uskladnění. Nizozemská společnost po obhlídce lodi Trafiguře navrhla cenu, která se jí zdála velmi vysoká.
Trafigura se tedy poohlédla po dalších firmách nabízejících uskladnění chemikálií a za zlomek nizozemské ceny zvolila nabídku z Pobřeží slonoviny. Tam odpad vyskladnila. Krátce na to si řada lidí z okolí lokality, kde byl chemický odpad uskladněn, začalo stěžovat na zdravotní potíže. S nebezpečným odpadem je spojováno i patnáct úmrtí.
